Dante Alighieri (patrně 2. polovina května 1265 Florencie – 13./14. září 1321 Ravenna) byl jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie (původním názvem jen Comedia – přívlastek „božská“ přidal později Boccaccio), pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za otce spisovné italštiny („il padre della lingua italiana“), kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia (O řeči lidové).
Dantovo Peklo je prvním dílem trilogie Božské komedie. Skládá se ze 33 zpěvů. Průvodci ztraceného básníka jsou 3 šelmy - Smylnost, Pýcha a Lakota. Jeho zepřemá manželka Beatrice mu posílá na pomoc Vergilia, který společně s lyrickým subjektem prochází Peklem, později i Očistcem. Po průchodu Očistcem, Vergilius básníka opouští, jelikož je pohan a teakový do Ráje nesmí. Trilogie končí setkáním básníka s Beatrice a oslavou Božství.
Vstupní, nejproslulejší ze tří dílů proslulé Božské komedie, jednoho ze základních literárních děl, které už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Na pouti záhrobní říší, která je symbolickým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spasení a probuzení k věčnému životu, autora provází římský básník Vergilius. Báseň, napsaná v sugestivních terciích (odpovídajících základnímu principu čísla 3, podle něhož je epos sestaven), je od 19. století výzvou pro nejlepší české překladatele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řady patří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.
Průřez básníkovým lyrickým dílem od raných veršů až po básně z exilu, doplněný pasážemi z Božské komedie, dobovými portréty Danta z pera současníků a verši jeho přátel. Básně, úryvky z dobových dokumentů a citáty vybral, z italštiny přeložil, úvodní studii, biografickou a bibliografickou poznámku napsal Jan Vladislav. Část nákladu vydána s mikrodeskou.
Na začátku Božské komedie se autorovo alter ego ocitne v temném lese symbolizujícím jeho hříchy. Ačkoliv se snaží dostat ke světlu, velmi brzy zjistí, že cestu mu blokují pýcha, smyslnost a chamtivost zobrazené jako lev, pardál a vlčice. Zoufalý Dante se musí vrátit zpět, ale po chvíli se mu zjeví slavný římský básník Vergilius. Ten se stane jeho průvodcem na cestě z Pekla přes Očistec až ke spáse. Dílem autor vzdává hold své zesnulé lásce Beatrice a zároveň vytváří alegorický obraz středověkého světa plného konfliktů a úpadku hodnot. Kniha patří mezi nesmrtelná díla italské literatury a významně ovlivnila celou evropskou kulturu.
Milostná lyrika jednoho z největších a nejvýznamnějších světových básníků, která svou trvale živoucí, věčně se opakující historií první lásky inspirovala umělce všech dob.
Traktát De vulgarit eloquentia (O rodné řeči) patří mezi u nás méně známé Dantovy spisy. Tento nedokončený traktát se skládá ze dvou po stránce obsahové rozdílných knih. V první se Dante věnuje nejprve otázkám spjatým s jazykem či lidskou řečí obecně (otázka tzv. babylónského zmatení jazyků) a poté seznamuje čtenáře s konkrétní jazykovou situací na Apeninském poloostrově. Mezi zdejšími dialekty hledá jazyk, který by mohl být všem Italům společný a zároveň schopný vyjádřit i největší a nejvznešenější myšlenky. Tento jazyk se nazývá volgare illustre. Druhá kniha pak představuje nedokončenou poetiku a Dante se v ní zabývá různými aspekty kancóny, kterou považuje za vrcholný básnický útvar. Řeší zde např. otázku volby vhodných témat, slovní zásoby či správné veršové struktury. Své názory dokumentuje ukázkami z tvorby italských básníků, zejména představitelů tzv. sladkého nového stylu, a také úryvky z písní provensálských trubadúrů. Připravil R. Psík překlad a úvodní studie.
O díle: Dantův Očistec je druhým dílem trilogie Božské komedie. Skládá se ze 33 zpěvů. Průvodci ztraceného básníka jsou 3 šelmy - Smylnost, Pýcha a Lakota. Jeho zepřemá manželka Beatrice mu posílá na pomoc Vergilia, který společně s lyrickým subjektem prochází Peklem, později i Očistcem. Po průchodu Očistcem, Vergilius básníka opouští, jelikož je pohan a teakový do Ráje nesmí. Trilogie končí setkáním básníka s Beatrice a oslavou Božství.
