Galina Nikolajevna Ďurjagina

Alja Rachmanova (rusky: Аля Рахманова), vlastním jménem Galina Alexandra von Hoyer (Галина Александра фон Хойер), rozená Galina Nikolajevna Ďurjagina (Галина Николаевна Дюрягина) (*27.6.1898 Kasli, Carské Rusko, † 11.2.1991 Ettenhausen, Švýcarsko) byla ruská spisovatelka, pocházející z ruské šlechtické rodiny, jedna z nejznámějších žen-spisovatelek meziválečného období. Byla představitelkou první vlny ruských exilových autorů, kteří opoutěli Rusko po bolševickém převratu. Její deníky byly přeloženy do 21 jazyků. Narodila se jako nejstarší ze třech dcer do rodiny lékaře v uralském městečku Kasli nedaleko Jekatěrinburgu, kde i strávila dětství a mládí a vystudovala gymnázium. Byla výraznou představitelkou první vlny ruských exilových autorů, svoji první knihu Studenti, láska, Čeka a smrt, která se později stala jedním z nejautentičtějších svědectví o rudém bolševickém teroru si začala psát v předvečer občanské války a bolševického převratu. Bolševická revoluce a následný rudý teror po roce 1917 ji přinutil i s její rodinou k útěku na Sibiř. Zde se provdala za rakouského válečného zajatce A. von Hoyera, avšak krátce po svatbě byli novomanželé donuceni opustit Sovětské Rusko. Po své emigraci publikovala i v němčině. S manželem a synem se usadili ve Vídni, počátkem 30. let se následně odstěhovali do Salzburgu. Zde ještě před 2. světovou válkou pod pseudonymem Alja Rachmanovová vydává své deníky ve kterých popsala popravy, domovní prohlídky, chaos, vraždu carské rodiny a exodus ruské inteligence. Vycházejí ve třech svazcích: Studenti, láska, Čeka a smrt (1937), Manželství v rudé bouřce a Mlékařka v Ottakringu, které jsou následně přeloženy do více než dvaceti jazyků. Na konci 2. světové války potkává manžele tragédie v podobě zbytečné smrti jejich jediného syna a v témže roce 1945, ve kterém je potkala tato osobní tragédie, musejí s manželem znovu prchat před postupující Rudou armádou, tentokrát do Švýcarska, které se tak stává jejich finálním domovem. Tesně po 2. světové válce vydává knihu Jurka, jednu z mnoha, která popisuje okolnosti smrti jediného dítěte manželů. Za svého života vydává ještě román Továrna na nového člověka a životopisy různých ruských osobností. Ve Švýcarsku její manžel umírá v roce 1971, v roce 1991 zde umírá i ona. Odpočívá na Salzburském hřbitově po boku manžela a syna.