Autor se zabývá hlubokými filozofickými a duchovními tradicemi Indie, čerpaje inspiraci ze svého mentorsví u Aghori Vimalanandy. Prostřednictvím tohoto spojení se ponořil do studia Ájurvédy, jógy, Jyotiše a tantry. Jeho literární dílo pravděpodobně odráží tyto hluboké znalosti a duchovní vhledy. Tato unikátní kombinace duchovního studia a praktických zkušeností formuje jeho osobitý autorský styl a témata.
Meditativní stavba mýtu o člověku toužícím po rostlinném bytí jako náčrtu vzpomínek na pradávné časy, kdy svět živých organismů tvořil homogenní jednotu, kdy se všechno živé navzájem dotýkalo a splývalo spolu. Intimně laděná knížka úvah o staronovém sbližování a komunikaci se stromy je protkaná praktickými zážitky. Myšlenky probleskující do mozku ze zasutých vrstev podvědomí se spojují v útržky domyslitelného příběhu, jakéhosi osobního vyvrcholení dvou starších mýtických kosmických kronik Mátyáse Sirokaiho, Knihy svědků beatových (A beat tanúinak könyve) a Těm, co v přeludu (A káprázatbeliekhez). Po listráni, stejně jako po jiné stráni, vystoupíme na vrchol nebo seběhneme do údolí, ale můžeme také zůstat někde uprostřed a stát se její součástí. Větve stromů se křiví, ohýbají a ukazují cestu. Chcete se stát hudebním nástrojem větru?
Seznamte se s cestou dokonalého zdraví.
Ájurvéda patří k nejpropracovanějším léčebným systémům na světě, a proto neudivuje, že zejména na západní polokouli dnes patří mezi nejrychleji se uplatňující systémy alternativní medicíny. Ájurvéda – cesta k dokonalému zdraví představuje zasvěcený úvod do filozofie a základní praxe ájurvédského léčitelství.
V 18. století žil na vídeňském dvoře černoch, Angelo Soliman, který byl duchaplným společníkem a zároveň bystrým a hloubavým učencem. V lidech vzbuzoval zvědavost, sexuální touhu, strach, úctu, nebo naopak pohrdání, ba často i nenávist. Měl výsadní postavení prolínající se s postavením vyvrhela. Po Solimanově smrti bylo jeho tělo na příkaz císaře vycpáno a vystaveno v Přírodovědném muzeu. Soliman byl zároveň přítelem a duchovním společníkem maďarského osvícence Ference Kazinczyho, literáta a lingvisty, předního obroditele maďarského jazyka, s jehož osudem ho spojuje překvapivě mnoho pout. Důmyslně zkonstruovaný román můžeme číst jako příběh beznadějného zápasu prokletého maďarského génia, jako obraz vášní, radostí a strastí v životě učených hlav i jako melancholickou kritiku osvícenství.
Čínská medicína a ájurvéda se zabývá přetrvávajícími rysy nejdéle a
nepřetržitě praktikovaných medicínských systémů lidstva. Tato dvě původní
domorodá léčitelská umění, která vznikla nezávisle na sobě v Indii a Číně, se
propojovaly a vyměňovaly si zkušenosti, techniky a terapeutické látky po
všechna období svého rozvoje. Poutavé a cenné srovnání obsažené v této knize
představuje průkopnickou snahu prozkoumat společně dva významné systémy
léčitelství, které důkladně podrobuje pátrání po historických, teoretických i
praktických vztazích. Přitom nabízí synergistický a inkluzivní přístup
včlenění těchto prastarých paradigmat do moderní léčby. „Tradiční čínská a
ájurvédská medicína se skládá ze dvou hlavních odkazů ke zdraví a léčení ze
starověkého světa…taoistický koncept jin-jang a ájurvédská teorie tří dóš…
používaly se podle odpovídajícího kulturního kontextu, aby bylo možné stanovit
tu nejvyrovnanější a nejvhodnější dietu, bylinky, cvičení a životní styl podle
zděděné konstituce, celoživotní práce a klimatu… V těchto dobách maximální
roztříštěnosti je vážně zázrak, že se popřává sluchu věčným pravdám a
léčitelskému potenciálu těchto význačných starověkých filozofií… A proto je
tato hodnotná práce tak důležitým příspěvkem.“ Michael Tierra, O.M.D., Autor
Planetární fototerapie a Cesty bylin Robert Svoboda absolvoval Tilak Ayurveda
College na univerzitě v Puné v roce 1980 a poté se stal jediným Zápaďanem,
který se kdy stal licencovaným ájurvédským léčitelem, jímž je až dodnes. Od té
doby hodně cestoval, přednášel a vedl workshopy týkající se ájurvédy. Mezi
jeho texty patří: Prakrti: Vaše ájurvédská konstituce a Ájurvéda: životní
zdraví a dlouhověkost. Pan Svoboda působí na Ájurvédském institutu v
Albuquerque v Novém Mexiku a čas dělí mezi Severní Amerikou, Havají a Indií.
Arnie Lade je akupunkturista praktikující ve Victorii v Britské Kolumbii, kde
žije se svou manželkou a dětmi. Vystudoval čínštinu na univerzitě ve Viktorii
a univerzitu v Sia-men, akupunkturu a orientální medicínu pak na Vysoké škole
tradiční čínské medicíny v Pekingu a Čcheng-tu v Číně. Je také autorem
Akupunkturních bodů: zobrazení a funkce, což je standardní studijní text v
této oblasti, a je spoluautorem Čínské terapie masáží. Hojně přednáší a v
současné době působí v Centro de Estudos de Medicina Oriental v Brazílii.
Mrazivá groteska vyprávěná ženou, která byla při tom. Diavolina (Olympiada Čertkovová), původně služka, později lékařka, sloužila řadu desetiletí Maximu Gorkému, nakonec se stala jeho ošetřovatelkou a poslední láskou. Spiró líčí hlasem této chytré a bystré ženy ruský a sovětský svět, svět Leninův a Stalinův, rozrůstající se v tablo revolucí, intrik, a hlavně bezpočtu mrtvých. Smrtelně nemocný Gorkij se po návratu do Ruska pokoušel Stalinovi zároveň vzdorovat i vyhovět, zachraňoval lidi a současně psal stalinisticky laděné články. Všechny postavy románu skutečně žily, i ty nejneuvěřitelnější situace se skutečně udály. Plejáda herců, spisovatelů, špiclů, dobrodruhů, lidí proplouvajících pohodlně životem i katů představuje svět, o němž jsme se domnívali, že odešel s 20. stoletím. Ale on trvá.
Vavřince Szeghalmiho volají jeho kolegové k více než neobvyklému případu mladé ženy, kterou od posledního porodu trápí strašlivé křeče. Užije-li léčivý prášek, který dostala od místního zaříkávače, uleví se jí, avšak jde to ruku v ruce s prapodivným procesem: začne rodit živé žáby. Případem se zabývá i prestižní odborný časopis Lékařská téka a doktor Szeghalmi se stále hlouběji zaplétá do pátrání.
Avšak aby přišel záhadě na kloub a sám nepřišel o život, musí se navzdory svému racionálnímu založení stále potýkat s projevy nadpřirozena ve formě hrůzných vražd, oživlých mrtvol a pomstychtivých duchů. Má naštěstí dobré pomocníky: jednak vesnického děda kořenáře Bakose, znalce lidových léčebných prostředků a postupů, jednak Ilonu Endrődyovou, tajemnou a krásnou urozenou dámu, do které se doktor Szeghalmi zamiluje a která je rovněž ve smrtelném nebezpečí.
Mladý užhorodský lékař referuje v dopisech svému příteli o podivných jevech, pro něž neexistuje racionální vysvětlení. Přestože striktně odmítá lidové pověry a mýty, je přes počáteční nechuť nucen nastoupit cestu vedoucí od popírání všeho iracionálního k rodící se víře ve svět stínů.