Esejistický protějšek románů argentinského spisovatele a svérázného filozofa. Sám autor říká: „Tato kniha je celá variacemi na jediné téma, téma, které je mou posedlostí od chvíle, kdy jsem začal psát: proč, jak a nač se píše beletrie?“ Odpověď není formulována ve formě ucelené teorie, knihu tvoří střípky, úvahy, komentáře k citátům, podobné spisovatelskému deníku. Na rozdíl od některých jiných Sabatových esejů, reagujících na dobové společenské problémy, tato sbírka nijak nezastarává, neboť odráží základní problémy spisovatelského řemesla a lidského osudu vůbec.
Latinskoamerická literatura se na mezinárodní scéně výrazněji prosadila až koncem padesátých let, což může vést k dojmu, že většina úspěšných děl vznikla v šedesátých a sedmdesátých letech. Ve skutečnosti však již dříve vznikala v jihoamerických literaturách díla, která se evidentně propojují se světovou literaturou. Román Tunel, vydaný v Buenos Aires v roce 1948, je toho příkladem. Jeho základní osnova se formovala během autorova předválečného pobytu v Paříži, kde se fyzik Ernesto Sábato seznámil s francouzskými surrealisty. Ti ho přesvědčili, že moderní člověk, ztrácející cit pro magické podvědomí, se stává otrokem rozumu a ztrácí schopnost lásky a porozumění. Po válce už jen píše. Tunel, jeho prvotina, vzbudil pozornost nejen v Argentině, ale i v Evropě, kde byl nadšeně přijat Albert Camusem a Grahamem Greenem. Rychle byl přeložen do mnoha jazyků a stal se námětem literárních analýz a filmových adaptací. Tato zneklidňující výpověď, inspirovaná surrealismem a existencialismem, si dodnes uchovává význam alarmujícího svědectví o tragické rozpolcenosti moderního člověka. Sábato tvrdí, že umění by mělo být magické a iracionální, a příběh zničující lásky, který mistrně rozvíjí, se odehrává na tomto pozadí. Tento motiv se objevuje i v jeho dalších slavných románech.
Na začátku Martínova příběhu je neobvyklé setkání v parku uprostřed hlučící argentinské metropole, z něhož se vyvine trýznivá láska, a na jeho konci je svobodné vykročení k lidem a k existenci, která se může nazývat autentickou. Dívce Alejandře, která mu stále unikala a stále stáleho znovu vyhledávala, už Martín nepomůže: zůstala zakletá mezi přízraky minulosti, kterou sama neprožila; upnula se k nim svým dychtivým intelektem i tělem v incestním vztahu k otci. Minulost se v Sabatově románu otvírá jako propastné nitro přítomného života, nerozlišná změť doutnajících dějů. Oslavována a nepochopená se může změnit ve „svět naruby“, obydlený nebezpečnými netvory. Ze španělského originálu s přihlédnutím k rukopisným úpravám autora přeložil, poznámkami a doslovem opatřil Vít Urban, verše v textu přeložil Jan Schejbal. Na obálce použita fotografie Ivana Doležala a na vazbě kresby Vladimíra Tesaře.
Ernesto Sabato vyštudoval teoretickú fyziku, ale sľubne sa rozvíjajúcu kariéru fyzika opustil, aby sa venoval literatúre, lebo bol presvedčený, že práve ona, a nie veda, dokáže poskytnúť kľúč k záhadám ľudskej existencie. Je autorom troch významných románov, z ktorých boli dva preložené aj do slovenčiny (Tunel samoty, 1965 a O hrdinoch a hroboch, 1980). Jeho eseje však doteraz v Slovensku knižne nevyšli, pričom práve v tejto oblasti bol E. Sabato mimoriadne úspešným autorom. Aj do literatúry vstúpil práve ako esejista knihou Jedinec a vesmír (Uno y el universo, 1945). V Sabatových esejach dominujú dve ťažiskové témy: človek v čase krízy a otázky o poslaní literatúry. Celé Sabatovo dielo je preniknuté hlbokými filozofickými úvahami o zmysle našej existencie, o dobre a zle, ale aj o nástrahách virtuálneho sveta a potrebe pestovania tradičných hodnôt. Kniha La resistencia (Rezistencia) obsahuje šesť esejí, v ktorých sa autor zamýšľa nad malými aj veľkými vecami každodenného života. Je napísaná sugestívnou epištolárnou formou a je svojským literárnym odkazom tohto veľkého humanistu, keďže ju písal na sklonku svojho života. Obsah: Prvý list: Malé a veľké, Druhý list: Staré hodnoty, Tretí list: Medzi dobrom a zlom, Štvrtý list: Spoločné hodnoty, Piaty list: Rezistencia. Epilóg: Rozhodnutie a smrť.
Okolo hlavnej dejovej osi nezvyčajného ľúbostného príbehu Alexandry a Martina sa rozvíja množstvo motívov a tém, umožňujúcim autorovi načrtnúť veľkolepý obraz kozmopolitného mesta.
