Anna Pammrová
Její otec byl lesní úředník; neradostné dětství a mládí, které zachytila v rukopisném fragmentu autobiografického románu Antieva, prožila u adoptivních rodičů L. a A. Novákových v Jasenici a Náměšti n. Oslavou. Své široké všeobecné a jazykové znalosti (francouzština, angličtina) získala prostřednictvím řídícího učitele Nahodila z Březníku u Kralic za dvouletého pobytu ve Vídni, ale zejména sebevzděláváním a korespondencí s O. Březinou a také např. se slovenským evangelickým knězem a náboženským myslitelem a pacifistou Jánem Maliarikem z Velkých Levár. Osobní zklamání z nevydařeného manželství (rozvedla se v r. 1903) a z osudu svých dvou dětí (dcera zemřela v r. 1906, syn uprchl bez rozloučení v r. 1914 do USA) řešila odchodem na lesní samotu poblíž Žďárce u Tišnova, kde žila od r. 1899 až do své smrti. Výjimkou z minimálních styků s příbuznými a přáteli byly kontakty s rodinou Havlových, která měla v nedalekém Havlově od r. 1907 své letní sídlo.
Na její myšlenkový profil působila kromě životních zkušeností staroindická moudrost, okultismus a teozofie, myšlení J. J. Rousseaua, L. N. Tolstého, Th. Lessinga (kterého překládala do češtiny), konfrontace s filozofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho, ale zejména duchovní přátelství s O. Březinou, s nímž se seznámila v r. 1887 v Jinošově a komunikovala až do básníkovy smrti v r. 1929 prostřednictvím rozsáhlé korespondence (osobně se setkali ještě v r. 1925 v Tasově u J. Demla, v r. 1927 a 1928 ve Žďárci). Tento vztah ovlivnil nejen Březinu, ale přinesl cenné inspirace, informace a impulzy v tvorbě a osobním životě i P. Její knižní a časopisecký odkaz lze rozdělit do tří tematických oblastí. V první z feministického stanoviska sleduje otázku ženské emancipace, odsuzuje mužskou nadřazenost a zotročení ženy, druhým tématem je do krajnosti dovedená kritika moderní civilizace a kultury (je přesvědčena, že člověk se může zachránit jen v samotě), konzumní společnosti, technického věku i sociální nespravedlnosti. S tím souvisí i třetí základní motiv – ekologická výzva k nápravě našeho protipřírodního myšlení a jednání a k nastolení nového, hlubšího vztahu k přírodě. Naši existenci sice zobrazuje pesimisticky jako absurdní, její negativismus je však doplňován vizí „zářného cíle“, „krásy Všeživota“.