Josef Jiří Kolár

Vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár.

V Praze vystudoval gymnazium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků.

Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo J.K.Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla (1842–1846). Ke Stavovskému didadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla (1862–1864, 1866–1873). V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil (Shakespeare, Schiller, Goethe). Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské (1817–1882). Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filosofii Hegel.

Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním (a překlady) Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schillera, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelnější úspěch. Některými svými pracemi (např.román Pekla zplozenci, či povídka U červeného draka) se řadí mezi autory české literatury typu fantasy a horror.