Aleksej Fedorovič Losev Pořadí knih

Kniha Alexeje F. Loseva představuje první ucelený životopis Vladimira Solovjova (1853–1900) – filosofa, teologa a nejvýraznějšího ruského myslitele 19. století. Autor podrobně rozebírá Solovjovovy filosofické, náboženské, sociální a politické názory, věnuje se jeho vztahu k římskokatolické církvi, obviněním z panteismu, ekumenickým názorům a kritice ruského státu. Důkladná analýza všech Solovjovových děl přináší vhled do základních myšlenkových koncepcí jeho učení. Životní pouť filosofa autor začleňuje do panoramatického přehledu kulturního a společenského vývoje Ruska té doby.

Neznámá povídka významného filozofa „stříbrného věku“, autora Dialektiky mýtu, který byl za sovětské vlády uvězněn a pracoval jako vězeň na stavbě Bělomořského kanálu. O jeho prozaických pracích se dovídáme až dnes – Losev jako svoje vzory uváděl E.T.A. Hoffmanna a E.A. Poea. Povídka z roku 1932 je zpovědí člověka, který byl jako gymnazista divadelní fanoušek a měl svoje ideály, ale nakonec dochází k dezintegraci jeho osobnosti. V této souvislosti můžeme mluvit o podobnosti s Dostojevského Zápiskami z podzemí. Duševní zlom vede hlavního hrdinu až k zapálení městského divadla, kde uhoří stovky lidí. Jádrem výpovědi je „živý sen“, v němž mýtický falus zaplaví svým semenem celou zemi a zde se pak rodí jen bezduché opice. Tato miniatura, kterou můžeme přiřadit rovněž k sci-fi novelám M. Bulgakova, představuje mistrovský text. Varuje před dehumanizací, rozpadem systému hodnot a ztrátou souvislostí.

Profesor antické filosofie a estetiky na Moskevské univerzitě dbá o propojení hudby a matematické logiky. Analyzuje postoje starověkých a novověkých teoretiků hudby. I při své „slabosti“ pro fenomenologickou metodu si uchovává neutajený příklon k metodě protikladů. Často se snažíme obsah hudby zprostředkovat obrazy symbolickými, které poukazují na jakési nevyslovitelné tajemství, jež se pod nimi skrývá. A právě toto tajemství je předmětem hudby. Takové tajemství nelze rozčleňovat. Nelze je vystavovat na odiv. Srdce toto tajemství mučivě a zároveň sladce cítí; ono vře v duši. Toto tajemství je věčnou živelností všech věcí. Je jejich odvěkou podstatou. Tím, že hudba nasycuje naši představivost a činí ji symbolickou a mystickou, nutí tyto obrazy při jejich vnější (prostorově-viditelné) rozkouskovanosti si v sobě přesto stále uchovávat coby tajemství určité mystické slitosti a vzájemného prolínání...