Kamila Míková Knihy

Kniha se skládá ze tří žánrově odlišných částí – deník, medailonky světců a strašidelná povídka – ale tvoří vnitřně soudržný celek. Autorka využívá ich-formu a všechny texty mají autobiografický základ, přičemž hlavními postavami jsou matka čtyř dětí, její manžel a přítelkyně. První část obsahuje krátké deníkové záznamy z let 2011 až 2012, které se zaměřují na každodenní problémy v domácnosti, pracovní život, náboženské otázky a manželské vztahy. Vypravěčka je nepraktická, zatímco její manžel je velmi praktický. Záznamy jsou stručné, vtipné, groteskní, ale i melancholické a rozpačité. Druhá část se věnuje konverzacím, vzpomínkám a reflexím na téma katolických světců, jak je vidí autorka a její blízcí. Postavy manžela a manželky se dále prohlubují, přičemž důležitou roli hraje i přítelkyně – řeholnice. Zde se objevují nestandardní obrazy svatých, jako jsou sv. Prokop, Václav a další. Třetí část je strašidelný příběh o událostech v areálu bývalého statku, kde došlo k nálezu mrtvé podnájemnice. K hlavním postavám se přidávají sousedé, nájemníci a policisté. Vnitřní napětí a drama se rychle vystupňují, ale příběh nemá jasné řešení. Jazyk autorky je jednoduchý a sugestivní, obrazy jsou jasné a nezapomenutelné.

Praktická příručka Označování potravin je určena výrobcům a distributorům potravin, jenž musejí přizpůsobit etikety svých produktů požadavkům evropského nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

Desetiletá Ema má mámu, tátu, sestry Betynu, Julu a bratříčka Jáchyma, mladou tetu a hodnou prababičku, která hodně pamatuje. Všichni spolu bydlí v jednom starém domě na předměstí. Ema má však také své starosti, přání a tajemství. V den svých narozenin dostane od kamarádek taštičky s dárky, díky nimž se její sny začnou uskutečňovat. Nebo se jí to všechno jen zdá? Kdyby byly autorky knihy Prababiččin klobouk jednou osobou, měly by celkem sedm dětí a dohromady by jim bylo sto osm let. Pravnoučat by se nikdo nedopočítal a ony by jim od rána do večera pekly štrúdly a vyprávěly příběhy. Jenže jsou dvě a je jim každé polovic. Mohou tedy upéct dvojnásobný počet štrúdlů a také společně tvořit knihy - jedna slovem, druhá obrazem. Ještě předtím, než se setkaly, však Kamila Míková (dnes Hantáková) vystudovala francouzštinu a češtinu a Magdalena Martinovská (dříve Sokolová) grafickou školu. Kamila pracovala jako nakladatelská redaktorka, psala fejetony nebo články o knihách. Magdalena navrhovala a graficky upravovala časopisy či kreslila. První kniha, kterou Kamila napsala a Magdalena vysázela a graficky rozvrhla, se jmenovala Useknutá ruka (1996) a byla určena dospělým, podobně jako mnohem pozdější třetí kniha Vosy, mravenci, mouchy (2017). V mezidobí se obě staly maminkami, ale psaní, knížky, písmena ani obrázky neopustily. V roce 2011 se sešly nad druhou společnou knihou - tentokrát pro děti a o dětech. A také od dětí, protože právě od nich se autorky inspirovaly.