Máj Známé autorovo dílo a nešťastné lásce, která končí smrtí. Marinka Námětem byla autorovi nešťastná láska k nemocné, umírající dívce. Romantickým stylem napsaná lyrická povídka zobrazuje život a vzhled v té době jedné z nejchudších čtvrtí Prahy, čtvrti na Františku v kontrastu s krásou Kanálské zahrady v mnohem bohatší části v místě dnešních Vinohrad. Doslov napsal a poznámkami opatřil Dr. Bohumil Banajka. Vydání druhé.
Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu gestu, k jakési nečasové, loutkové podobě nějakého světa, na nějž se díváme, ve kterém se stejnou měrou ubližuje i miluje. Míří k rozporům, k dialogičnosti, k nějaké stále výraznější dějové poezii.
Soubor divadelních her Jiřího Šotoly obsahuje mimo jiné drama o císaři římském a králi českém Karlu IV. a jeho cestě do Francie. Další hry: Padalo listí, padala jablíčka A jenom země bude má
Prozaická prvotina Jiřího Šotoly je metaforický román o rekatolizaci slavatovského panství Košumberk během 17. století a nástupu baroka v Čechách. Odvěký konflikt mezi člověkem a ideologií ožívá v typickým šotolovským způsobem v působivém díle z roku 1969, jež bylo mj. zdramatizovánopro Divadlo na Vinohradech.
Moderní verše s absurdními příběhy a obrazy, verše, které se v ironickém podtextu dotýkají základních otázek lidského bytí (Co platno člověku? / Co na tom sejde, sejde-li? / ... Co si přát / než nohu lidstva, kterak důstojně /
Román Svatý na mostě je věnován osudům generálního církevního vikáře Jana Nepomuckého, který byl umučen v době panování krále Václava IV. a později byl katolickou církví svatořečen. V typickém šotolovském stylu líčí zákulisní poměry v tehdejší církvi a dějinné paradoxy, které provázely život tohoto světově proslulého světce.
Sbírka básní; verše jsou velmi pesimistické, pochybuje zde o smyslu života.
Knížka básnických variací na téma stárnutí a smrti i věčně obnovovaného koloběhu života a lásky v člověku i lidstvu. 2. vydání
Příběh vojenského zběha, Matěje Kuřete, ohraničený obrazem dvou vítězných Napoleonových bitev – u Marenga v roce 1800 a u Slavkova v roce 1805. V obou bitvách měl také bojovat Matěj Kuře. Narychlo zverbovaný, ve věku čtyřiceti a pětačtyřiceti let, bez ohledu na pokročilý věk a nápadnou sešlost. Jenže Matěj nebojoval. Slavnou bitvu u Marenga prospal ve stohu. Nakonec s ansámblem loutek putuje až do Benátek a odtud zpět do Čech. S odhodláním se prošlapává nesnázemi a své přesvědčení o solidaritě ukřivděných vkládá do dialogů loutek. Živil se, jak se dalo, příležitostně i zlodějinou. Přes všechny strázně a útrapy, jež ho potkávaly, však neztratil schopnost vidět život i z jeho lepší stránky.
Zítra a pozítří. Zámek pro Barborku. Tři chlapi v chalupě (sólo). Domácí víno. Příběh o životě a smrti
Pět her vybraných z české televizní dramatické tvorby let 1960-1965, z nichž každá je svým způsobem ukázkou charakteru a možností s televizí se zrodivšího nového literárního útvaru. - Zítra a pozítří / Jiří Hubač - Zámek pro Barborku / Drahoslav Makovička - Tři chlapi v chalupě/ Jaroslav Dietl - Domácí víno / Pavel Hajný - Příběh o životě a smrti / Jiří Šotola Sestavil a doslov Televizní hra a některé otázky vztahu televize a umění napsal Vladislav Čejchan.
