Snorri Sturluson
1. leden 1179 – 23. září 1241
Snorri Sturluson byl islandský historik, básník a politik, který dvakrát působil jako zákonopěvec na islandském parlamentu Althing. Je autorem stěžejního díla Prozaická Edda, které podává ucelený výklad severské mytologie a poetického jazyka, a také rozsáhlé historie norských králů v knize Heimskringla. Jeho díla, známá svou literární propracovaností a metodologickou precizností, poskytují fascinující vhled do skandinávské historie a mytologie. Sturlusonův vliv na uchování a interpretaci severského dědictví je nesmírný.
Snorri pocházel z mocného a váženého rodu Sturlungů, který se ve Snorriho době stal nejmocnějším na Islandu a zapsal se do dějin jako věk Sturlungů. V dětství byl Snorri poslán na vychování k Jónovi Loftssonovi na dvorec Oddi, jenž byl důležitým kulturním centrem středověkého Islandu. Zde ve škole, kterou založil Jónův dědeček Saemund Moudrý získal vzdělání v latině, rétorice, teologii, geografii, islandských zákonech a genealogiích a v norské a islandské historiografii.
Když Jón Loftsson zemřel, Bylo Snorrimu devatenáct let. Za dva roky se výhodně oženil s Herdis, dcerou bohatého kněze a velmože na Borgu na západním Islandu, někdejším sídle nejslavnějšího islandského pěvce skaldské poezie Egila Skalagrímssona. Později získal další statky, z nichž na Reakjaholtu si zřídil trvalé sídlo.
V letech 1215–1218 byl zákonopravcem sněmu althingu, což byl nejvyšší úřad v zemi.
V letech 1218–1220 podnikl svou první cestu do Norska, kde byl s poctami přijat ještě nezletilým králem Hákonem Hákonarssonem a jarlem Skúlim, který říši spravoval. Na jejich počest napsal Snorri oslavnou báseň Háttalal (Výčet meter).
V té době se vztahy mezi Norskem a Islandem začaly rapidně zhoršovat a jarl Skúli se chystal vyslat na Island vojsko. Snorri se nabídl jako prostředník a slíbil Norům spojenectví, čímž si po návratu do vlasti získal nenávist svých krajanů. Na Islandu ale v zájmu Norů nic nepodnikl a tím si zase získal nepřátelství norského krále. Místo toho výhodnými sňatky svých dcer a spojenectvími rozšiřoval svůj majetek a politickou moc a v letech 1222–1231 byl opět zákonopravcem altingu. V této době (1220–1235) také Snorri budoval své literární dílo. V pozici nejmocnějšího muže Islandu se však Snorri neudržel dlouho. Manželství jeho dcer mělo krátké trvání, Snorri upadl do majetkových sporů se svými zeti a z bývalých spojenců se stali nepřátelé. Jeho bratr Sighvat a synovec Sturla ho přepadli a vypudili z Reykjaholtu.
Rok nato (1237) odejel do Norska, kde se ponejvíce zdržoval na Skúliho dvoře, který již povýšil na vévodu a činil si nároky na norskou korunu. Zde za dva roky dostal Snorri zprávu, že Sighvat i Sturla padli v bitvě a Reykjaholt je opět volný. Přes králův zákaz opustil se Skúliho pomocí Norsko a vrátil se na Island.
Na Islandu byl nyní Snorriho největším nepřítelem Gissur Þorvaldsson, jeho bývalý zeť, který již před tím zabil Sighvata a Strula a na němž si norský král vyžádal buď vydání Snorriho do Norska anebo jeho smrt. Gissur volil jistotu a tak v noci 22. září 1241 přepadl se sedmdesáti muži Snorriho v Reykjaholtu a dal ho stít ve sklepení jeho vlastního domu.
Poté Gissur během dvaceti let krvavých bojů získal veškerou moc na Islandu, ale za spojenectví s norským králem zaplatil ztrátou samostatnosti Islandu na 692 let (1262–1944).