Tankred Dorst Knihy

Hra je inspirována novelou Miguela de Unamuno Nada menos que todo un hombre. (Viz překlad Zdeňka Šmída pod titulem Celý muž, vyd. nakl. Vetus Via, Brno 1997). Zachovává v hrubých rysech dějový sled novely – Julie, dcera zadluženého otce se s pocitem oběti provdá za sebejistého, bohatého muže, který vyrovná otcovy dluhy, ale postupem děje nachází k němu citový vztah, který prochází vývojem i u jejího partnera a je zakončený jeho dobrovolnou smrtí ve chvíli, kdy Julie umírá. Katalysátorem v příběhu a protikladem k chlapáckému Krappovi je utrápený darmošlap, básník, lyrický hrabě, který o Julii usiluje, ale neobstojí ve chvíli zkoušky. Je to hra o manipulaci, a já si představoval, že musí být vystavěna jako model. Bez snahy o španělské milieu, co nejjednodušeji a exemplárně. Jako hra od Marivauxe. (Dorst) Hra o mezilidských vztazích, kterou autor označuje podtitulem Pokus o pravdu.

Program k inscenaci činohry Národního divadla, jež měla premiéru 19. května 1995 v Divadle Kolowrat, obsahuje kompletní text hry a další materiály.

Divadelní hra současného německého dramatika vycházející ze známého artušovského tématu. Ačkoli látka hry čerpá z okruhu artušovských bájí a legend, Dorst při jejím zpracování brzy odložil soustavné studium pramenů a pokusil se do ní vložit co nejvíce ze sebe, z pohledu současného člověka. Podle něj pojednává hra Merlin o úzkostech, snech a nadějích lidí v slepé hrůznosti všehomíra. Po ztroskotání jedné utopie si lidé dokáží vymyslet novou, která jim dál pomáhá žít. Hra Merlin začala vznikat v srpnu 1978 se záměrem, že bude uvedena v hamburské rybí tržnici s využitím členitého prostoru této secesní průmyslové katedrály (představení mělo trvat dvanáct hodin). Později se ukázalo, že z finančních i jiných důvodů se zde představení uskutečnit nemůže. Text, který mezitím začal pod rukama autora narůstat byl však v normálních divadelních podmínkách neproveditelný, počalo tedy vznikat cosi jako „divadlo v hlavě”, zápis neexistující inscenace, jak ji viděl autor ve svých představách. Díky této okolnosti pojme-li čtenář text jako popis divadelního představení, pak veden režijními poznámkami se může nad knihou stát účastníkem onoho „divadla v hlavě” a svého druhu jeho režisérem.

Proč se lidé pouští do neslýchaných dobrodružství, jaká touha je žene do katastrofálních podniků, které se příčí rozumu? Mladý pár, téměř ještě děti, skočí z výškové budovy do propasti. — Žena, jež přepisuje z pásků rukopisy románů, se utopí v cizím životě, který se jí stane osudem. — Úspěšný právník se osvobodí od všeho, co ho svazuje, a chystá se k velkému činu, jenž má být varováním před blížící se temnotou. — Senzitivní literát, zapletený do afér se ženami, se užírá touhou po velkém tvůrčím díle. — Z hlubin minulých dob se vynoří Aleijadinho, slavný brazilský sochař. Zatímco jeho tělo užírá lepra, pracuje jako posedlý na svých sochách proroků a věštců. — Malá dívenka se vydá do Španělska, aby hledala svého otce, který je tam údajně králem, a ve své dětské posedlosti se dopustí krádeže. Dorstovy různorodé vypravěčské polohy v próze Krásné místo nezapřou dialogickou a fragmentární poetiku dramatika, mistrně se mění a prolínají stejně jako příběhy a události lidí se zcela odlišnými životy. Ti mají sotva co společného, ale jsou skrytě čímsi propojeni — jako otázka a odpověď, život a smrt, přítomnost a budoucnost. Jsou to kruté, komické, realistické i magické příběhy, neboť síla, jež tyto lidi pohání, aby se vydali na cestu, je imaginace, fantazie.

Ein Theater nach der Probe, die leere Bühne mit Dekorationsteilen der letzten Vorstellung, der leere Zuschauerraum: das ist der Schauplatz des Stückes von Tankred Dorst. Ein Schauspieler betritt die Bühne. Er ist zu einem Vorsprechen bestellt, will sich um eine Rolle bewerben. Ein junger Regieassistent kommt und bittet den Schauspieler um Geduld: der Regisseur, zugleich der Intendant, habe noch andere Verpflichtungen. Eine alltägliche Situation im Theater, scheint es zunächst. Aber es geht um mehr; Feuerbach, einst berühmt, hat die vergangenen sieben Jahre in der Psychiatrie verbracht und setzt alle Hoffnung auf den Regisseur, mit dem er seine früheren Erfolge errungen hat. Der Assistent soll ihn testen und entledigt sich dieser Aufgabe mit einer Mischung aus Arroganz und Mitleid. Feuerbach steigert sich in eine Schimpf- und Rechtfertigungstirade hinein und endet mit einem halb irrsinnig vorgetragenen Tasso-Monolog, ohne zu bemerken, dass der Regisseur gar nicht gekommen ist. "Er kämpft nicht um eine Rolle, er kämpft um sein Leben.", schreibt Tankred Dorst über seine Figur.

Soviel Anfang war noch nie! - Oder doch? - Oder ist endgültig Schluß mit den Anfängen? Niemand jedenfalls scheint mit Anfängen noch viel anfangen zu können, und am Ende vielleicht sollte man von Anfang an die 'Stunde Null' grundsätzlich nur als Endpunkt einer Katastrophenzeit verstehen. So würde unter allen Neubeginn sogleich ein Schlußstrich gezogen. - Zunächst aber beginnt die Sache ganz harmlos: Herr Paul verkörpert Kontinuität, Standhaftigkeit und Konsequenz. Herr Paul lebt seit Jahrzehnten in einer zerfallenden Fabrik, geht niemals auf die Straße und verweigert jede Arbeit. Herr Paul kennt das Leben, ohne die Welt je gesehen zu haben. Herr Paul leistet nichts, Herr Paul leidet nicht, Herr Paul scheint recht zufrieden. Herr Helm dagegen lechzt nach Veränderung. Leistung ist sein Credo, Dynamik seine Passion. Helm hat geerbt und strebt nun danach, sein Glück zu machen: Die alte Seifenfabrik soll zur Großwäscherei umgebaut werden. Voll Aufbruchstimmung will Helm ins satte Menschenleben greifen, wo sich so viel tut, da muß auch er noch tätig sein. Aber: Herr Helm hat kein Geld, statt dessen hat er ein Problem: Herrn Paul.