Bohumil Němec

Byl český botanik, mykolog, pedagog, rektor University Karlovy, svobodný zednář a meziválečný československý politik, který v roce 1935 byl zvažován jako kandidát na prezidenta Československa.

Centrem vědeckého zájmu Bohumila Němce byla biologie rostlinné buňky. Byl velkým představitelem té éry buněčné biologie, která bezprostředně předcházela vzniku biologie molekulární. Byl zakladatelem oboru anatomie a fyziologie rostlin. Zkoumal rostlinné buňky, podporoval výzkum růstových a regulačních látek – fytohormonů

Bohumil Němec byl angažován v politice, jakožto přítel Aloise Rašína byl členem národně demokratické strany. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. Po parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandátu však nabyl až dodatečně roku 1922 jako náhradník po Josefu Žďárském. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925. V senátu zasedal do roku 1929. Roku 1935 stanul za republikánskou stranu jako protikandidát Edvarda Beneše ve volbě nástupce T. G. Masaryka do úřadu prezidenta republiky, nezískal však dostatečnou podporu.

Po roce 1945 byl vytlačován z funkcí ve vědecké komunitě, a dokonce perzekvován komunisty. To bylo napraveno intervencí sovětského vědce Borise Sočavy, který přiměl presidenta Zápotockého umožnit Bohumilu Němcovi v jeho osmdesáti letech členství v Československé akademii věd.

Byl aktivní až do vysokého věku. Byl jedním z organizátorů československé expozice na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Hodně cestoval, mluvil a psal šesti jazyky, měl kontakty s mnoha vědci po celém světě, mj. se osobně znal s Einsteinem, Mičurinem, Pavlovem. V roce 1965 onemocněl uprostřed plné práce virovou bronchitidou a po několika měsících zemřel na zápal plic ve věku 93 let.