Reinaldo Arenas Knihy

Slavný kubánský spisovatel a disident, později emigrant, který ukončil svou životní i uměleckou dráhu roku 1990 sebevraždou, zakusil na rodném ostrově svobody hned dvojí persekuci: jako zastánce názorů nepoplatných Castrovu režimu i jako homosexuál nakažený zhoubným virem HIV. Pro první skupinu má Castro věznice, pro tu druhou pak pracovní tábory. Arenas se skrýval jako štvaná zvěř, svůj životní příběh psal jen za denního světla na cáry papíru. Pod vahou této knihy, jež vyniká strhujícím a otřesným dějem i ohromnou básnickou silou, se u nás konečně tříští fádní obraz oficiální kubánské literatury. Kniha se přečte jedním dechem... Nenucenost a humor je v osvěžujícím kontrastu s hrozným utrpením, jež Arenasovi přivodilo jeho vrozené buřičství. Nesmazatelnou postavou této statečně upřímné autobiografie je sám Reinaldo Arenas, všemi mastmi mazaný dobrodruh, barokní vypravěč, zpustlý venkovský chlapec, jejž nemohlo zkrotit ani město, ani ideologické trýzně, ani tvrz kapitalismu. MARIO VARGAS LLOSA

Barva léta je poslední román, který Reinaldo Arenas napsal před svou dobrovolnou smrtí v roce 1990. Velkoryse rozvržené dílo je groteskní a parodickou alegorií autorova života i historie jeho země. Děj je situován do jediného dne roku 1999, v němž se na oslavu padesáti let vlády diktátora Fifa koná velký karneval. Sled krutě žertovných a rabelaisovsky komických, zhusta erotických až pornografických epizod a scén, ale i pasáží úvahových a lyrických má společného jmenovatele, kterým je touha podat vášnivé svědectví o vítězství lidského ducha nad politickým a sexuálním útlakem. Nakladatelská anotace.

Reinaldo Arenas (1943–1991) pochází z Kuby, kde trpěl trojitou klatbou jakožto homosexuál, nespoutaný spisovatel s příliš hýřivou a drzou imaginací a svobodomyslný disident. V roce 1980 se dostal do exilu do USA a právě tam se odehrává jeho poslední román Vrátný (1989). Je koncipován jako vyprávění kubánské emigrantské komunity v USA o vrátném Juanovi. Nejprve se čtenář seznámí s velmi pitoreskními obyvateli domu, kde Juan pracuje, a pak s jejich neméně svéráznými zvířaty, s nimiž se vrátný v závěru vydá na šílený útěk ke svobodě, symbolizované tajemnými dveřmi. Čtenáři jistě ocení Arenasův rozkladný černý humor, jeho všudypřítomnou (auto)parodickou nadsázku a odstíněný jazyk bohatý na ironické podtóny.

The Cuban-born novelist describes his poverty-stricken childhood in rural Cuba, his adolescence as a rebel fighting for Castro, his suppression as a writer, his imprisonment for his homosexuality, and his flight from Cuba

Mona and Other Tales covers Reinaldo Arenas's entire his recently rediscovered debut (which got him a job at the Biblioteca Nacional in Havana), stories written in a political prison, and some of his last works, written in exile. Many of the stories have not previously appeared in English.Here is the tender story of a boy who recognizes evil for the first time and decides to ignore it; the tale of a writer struggling between the demands of creativity and of fame; common people dealing with changes brought about by revolution and exile; a romp with a famous, dangerous woman in the Metropolitan Museum; an outrageous fantasy that picks up where Garcia Lorca's famous play The House of Bernardo Alba ends. Told with Arenas's famous wit and humanity, Mona makes a perfect introduction to this important writer.Translated from the Spanish by Dolores Koch.

Es pleno verano y en la isla de Cuba comienza el gran carnaval que festeja los cincuenta años en el poder de Fifo , dictador ya viejo y enloquecido . Con agilidad y sarcasmo, en un relato lleno de divertidos guiños al lector, Reinaldo Arenas describe ora los actos desaforados que se han programado en homenaje al tirano , ora, y en palabras del propio autor, «la vida subterránea de una juventud desgarrada, erotizada, rebelde y a veces envilecida», pero que se niega a aceptar la prisión en que se ha convertido la isla. Los atropellos y luchas de los que se arriman al poder, las triquiñuelas para sobrevivir en la miseria y la represión, todo estalla durante la gran fiesta, y en medio del bullicio se desencadenan los deseos más desinhibidos, los rencores, las intrigas y el miedo. Porque, entre burlas y veras, El color del verano , novela testimonial, narra el horror -de quien vive en Cuba, pero también el exiliado- y la imposibilidad de acceder a un futuro merjor.

El 7 de diciembre de 1990, el escritor cubano Reinaldo Arenas, en fase terminal de sida, se suicidó en Nueva York dejando este estremecedor terstimonio personal y político, que terminó apenas unos días antes de pones fin a su vida. Arenas, en efecto, reunía las tres condiciones más idóneas para convertirse en uno de los mucho parias engendrados por el infierno carcelario de la Cuba castrista: ser escritor, homosexual y disidente. Y en esta autobiografia narra su peripecia vital e intelectual, desde los bajos fondos de La Habana, donde malviven los excluidos del sistema, hasta las dificultades del exilio, pues se negó a plegarse a la discreta neutralidad que la izquierda bien pensante esperaba de él. Esta obra inspiró la película del mismo título, ganadora del Gran Premio del Jurado del Festival de Venecia, dirigida por Julian Schnabel y protagonizada por Javier Bardem, merecedor del Globo de Oro al Mejor Actor Dramático.

„Rosa“ erzählt in zwei Erzählungen die Geschichte einer kubanischen Familie während der Revolution. In der ersten Erzählung schildert Reinaldo Arenas die dramatische Entwicklung der Familienmitglieder, die eng mit dem Schicksal Kubas verbunden sind. Die Erzählung beginnt mit einer Katastrophe: Ein verheerendes Feuer zerstört eine Finca, während „La vieja Rosa“ kurz vor ihrem selbst gewählten Flammentod ihr Leben reflektiert. Es ist die Geschichte eines schleichenden Verlustes. Rosa verliert nach und nach alles: ihren Mann durch Selbstmord, ihren ältesten Sohn Armando an die Revolution, ihre Tochter Rosa, die gegen ihren Willen einen Schwarzen heiratet, ihre Farm an die Kooperative und schließlich ihren Lieblingssohn Arturo, den sie nackt im Bett mit einem anderen Mann findet. Ihr traditioneller Lebensraum zerbricht, es gibt kein Zurück in die „heile“ Welt. Am Ende steht der Feuertod, geprägt von Obsession, Angst, Erfüllung und Verlust in einer Mischung aus Entwicklungsroman und spannungsgeladener Abenteuerstory. Die zweite Erzählung „Arturo, der hellste Stern“ setzt diesen Faden fort. Nach der Beerdigung seiner Mutter streift Arturo durch Havanna, wird festgenommen und in ein Gefangenenlager gebracht. Um zu überleben und sich „ein Fenster zur Freiheit zu öffnen“, schreibt er seine poetisch-mythologischen Fantasien nieder, die sowohl sein Leben als auch die Realität des Lagerlebens im kommunistischen Kuba widerspiegeln.

»Überaus bemerkenswerte Geschichten ... was sie miteinander verbindet, ist, daß es sich um Variationen über ein Thema handelt; das Leiden an Kuba oder im Exil.« Paul Ingendaay in der ›FAZ‹ Eine schräge Parabel auf die tatsächlich »selbstgestrickten« Improvisationskünste in der sozialistischen Mangelwirtschaft. – Eine besondere Reise durch die Zeit und eine böse Satire auf den lateinamerikanischen Macho. – Eine Heimkehr in die schöne neue Welt der Karibik, die immer mehr zum Alptraum wird, mit versöhnlichem Erwachen. Drei Varianten der tragikomischen Suche nach dem Glück: Reinaldo Arenas als Meister der überraschenden Wendung, der mit Spannung, Erotik und Gefühl jongliert.