Arne Novák Knihy

Balady a romance -- Kniha veršů výpravných -- Kniha veršů lyrických a smíšených -- Kniha veršů časových a příležitostných -- Letní vzpomínky -- Písně kosmické -- Prosté motivy

– od nejstarších dob až po naše dny. Novákovy dějiny české literatury jsou jedním ze základních děl české vzdělanosti. Přesto je již 48 let čtenářům a studentům zcela nedostupné. Nakladatelství Atlantis se rozhodlo toto monumentální dílo vrátit zpátky do rukou veřejnosti v podobě fotoreprintu jejich IV. vydání z let 1936–1939, které je jejich nejširší podobou. Jde o knihu, která by neměla chybět v žádné knihovně a škole. Svazek je rozdělen na tři části: I. Stará doba literatury české (do roku 1409), II. Střední doba literatury české (od r. 1409 do r. 1774) a III. Nová doba literatury české (od r. 1774 do dneška). Rejstřík jmenný, Rejstřík věcný. 5. vydání, fotoreprint IV. vydání R. Promberger, Olomouc, 1936–1939. Bibliogr. A. Nováka.

V osmém svazku edice Skrytá moderna se zaměřujeme na opomíjený Almanach na rok 1914 (1913), významné skupinové vystoupení předválečné avantgardy. Přípravy na almanach zahrnovaly organizaci skupinových čtení a diskuse, které navazovaly na generální polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku se počítalo se spoluprací absentujících autorů, avšak události první světové války, jako odvod některých účastníků na frontu nebo úmrtí jiných, znemožnily pokračování. Příspěvky almanachu, i když umělecky nevyvážené, manifestují přihlášení k dynamicky se proměňujícímu životu civilizace. V poezii se uplatňuje volný verš (K. Čapek) a v próze synchronní polyperspektivnost, inspirovaná kubismem (J. Čapek). Autoři, ovlivněni vitalismem a futurismem, se odvracejí od symbolistně-dekadentní generace a hlásí se k životu „tady a teď“, přičemž oceňují inovativní přístupy v umění více než dokonalou formu textu. Almanach zdůrazňuje umělecký syntetismus a propojení s dalšími uměleckými obory, čímž se stává důležitým mezníkem v české literatuře, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. Publikace vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.

Výpravné dílo o barokních monumentech a uměleckých dílech Prahy.

Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.) byl významný římský básník z období zlaté éry římské literatury, jehož epos Aeneis vznikl na přání císaře Augusta. Toto dílo, psané v hexametru, se skládá z dvanácti knih a téměř 10 000 veršů. Silně ovlivněné homérskými eposy, vypráví o cestě hrdiny Aenea, mytického předka rodu Juliů, z hořící Tróje do Itálie a jeho bojích s italickými kmeny. Aeneas, považovaný za praotce Římanů, je v eposu zobrazen jako ideální Říman, zosobňující národní ctnosti. Dílo mělo zásadní vliv na římskou i evropskou literaturu a stalo se základem klasického kánonu pro studia latiny a filologie. Inspirovalo také Dantovu Božskou komedii, kde Vergilius představuje umění a lidskou duševní sílu. Překlad Aeneidy do češtiny má dlouhou tradici, přičemž nejcitovanější je překlad Otmara Vaňorného (1933) a modernější překlad Rudolfa Mertlíka (1970). Michal Ctibor se rozhodl vytvořit nový, moderní překlad, který respektuje tradici časoměrného překladu antické literatury v českém prostředí. Ctiborův překlad představuje významný ediční počin, který má oslovit jak odbornou, tak širší čtenářskou obec, jež má zájem o antickou literaturu, historii a kulturu.

Literárně historické dílo pojednává o české literatuře od prvopočátku až do meziválečného období.

Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty,při nichž je hlásán příchod nového království.