Předlohou pátého románu Saši Filipenka se stal životní příběh Petra Iljiče Něstěrenka, kniha je uměleckou rekonstrukcí jeho neuvěřitelného osudu. Něstěrenko byl prvním ředitelem Prvního moskevského krematoria, které bylo vybudováno v roce 1927. V letech masových represí, tzv. Velkého teroru pracoval Něstěrenko na dvě směny, přesden probíhala kremace poctivých sovětských občanů a v noci těch, pro které si přišla tajná policie a skončili na popravišti.
Hlavní hrdinka románu, Taťána Alexejevna, stará paní stižena Alzheimerovou chorobou, se pokouší v marném zápase se slábnoucí pamětí převyprávět otřesný příběh svého života. Narodila se v Londýně na začátku 20. let 20. století. Spolu se svým otcem, který se stal diplomatem nového režimu se vrátila do Ruska a po jeho smrti začala pracovat jako písařka a překladatelka pro ministerstvo zahraničí. Byla to doba masových čistek a řada jejích spolupracovníků ze dne na den zmizelo. Taťáně procházelo rukama ohromné množství často šokujících dokumentů: o německých komunistech vydaných na smrt zpět do Německa, o stahování protifašistických knih z obchodů, o ruském velvyslanci ve Francii Nikolaji Ivanovovi, jenž byl kvůli svému kritickému postoji vůči Hitlerovi odvolán a ještě v době, kdy německá armáda pustošila východ SSSR, za antinacismus odsouzen do pracovního tábora. Mezi dokumenty byla rovněž jednostranná korespondence s Mezinárodním červeným křížem...
Kniha, jejímž narátorem je houslový virtuos a která je formálně organizována jako hudební sonáta, je ve skutečnosti sugestivním vylíčením kampaně proti oponentnímu novináři organizované vlivovou agenturou ve službách člověka, nazývaného „strýčkem Váňou“, který se pohybuje v oblasti, v níž se zločinné podsvětí prolíná s politikou. V rámci této kampaně, která má za cíl přinutit nepohodlného novináře k emigraci, se používá nejrůznějších nečistých praktik od trollingu, lživé diskreditace novinářových článků, obvinění z pedofilie a zaprodanosti cizím vládám, přes narušování jeho soukromí až po fyzický útok na jeho rodinu. Štvanice, stále vyhrocenější a krutější, vede postupně k totální destrukci soukromého života oběti, a nakonec i k tragickému konci. Její historii vypráví svému bratru houslistovi organizátor této štvanice, sám novinář, jenž se po svém profesním ztroskotání nechá najmout „strýčkem Váňou“, a který – jak se ukáže na konci knihy – považuje celou věc za zcela legitimní a rutinní práci. Štvanice je román, který vypovídá mnohé o dnešním Rusku, ale i o stále aktuálnějším nebezpečí celého současného světa, jímž je manipulování veřejným míněním spojené s vytrácení se etiky z novinářské a politické praxe.
Eigentlich sollte der junge Franzisk Cello üben fürs Konservatorium, doch lieber genießt er das Leben in Minsk. Auf dem Weg zu einem Rockkonzert verunfallt er schwer und fällt ins Koma. Alle, seine Eltern, seine Freundin, die Ärzte, geben ihn auf. Nur seine Großmutter ist überzeugt, dass er eines Tages wieder die Augen öffnen wird. Und nach einem Jahrzehnt geschieht das auch. Aber Zisk erwacht in einem Land, das in der Zeit eingefroren scheint. Wie fühlt sich ein junger, lebenshungriger Mann in Belarus? Eine hochaktuelle Geschichte über die Sehnsucht nach Freiheit.
In der Provinzstadt Ostrog erschüttert eine Suizidserie von Waisenkindern die Gemeinde. Kommissar Koslow aus Moskau übernimmt die Ermittlungen, während die lokale Polizei eigene Theorien verfolgt. Petja, ein Naturfreund, wird verhaftet, doch Koslow zweifelt an seiner Schuld und fragt sich, was ihn so aufgebracht hat.
Debjut! Klassika zhanra, himicheski chistyj produkt: i moloko ne obsohlo, i srazu roman, i srazu o glavnom, i nikakoj politkorrektnosti, i bez ogljadki na tolstoevskih, i - poluchilos'. Obajatel'nyj i talantlivyj vedushhij s telekanala Dozhd' darit svoim pervym chitateljam redkuju vozmozhnost' - spustja mnogo let skazat' detjam ili vnukam: Sasha Filipenko? Pomnju-pomnju, kak on nachinal - Byvshij syn. Ne chitali? Nu kak zhe tak! Ochen' rekomenduju. 3-e izdanie, stereotipnoe
Lieferung vom Verlag mit leichten Qualitätsmängeln möglich