Aleš Debeljak Knihy

Výbor z díla sedmi současných slovinských básníků, narozených v rozpětí pětadvaceti let, zachycuje vývojový rytmus slovinského básnictví za více než tři desetiletí. Závěrečný esej zařazuje tvorbu vybraných sedmi básníků do širšího kontextu poválečné slovinské poezie.

Eseje o Americe, viděné vnímavýma očima slovinského básníka, kritika a sociologa, jemuž jsou USA druhým domovem.

Básník se pokouší zachytit atmosféru dnešní evropské skutečnosti formou klasického sonetu, v němž rýmy jsou uvnitř veršů.

Kniha mladého slovinského básníka a esejisty, který dnes patří k nejpřekládanějším slovinským autorům, obsahuje tři eseje (Svěrací kazajka anonymity: slovinská poezie a bílé místo na literární mapě USA; Nezbytný patos distance: přednosti a slabosti národní identity; Kosmopolitní klub: umělec a společnost bez estetických vymezení), jejichž společným tématem je problematika malého národa a jeho příslušníků v dnešním tvrdě neskurpulózním světě.

Esej, který byl v r. 1993 vydán časopisecky. Je kritikou ideí a idolů, které ovlivnily evropské dějiny ve 20.století. Impulsem k eseji byla situace v Bosně, kdy byl smeten Vukovar a tisíce muslimů stihl osud ne nepodobný židovskému holocaustu. Paralely mezi fašismem německým a srbským.

Aleš Debeljak (1961), kľúčová postava novšej slovinskej literatúry. Esejista, básnik, literárny vedec a sociológ kultúry, sa v tejto esejistickej knižke zaoberá predovšetkým problémom vzájomného prenikania národnej a individuálnej existencie, kľučkovaním medzi úskaliami multikulturalizmu a do seba uzavretou provinčnosťou, ako aj potrebou uchovania stredoeurópskeho i európskeho duchovného priestoru.

Die jüngere Künstlergeneration – in Ton, Tanz, Wort und Bild – hatte im Jugoslawien der 80er Jahre ein elastisches Netz der kulturellen Vielfalt und Anregung geknüpft und in neueste Strömungen in West und Ost gesetzt: wider politischen Zentralismus und Unitarismus. Das scheint zerstört und trotz allem, aufgehoben, wirksam. Eine bittere, doch nicht resignierende Rückschau eines »jungen Dichter-Sterns«, der sich in der engeren (slowenischen) und der weiten Welt (Amerika) profilierte. Der im Juli 1993 in Ljubljana und New York geschriebene Essay wirft Fragen auf, die nach 30 Jahren aktueller denn je erscheinen und – im Hinblick auf die Rückkehr des Krieges in Europa – noch immer ihrer Antworten harren.

The poems in this collection traverse rapid historical changes and personal reflections, delving into the complexities of understanding through the lens of the Balkans' people and landscape. Aleš Debeljak's urban imagination crafts a mosaic that is both intimate and historical, portraying a lost people and their homeland. Each poem consists of sixteen lines arranged in four quatrains, a form Debeljak often employs. This structure is complemented by a visual balance, with each poem serving as a grid for memories and associative thoughts. In one poem, the speaker reflects on the solace found in a bookstore during winter's darkness, recalling the nostalgia of youth and the camaraderie of fellow poets. The imagery evokes a sense of longing and the passage of time, as the speaker navigates the remnants of shared literary experiences. Debeljak's works have been translated into multiple languages, showcasing his international reach. He teaches Cultural Studies at the University of Ljubljana in Slovenia. Brian Henry, who has authored ten poetry collections and received the 2011 Best Translated Book Award, teaches at the University of Virginia in Richmond, Virginia.

Što je Europa? Tko je Europljanin? Hoće li Slovenci, nakon postanka naše države punopravnom članicom Europske unije u svibnju 2004. godine, automatski participirati ne samo prava koja izviru iz europskog državljanstva nego i poštovanje koje proizla/i iz druženja medu jednakima? Koliko će trajati dok se europski mentalni prostor oslobodi naslijeđa tradicionalno podijeljenog kontinenta, koji je na zapadu Europe poticao duboke i trajne procese otpora, sumnjičavosti ili barem ravnodušnosti prema zemljama i ljudima na terri incogniti njezina istoka? To su neka od pitanja koja si vjerojatno postavlja svatko tko barem malo razmišlja o Europi, toj „široj" domovini Slovenaca, s čijim je civilizacijskim postignućima slovenski etnički prostor povijesno uvijek bio povezan, makar na rubni i zakašnjeli način. Nemam na to jednoznačnih odgovora. Samo maštam kako će možda tek moja djeca, koja danas imaju manje od deset godina, moći postati Europljani u punom smislu, dakle u smislu samorazumljive pripadnosti široj i apstraktnijoj zajednici od one koju određuju ograničenja lokalnog susjedstva, grada, regije i naroda. (dominovic.hr)

Vo svojej poézii Boris A. Novak spája formálnu disciplínu s esteticky príťažlivými lingvistickými metódami, invenčne skúma hĺbky svojho hlavného zaujatia: hľadanie záhadného spojenia medzi „zvukmi“ a „významami“ slov. Nehľadá teda nič menšie ako zdroj básnickej pravdy. Jeho básnický jazyk si úspešne prisvojuje každodenné slová, pričom ich používa v nových kombináciách a umiestňuje v nepoznaných pozíciách. Tým nám dovoľuje vidieť, ako sa dajú limity poznaného rozšíriť zväčšovaním limitov toho, čo je povedané.