Margaret Laurence
18. červenec 1926 – 5. leden 1987
Margaret Laurence vprozkrývá složitost lidské existence na kanadských prériích prostřednictvím fiktivního města Manawaka. Její díla se hluboce zabývají vnitřním životem postav, zkoumají témata identity, paměti a odolnosti tváří v tvář životním výzvám. Laurence přistupuje k psaní s pronikavou psychologickou vnímavostí a obratně zachycuje jemnosti lidské zkušenosti. Její prozaický styl je charakterizován bohatým, sugestivním jazykem a důrazem na psychologický realismus.
Jean Margaret Laurenceová (rozená Wemyssová) (18. července 1926 – 5. ledna 1987) byla jednou z předních postav kanadské literatury. Psala romány, povídky a eseje. Margaret Laurenceová se narodila v Manitobě, v městečku Neepawa, které se později stalo předlohou pro dějiště některých jejích románů. Byla dcerou právníka Roberta Wemysse a Verny Jean Simpsonové. Po smrti její matky, když Margaret byly čtyři roky, se k rodině přistěhovala matčina sestra, která se o rok později provdala za Margaretina otce. V roce 1933 se jim narodil syn Robert. V roce 1935, když Margaret bylo devět let, zemřel otec na zápal plic. Margaret nakonec vychovávala její nevlastní matka a dědeček. Povídky začala psát už v sedmi letech. Studovala angličtinu na Univerzitě ve Winnipegu, a i během studií pokračovala v psaní. Přispívala také do studentských novin. Studium úspěšně dokončila v roce 1947 a krátce poté získala zaměstnání jako reportérka pro místní noviny. Po dokončení studia se provdala za Jacka Ferguse Laurence. Jeho zaměstnání inženýra je zavedlo nejdříve do Anglie (v roce 1949), následně pak do tehdejšího britského protektorátu Somaliland, dnešní Somálsko, (1950–1952), a nakonec na Zlatonosné pobřeží, dnešní Ghana, (1952–1957). Laurenceová obdivovala Afriku a Afričany, což také ovlivnilo její tvorbu. V roce 1952 se manželům narodila dcera Jocelyn, o tři roky později syn David. Laurenceovi opustili Afriku v roce 1957 a následujících pět let žili ve Vancouveru na západním pobřeží Kanady. Pak se Laurenceová od manžela odstěhovala do Anglie, kde žila dalších 11 let. Manželství bylo roku 1969 rozvedeno. Laurenceová se nakonec přestěhovala zpátky do Kanady, tentokrát do provincie Ontario. Zde si také pořídila domek u řeky Otonabee, kde pobývala vždy přes léto a kde během let 1971 až 1973 také napsala román Hledači pramenů, který je považován za její vrcholné dílo. Poté, co jí byla diagnostikována rakovina plic v pokročilém stadiu, spáchala Laurenceová sebevraždu. Byla pohřbena ve svém rodném městě Neepawě a v jejím rodném domě bylo zřízeno její muzeum.
cs.wikipedia.org1993Hledači plamenů
1993Hledači pramenů