Jacques Derrida

Rodák z židovské rodiny z předměstí Alžíru přijel poprvé do Paříže v 19 letech, studoval na elitní Národní škole pro správní úředníky (ENA), později působil jako asistent na Harvardově univerzitě v USA a na pařížské Sorbonně. V USA byla jeho dekonstrukce ve velké oblibě - američtí studenti se na ni vrhli jako na novou zázračnou metodu, která je univerzálním klíčem ke všemu. Derridovo "vše je text" se stalo heslem této "derridománie".

Dekonstrukci chápe Derrida jako kritické čtení textů, které jsou tradičně konstruovány v závislosti na určitých zažitých modelech. Ve své koncepci dochází k názoru, že jazyk se nakonec vztahuje pouze sám k sobě, znak vede vždy k dalšímu znaku. Derridovi ale bývá často vytýkáno, že jeho filozofie je nesrozumitelná a těžko stravitelná.

Často vyjadřoval k aktuálnímu politickému dění ve Francii i jinde. Známá je například jeho výzva, sepsaná loni spolu s jeho německým kolegou Jürgenem Habermasem, ve které oba filozofové odmítli americký útok na Irák a vybídli k jednotné evropské zahraniční politice "vyvažující americký unilateralismus".

V roce 1995 podporoval ve francouzských prezidentských volbách socialistu Lionela Jospina. Má syna s filozofkou Sylviane Agacinskou, nynější Jospinovou manželkou.

Derrida napsal desítky knih, esejí a článků. Jeho knihy vycházejí v překladu po celém světě. O Derridovi a jeho myšlení bylo napsáno více než 400 odborných studií, doktorandských prací a disertací. Česky vyšly například jeho texty Politiky přátelství, esej Víra a vědění, studie Násilí a metafyzika, Tradice vědy a skrývání smyslu či Síla zákona.