Josef Forbelský (19. prosince 1930, Skřivany u Nového Bydžova – 14. listopadu 2022) byl český vysokoškolský pedagog, lingvista a překladatel, zabývající se převážně španělskou literaturou. V roce 2017 se stal za překlad Cervantesova románu Persiles a Sigismunda laureátem ceny Josefa Jungmanna za rok 2016.
Autoři nabízí poučný pohled na společenské, myšlenkové a estetické proudy moderní španělské literatury, vyvíjející se nejen v jedinečných vazbách středozemních románských literatur, ale i ve společném kontextu euroafrického a euroamerického světa. K českému čtenáři se tak dostává čtivě formulovaná informace o španělské próze, poezii, divadelní tvorbě a o jejich představitelích.
Klasika hispánské literatury Miguela de Cervantese (1547–1616) zná český čtenář již dlouho z řady překladů Dona Quijota nebo Příkladných novel a dramat. Poslední dílo, román Persiles a Sigismunda, kterého si sám autor cenil nejvíc, však dosud přeloženo nebylo. Místo přívlastku „severský“ by podtitulu možná více slušel výraz „evropský“. Román totiž líčí dobrodružné putování dvojice milenců ze severských zemí přes celou Evropu do Říma, přičemž hrdinové prožívají neuvěřitelná, občas až surreálná dobrodružství a na své cestě se setkávají s nejrůznějšími lidmi mnoha národností. Do románu s velice důmyslnou kompozicí a dobře připravenou pointou vložil Cervantes s jemnou ironií i očividnou láskou k postavám svou víru v lidskou důstojnost, zodpovědnost, krásu a ctnost.
Kniha vzpomínek významného českého hispanisty a překladatele Josefa Forbelského (nar. 1930, Skřivany u Nového Bydžova). Autor vypráví o svém životě, ale zároveň podává svědectví o tom, jak komunistický režim sice do detailů zasahoval do osudů obyčejných lidí, ale pod hladinou života sešněrovaného hesly a směrnicemi nepřestávalo žít společenství lidí, kteří si zachovali vnitřní svobodu a nezávislost. Josef Forbelský studoval na Filozofické fakultě UK v Praze, po absolutoriu v polovině padesátých let až do roku 1969 vyučoval španělštinu na středních školách. V letech 1969–1974 působil na Filozofické fakultě UK jako pedagog v oboru překladatelství a tlumočnictví a poté vyučoval – až do změny režimu v roce 1989 – na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1991 se na Filozofické fakultě UK habilitoval a vedl španělské oddělení Ústavu románských studií. Vedle četných odborných studií a článků a knižních doslovů napsal rozsáhlou zásadní příručku Španělská literatura 20. století (1999) nebo pozoruhodnou historickou práci o česko-španělských vztazích v době třicetileté války Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století (Osudy generála Baltasara Marradase) (2006). Nelze pominout jeho bohatou překladatelskou činnost (José Ortega y Gasset, Gabriel García Márquez, Jorge Luis Borges, Lope de Vega ad.; podílel se rovněž na překladech veršů Vladimíra Holana do španělštiny).
Stále moderní jazykový vynález slavného španělského surrealisty. Na pomezí vtipu, slovní hříčky, neotřelé asociace a nonsensové poezie vznikly legendární sentence – gregerie –, které v tomto vydání doplňují ilustrace Césara Fernándeze Arii. V Čechách jsou gregerie dobře známy zásluhou překladatele Josefa Forbelského. Poprvé ale vycházejí ilustrované. Pro prestižní španělské nakladatelství Media Vaca gregerie kongeniálně ilustracemi okomentoval současný španělský sochař, malíř a kreslíř César Fernández Arias (1952). Gregerie je smělost definovat to, co definovat nelze, lapit to pomíjivé, uhádnout či neuhádnout to, co snad není v nikom, a snad je ve všech…
Vynikající monografie zkoumá vztahy českých zemí a Španělska během třicetileté války. Autor, přední český hispanista, nabízí nový pohled na dějiny a kulturu evropských zemí v tomto období. Josefa Forbelského, docenta hispanistiky na FFUK v Praze, známe jako autora studií o španělské literatuře a kultuře a jako vynikajícího překladatele. Blížící se 400. výročí Cervantesova románu ho inspirovalo k sepsání této rozsáhlé práce. Monografie se zabývá českým stavovským povstáním, bitvou na Bílé hoře a hrůzami třicetileté války, přičemž se zaměřuje na střet protireformace s českou a evropskou reformací. Autor analyzuje politické, náboženské a sociální změny, které přinesla porážka českých stavů, a dopad přílivu cizinců do země. Osud generála habsburských vojsk, Španěla dona Baltazara Marradase, slouží jako epický svorník práce. Forbelský zkoumá jeho vojenské tažení v Evropě a působení jako zemský velitel, přičemž se dotýká sporů mezi bojujícími vojsky a organizací jejich zázemí. V kontextu Marradasových činů se objevuje fascinující obraz předbělohorských a pobělohorských Čech a vztahů v rámci habsburského rodu, stejně jako politických intrik za prvního celoevropského válečného konfliktu.
Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní.... celý text
Spis byl napsán jako politickomravní návod pro dobový intelektuální a mocenský typ jihoevropské společnosti 17. stol. Poskytuje rady, jak se má člověk kultivovat v intelektuálně i morálně vyspělou osobnost a jak má působit na své okolí. Kniha zaujme důvtipnou formou, za kterou se skrývá pevná a moderní koncepce lidské osobnosti.
Realistická novela Růžek a Střihavka, obsahující některé prvky pikareskního románu, zachycuje s humorem podsvětí města Sevilly, kam přicházejí dva mladící, kteří se stávají členy místního zlodějského bratrstva. Žárlivý Estremadurec vypráví příběh starého šlechtice, který v cizině získal velké bohatství a po návratu do vlasti se oženil s krásnou dívkou. I když svou manželku přímo uvězní, podaří se jednomu mladíkovi proniknout do přísně střeženého domu. Španělka ze země anglické zastupuje ve výboru idealistické novely. Její hlavní hrdinkou je děvčátko, které si jako válečnou kořist přivezl ze Španělska anglický šlechtic a vychoval je jako vlastní dítě. Později se do půvabné a ctnostné dívky zamiluje jeho syn. Jejich lásce klade osud mnoho překážek, ale mladí snoubenci je překonají a nakonec uzavřou sňatek. Autor v Příkladných novelách výstižně zobrazuje charaktery postav i prostředí španělské společnosti na počátku 17. století. Každá próza je dílem jiného překladatele a čtenáři tak mohou konfrontovat nejstarší překlad Pavla Eisnera s prací Zdeňka Šmída ze 70. let a nejnovějším přetlumočením Josefa Forbelského.... celý text
Filozofický pohled na vývojové drama medicíny nabízí pozoruhodné pohledy do dějin lékařství.
