Alberto Moravia Knihy

Lucio, mladý spisovatel a překladatel Heinricha von Kleista, cítí v sobě blíže neurčené zoufalství a marnost; uvažuje dokonce o sebevraždě. V letovisku na Capri se seznámí s Němkou Beate, manželkou nacisty, jakousi ženou dvou tváří: její chladnou podobu Lucio platonicky zbožňuje, tou erotickou se nechá svádět. Tento vztah, stále kolísající mezi skutečností a snem, mezi láskou a smrtí, hrdina popisuje, analyzuje a řeší až do konečné tragédie. Podstatnou roli hraje také doba děje: rok 1934, kdy v Itálii vládne fašismus a v Německu právě probíhá dramatická noc dlouhých nožů. Komorní psychologicko-filozofický román je plný psychoanalytických úvah, literárních reminiscencí i zvláštních absurdních situací, do nichž je čtenář obratně vtahován, aby se stal jejich zaujatým pozorovatelem či překvapeným účastníkem.

Šest desítek povídek význačného italského neorealisty vypráví s humornou účastí o všedních i podivných osudech římských maloměšťáčků, řemeslníčků, drobných spekulantů a vyšinutých existencí, vegetujících na okraji společnosti. Několik těchto povídek bylo zpracováno filmově.

Rodné město Řím, jeho život a obyvatelé, drobní každodenní lidé, poskytli dnes nejúspěšnějšímu z italských spisovatelů látku k dlouhé řadě povídek, z nichž je tu čtenáři předkládán výběr. Stejně jako autorovy velké romány i jeho povídky upoutají vyprávěčským uměním, hlubokou analýzou psychologických a citových stavů hrdinů i věrnou kresbou prostředí a rozmanitých pramenů, z nichž prýští lidské radosti i strasti.

Román, jehož hrdinkou a vypravěčkou je žena, prostitutka Adriana, která se navzdory absurdní životní situaci rozhodne mít a vychovat dítě, jehož otec je vrah.

Hned první stránky románu Lhostejní nás ex abrupto uvádějí do prostředí a děje: vstupujeme do salónu honosné buržoazní vily někde v Římě, kde spolu konverzují matka Mariagrazia, stará, snobská, zmalovaná a omezená ženština, její milenec Leo, vychytralý a cynický obchodník hrající sina zachránce rodiny, dcera Karla a syn Michal, útrpně prožívající stále stejně plynoucí dny a pociťující lhostejnost vůči všemu okolo. Později se ke společnosti přidává ještě matčina přítelkyně Líza, bývalá Leonova milenka, na kterou Mariagrazia chorobně žárlí. Onoho večera se začínají sbíhat nitky dlouhodobých strategií a tužeb jednotlivých postav.

Rozsáhlá psychologická novela sleduje problémy pětatřicetiletého profesora literatury, zatíženého oidipovským komplexem.

Román z prostředí Itálie, který realisticky zobrazuje sociální problémy padesátých let. Nekompromisní umělec Riccardo přijme navzdory svému přesvědčení lépe placenou práci scénáristy filmů, za které by se dříve styděl, přestože se touží věnovat psaní dramat. To vše dělá proto, aby své manželce Emilii splnil sen a pořídil jí vlastní domácnost. Od chvíle, kdy Riccardo práci přijme, se mu Emilie začne odcizovat, až nakonec úplně ztratí její respekt. Ze strany své ženy cítí hluboké pohrdání, které si však vůbec nedokáže vysvětlit a stále si klade otázku proč?

Příběh filmového scénáristy Rica je groteskním podobenstvím o konfliktu mezi sexuálním pudem a rozumem, mezi ušlápnutím a touhou po moci. Tu zde symbolizuje snaha režírovat vlastní film. Z červené knihovny, z obligátní volby mezi postavou továrníka nebo hrdiny filmového světa, si, Moravia vypůjčuje možnost druhou, aby ji využil pro vtipné proměny scénáře „revolučního“ filmu a komediální situace z filmařského prostředí. Zkarikované postavy a děj plný komických scén jsou očividně založeny na hlubokých znalostech psychoanalýzy. Navíc autor provokativně využil záměnu známou z primitivních náboženství, v nichž se bohové personifikují do zvířat a předmětů. Člověk neumí milovat abstraktní pojmy, a proto převádí svou lásku na konkrétní objekt, který pojem představuje. A tak za abstraktní a obtížně představitelný sexuální pud Moravia v příběhu dosadil konkrétní a velice dobře představitelnou část lidského těla: penis. Autorovi se tím otevřela možnost vytvářet dialogy plné humoru a břitkého sarkasmu, v nichž odráží konflikty mezi volní a etickou stránkou života a jeho pudovým základem, a to do takové hloubky, jaká v krásné literatuře nemá obdoby.... celý text

Román je autorovou odpovědí na otázku, jak se inteligentní a zdánlivě slušný člověk mohl stát fašistou. Příběh muže, který se po otřesném zážitku v dětství, bojí, že není normální, a snaží se za každou cenu být jako ostatní, zapadnout. Od značky cigaret po výběr nevěsty se takúzkostlivě drží průměru, až je opět nenormální, protože to, co většina dělá přirozeně, on činí jen s těžkým přemáháním. A stejným způsobem se z něj stává aktivní fašista.

Sociálně kritický román z prostředí italské buržoazie dvacátých let.

Psychologická studie muže, jemuž snadná dostupnost pohodlí a finančních prostředků paradoxně zabranuje plně žít. Malíř Dino, unavený a znechucený luxusem matčina domu, opouští rodinné zázemí a stěhuje se do ateliéru, aby se mohl soustředit na svou práci. Ovšem na životní rozmrzelost, jež se promítá i do Dinovy neschopnosti tvořit, se nezdá být změna prostředí lékem zcela dostatečným. Jisté východisko z tohoto bezútěšného stavu svitne, když se seznámí s mladičkou modelkou Cecílií; avšak vztah se v podstatě stává pouhou sérií erotických scén, vyprázděných a odosobněných intimit. To trvá až do chvíle, kdy Moraviův protagonista zjistí, že jeho frivolní milenka se kromě něj schází i s jiným mužem. Teprve Dinova touha rozkrýt Cecíliinu záhadnost, snaha dozvědět se o dívce co nejvíce a připoutat ji k sobě dokáže prolomit krunýř hrdinovy letargie a životní otupělosti... Skvěle napsaný Moraviův román dosáhl světové popularity jistě také proto, že otevírá téma, které sice lze sice považovat za obecně lidské, ale o němž nebývá zvykem mluvit nahlas. Totiž téma sexuality, jež může být stejně tak zbavená hlubšího prožitku jako naplněna majetnickým chtěním a potřebou vlastnit toho druhého. (vydavatel)... celý text

Román o psaní románu, který ve dvou částech, tj. Prologu a Deníku, vypráví o levicově orientovaném novináři měšťáckého původu, který si utvořil mýtus o lidu jako o jediném nositeli všeho, co je ve světě autentické a ožení se proto se švadlenou. Jednou však pochopí, že svou ženu pro velké povahové rozdíly nemiluje, a náhle se mu vše, co se až dosud zdálo autentické, převrací v neautentické. Protože touží napsat román s maximální mírou autenticity, začne pozorovat život (odtud název Pozornost) a zaměřovat se na věci podstatné. O všem si vede deník, který se má stát základem jeho románu.

Poviedky spod pra(c)hu reprezentujú celý tvorivý život Alberta Moraviu. Chronologické usporiadanie je ilustráciou toho, ako sa v priebehu rokov menil a vyvíjal autorov štýl, irónia, témy záujmu a ako narastalo hlboké poznanie duše človeka. Mnohé poviedky neboli nikdy uverejnené, našli sa v autorovej pozostalosti, niektoré Moravia uverejňoval v novinách a časopisoch. Hľadanie nových hodnôt bez pokryteckej konvenčnosti, sarkastické odkrývanie ľudských a spoločenských tabu a hlboké porozumenie pre ľudské slabosti – to sú dôvody aktuálnosti provokujúcich poviedok Alberta Moraviu.

V Cestě do Říma se otec, který nacházel zalíbení v nevěrách své ženy, snaží udobřit po její smrti se synem, který kvůli této neobvyklé rodinné situaci odešel pryč. Udobřování je ovšem zkomplikováno, když začnou kolidovat jejich milostné touhy.

Příběh dospívání třináctiletého chlapce, jež za pobytu v mořských lázních objeví ve své matce pod vlivem jejího milostného dobrodružství ženskost. Projde drsnou zkušeností v tlupě výrostků a odehnán od nevěstince, v němž doufal proniknout v tajemství ženy a milostného styku, si s rezignací uvědomí, že ještě chvíli potrvá, než bude opravdu mužem.

Soubor povídek, v nichž se Moravia zamýšlí nad vztahem mezi mužem a ženou v manželství, nad podstatou lásky a v kaleidoskopu drobných příhod nad životem ve velkoměstě.

Výbor z Moraviových povídek (Prostřední, Dal se nachytat, Způsob sdělování, Probuď se, Švagrová, Lov, Úpadek, Čínská krabice, Příznaky, Ten z Milána, Pravděpodobně, Nedělejme z toho tragédii, Enrica Bailová, Věci jsou věci, Roboty, Podezřelé věci, Slova jsou ovce, Pohotové svědomí,Věci, které rostou, Bezvýznamná, Mocný muž, Obyvatel Venuše) potvrzuje znovu autorovo suverénní vypravěčské umění, přičemž námětově ve srovnání s Římskými povídkami znamená posun ke stále chmurnějšímu pohledu na lidskou společnost: lidé se zde pozvolna mění v bytosti bez vztahů a vzájemného pochopení a klesají až na pouhé věci.

Pět prací pěti italských autorů, z nichž každý představuje výrazný a odlišný typ. Jestliže každá z těchto próz představuje proto vždy i jiný přístup k realitě, jedno zůstává všem těmto povídkám společné: je to hluboké a upřímné úsilí o poznání pravé tváře dnešního člověka. 1. Alberto Moravia: Neposlušnost; 2. Giorgio Bassani: Dlouhá noc v 43.; 3. Italo Calvino: Sčítatelův den; 4. Natalia Ginzburgová: Ve znamení střelce; 5. Umberto Simonetta: Až do rána. Doslov napsal Josef Felix.

Satirický román s protifašistickou tematikou, který byl na příkaz Mussoliniho stažen a Moraviovi bylo zakázáno podepisovat své články.

Román (Láska manželská, 1949) a šest povídek (Návrat k moři, Domov je svatý, Zločin v tenisovém klubu, Mexikánka, Anglický důstojník, Lidu blíž) předního italského autora. "Láska manželská" je příběhem muže, který hledá náplň života v lásce a umění a když obojí nalézá, shledává, že manželka je mu nevěrná a kniha, kterou napsal, špatná; román je ukázkou autorova umění vnitřní charakteristiky. V povídkách předvádí rozpornost mezi lidskými představami, čím by chtěl člověk být, a skutečností, čím člověk je.

Povídky vybrané z rané autorovy tvorby spojuje motiv hledání plnosti a opravdovosti života.

Soubor novel (Bouřka, Návrat z letního bytu, Omyl, Samota, Pád, Dobrodružství, Zlá zima, Nešťastný milenec, Donchuánův večer, Architekt) zavádí čtenáře do Říma třicátých let a zachycuje příběhy ze společnosti tzv. středních vrstev, přičemž v podtextu dějů je zpodobena stagnace let„rozkvětu impéria“. Co do tématu rozvíjí autor v knize z roku 1943 všechny motivy, které později podrobně zpracuje ve svém díle.

This collection of erotic short stories examines human desire and explores the boundaries between reality and fantasy. The stories explore Freudian obsessions, the innocence of youth, frustration and man's addiction to success. The author has also written The Woman of Rome.

"To begin with I'd like to talk about my wife. To love means, in addition to many other things, to delight in gazing upon and observing the beloved." --From Conjugal Love When Silvio, a rich Italian dilettante, and his beautiful wife agree to move to the country and forgo sex so that he will have the energy to write a successful novel, something is bound to go wrong: Silvio's literary ambitions are far too big for his second-rate talent, and his wife Leda is a passionate woman. This dangerously combustible situation is set off when Leda accuses Antonio, the local barber who comes every morning to shave Silvio, of trying to molest her. Silvio obstinately refuses to dismiss him, and the quarrel and its shattering consequences put the couple's love to the test.

"Specchio fedelissimo di una strenua, ininterrotta passione tramutatesi in una fede - si chiami questa passione letteratura o romanzo" (E. Siciliano), Vita di Moravia è una autobiografia in forma di intervista: lo scrittore sollecitato dell'incalzare delle domande di Alain Elkann, lentamente dipana il filo della memoria e rievoca la propria vicenda di letterato, di narratore, sempre attento alla realtà che lo circonda, pronto a tradurre il vissuto nella favola romanzesca. Dagli anni Dieci alla fine degli anni Ottanta - attraverso la rievocazione dell'infanzia e dell'adolescenza difficile, delle prime prove narrative e dei sempre crescenti successi - si delinea la storia di uno scrittore che diviene protagonista della scena letteraria internazionale e testimone tra i più lucidi del nostro tempo. E l'interlocutore non è soltanto un amico, un complice. Alain Elkann entrando nel meccanismo del gioco letterario costringe Moravia ad arrendersi alla narrazione.

V Tridsiatich troch ženách nastavil zrkadlo ženám z najzámožnejších vrstiev, ženám presýteným, znudeným z nedostatku akejkoľvek činnosti, silne zaťaženým pocitom odcudzenia, vyplývajúcim zákonite z rozkladu všetkých ľudských hodnôt. A odtiaľ je už iba krôčik k morálnej narušenosti,skazenosti, k negatívnym dôsledkom konzumnej spoločnosti, ktoré vyúsťujú až v samovražde a vražde. (Kniha je první částí trilogie o ženách: Il paradiso - Un'altra vita - Boh, zbylé dvě části v češtině ani slovenštině nikdy nevyšly).

De onverschilligen verhaalt drie dagen uit het leven van een gezin in Rome dat erin slaagt de indruk te wekken welgesteld te zijn, terwijl het aan de rand van de armoede leeft. De onderlinge verhoudingen worden gekenmerkt door een gebrek aan communicatie, het onvermogen zich te uiten, egoïsme en berekening. Als de familieleden zich langzaam bewust worden van zichzelf en hun omstandigheden, worden ze apathisch en zijn ze niet meer tot handelen in staat. Hun leven verwordt tot wanhoop, escapisme, paniek. Onderhuids is de roman een scherpe aanval op de Italiaanse middenklasse aan de vooravond van het fascisme, en De onverschilligen veroorzaakte in het kleingeestige Italië van de jaren twintig en dertig dan ook een schandaal. De boeken van Alberto Moravia, ook De onverschilligen, waren tijdens het fascistische regime verboden.

Szaharai tévutakon, Rituális tánc az éjszakai őserdőben, Krokodilvadászaton, Látogatás egy szultánnál. Vendégségben egy varázslónál. Gróf Teleki Sámuel nyomában – ilyen, kedvcsináló alcímek is hirdethetnék ezt a könyvet, Alberto Moravia afrikai útirajzainak gyűjteményét, De ilyenek is: Defoe és Joseph Conrad, Mark Twain és a Grimm testvérek nyomában. Moraviát mindig, minden egyformán és egyszerre foglalkoztatja. Számára természetes, hogy a Zaire folyón hajózva Conrad naplóját olvassa; az Afrika szívében kalandozó értelmiségi számára az úti élmények befogadása, illetve az élmények feldolgozása, a kulturális „hasznosítás” úgyszólván egyidejű művelet. Hápogó lelkendezésnek vagy fölényes, európai legyintésnek ezekben az útirajzokban nincs nyoma. Szigorú pontosságukon legfeljebb a Moraviánál oly szokatlan meghatottság ejt néha-néha csorbát: a sivatag-óceánok, tengernyi szavannák és kútmély dzsungelek időtlenségéből egyszer s mindenkorra kirekesztett ember szomorúsága. https://moly.hu/konyvek/alberto-morav...

Francesca da Rimini; Ako predtým, lepšie ako predtým; Muž a žena; Svet je taký, aký je

Alberto Moravia ist ein Meister des Voyeurismus und enthüllt verborgene Details des Lebens. In der Erzählung "Höhlen" bemerkt der Leser das Zucken einer Ehefrau, während in der Titelerzählung ein Dieb einer intimen Szene beiwohnt und das Stehlen vergisst. Diese kurzen Episoden vermitteln eine eindringliche Dramatik.

Alle diese neun handfest zupackenden Erzählungen habeneinen Ich-Erzähler. Alberto Moravia, der Meister des italienischen “psychologischen Realismus”, schlüpft jedesmal in eine andere Rolle. Er ist nacheinander- ein Schuhmacher, dem die Ehefrau durchgebrannt ist und der dadurch eine Bewusstseinsspaltung erleidet- der Onkel eines empfindsamen Schulmädchens, das amLeben verzagt; weswegen?- der Hausmeister eines Mietshauses, in dem oben ein romantisch humanistischer Professor wohnt;- der nichtsnutzige (aber ganz nette) Sohn einer alles verzeihenden Mutter- ein Junge, den die Angst vor einem elterlich verordneten Landaufenthalt über den Kopf wächst;- ein stadtstreichender Hochstapler und Schmarotzer, dessen witziger Trick ein einziges Mal danebengeht- ein Vater von viel zu vielen Kindern und Ehemann einer elementar mütterlichen Frau,- ein junger Friseur, der mit seinem Seniorpartner und Schwager wegen einer jungen Nachbarin aneinandergerät;- ein Kellner (später Lastwagenfahrer), der ein Landmädchen auf einsamer Höhe bemerkt.Der so vielfältige Ich-Erzähler und alle Gestalten, die er darstellt, sind “Kleine Leute” in Rom: eine Gesellschaft, von der die Rom-Touristen wenig oder nichts wissen und die doch, bei aller Armseligkeit, erstaunlich viel Verstand und Herz zum Vorschein kommen lässt.Italienischer Originaltext und deutsche Übersetzung stehen in Paralleldruck einander gegenüber. Texte für Könner.

Prólogo de Piero GelliTraducción de Fernando González GarcíaPoeta de las Cenizas es un texto autobiográfico brutal, descarnado, episódico, en el que vemos a Pasolini recorrer momentos importantes de su pasado, ganglios vitales de su el Friuli de Casarsa, la madre, la muerte del hermano, la relación con el padre, la fuga a Roma, las primeras publicaciones, los acontecimientos que el lector italiano de entonces conocía bien, o por estar diseminados en muchas obras, o por pertenecer a la crónica diaria. Además de ello, el autor explica su compleja relación con la poesía y el cine, reflexionando sobre obras tan fundamentales en la creación contemporánea como Teorema.Poeta de las cenizas se convierte así en un intenso retrato de Pasolini, de su voluntad de enfrentarse al poder en todas sus formas, y también en un largo poema de asombrosa modernidad.Cuando el 2 de noviembre de 1975 el cuerpo destrozado de Pasolini fue hallado en el hidropuerto de Ostia, al horror y al dolor por esa muerte, rápidamente convertida en simbólica por mitografías literarias y religiosas, le siguió una especie de sorpresa, de turbación, de vacío para todos los que, de distintas maneras y por motivos diferentes, habían recorrido su propia existencia cultural reflejándose en aquella presencia dominante, ineludible, en el escándalo con el que aparecía en el candelero y en el que inevitablemente moría.

Eine Auswahl aus über dreihundert Erzählungen, die Moravia als legitimen Nachfahr der italienischen Novellisten zeigt: Was zählt, ist die Liebe. Wie gewinnt man sie, wie verteidigt man sie, wie geht sie verloren? Am aufregendsten sind Moravias Paarbildungen: Wie und wodurch werden gerade diese Frau und dieser Mann ein Paar? Durch Blicke, Reden, Arbeit, ein gemeinsames Bad oder ein gemeinsames Bett? Und wie verhalten sich dabei, ach, die Frauen? Auf wenigen Seiten vermag Moravia Schicksale zu erzählen, drastisch, und dennoch lebendig, unsentimental, fast heiter. Ein Erzähler, der nicht nur als Mann, sondern auch als Frau auftritt und jedes Mal förmlich in seinen Figuren verschwindet – ein Voyeur von innen.

" On peut aimer et tromper. C'est une des choses les plus vraies qu'on puisse dire. L'amour n'empêche pas l'infidélité. Le sexe est infidèle, le cœur ne l'est pas. Je sais qu'il est infidèle, le sexe, mais je suis jaloux... Le cœur infidèle, c'est la fin de tout. On peut faire du sexe sans l'amour, mais on ne peut pas faire l'amour sans le sexe. L'infidélité du sexe peut être une défaillance. L'infidélité du cœur, un désastre... Vous le savez bien, j'ai toujours donné beaucoup d'importance à la femme, à l'amour, parce que c'est capital dans la vie de l'homme. J'ai beaucoup d'expérience. Et je parle d'expériences, pas de théories... La jalousie est délire et fureur. C'est une maladie, c'est une chose abominable. " Alberto Moravia, Extrait d'une conversation avec Jean-Noël Schifano in Désir d'Italie. Folio / Essais, 1990.

I "Nuovi racconti romani" di Alberto Moravia sono stati scritti tra il 1954 e il 1959 e costituiscono la naturale continuazione del dicorso avviato con i precedenti "Racconti romani", considerati dalla critica centrali nella produzione moraviana. Anche nei "Nuovi racconti romani" il mito proletario influisce non soltanto sulla visione del mondo, ma anche sulla scrittura che è leggermente "romanesca" come appunto il linguaggio corrente di Roma che non è più affatto dialettale come ai tempi dei Belli, ma appena velato da un superstite accento locale. La vastissima compagine di questi racconti, una vera e propria commedia umana, può apparire anche come una puntigliosa verifica della disfatta che insidia i propositi della vita.

È una raccolta di racconti legati da un clima di attesa e sospensione: la scoperta giovanile della sessualità, rito di passaggio spesso sofferto e torbido che viene magistralmente trattato nel famoso racconto: "Il vassoio davanti alla porta".

En 1961, Alberto Moravia entreprend un voyage en Inde en compagnie d'Elsa Morante, sa femme, et de leur ami Pier Paolo Pasolini. De ce voyage, la littérature gardera deux livres complémentaires et éblouissants : L'Odeur de l'Inde, de Pier Paolo Pasolini, et Une certaine idée de l'Inde, d'Alberto Moravia. Ce qui saisit Moravia c'est, par-delà la violence du choc culturel, la force d'un pays en train de relever un défi social audacieux. Analysant les causes de l'extrême pauvreté, il s'en entretient avec Nehru, devant lequel il ose dénoncer le système des castes. Enfin, il décrit avec une grande élégance l'immensité et la douceur des paysages

Le bref retour d'un fils... La déchéance d'un " homme d'honneur "... Un bon repas apprécié tardivement... Un enfant qui se refuse à dormir... Une fille qui montre qu'elle vaut plus qu'un garçon... Un curieux personnage plus soucieux de son orthographe que la morale... La confession du fils au chevet du père mourant... Est surpris qui voulait surprendre...

A Bawdy Moravia Masterpiece Federico, balding, paunchy scriptwriter is trying to crack the big time in Italian movies. But he has a few enemies to cope with - and one very big enemy in particular: his gigantic, demanding 'manhood', which he wryly dubs Federicus Rex. Rico and Federicus Rex are in continual conflict, Rico believing that abstinence makes the mind grow stronger, his remarkable member contradicting in a most forthright and obvious way. Together the two of them bounce through a series of hilarious, Decameron-like sexual misadventures...

Alberto Moravias provozierender, weltberühmter Erstlingsroman über den erotischen Reigen einer Familie. Die psychologische Charakterstudie einer ganzen Epoche hat bis heute nichts von ihrer Aktualität eingebüßt. Eines von 12 bisher vergriffenen Meisterwerken aus der ZEIT Bibliothek der verschwundenen Bücher.

El menyspreu mostra, a través de Riccardo, un guionista de cinema, i Emilia, la seva dona, les contradiccions d'un matrimoni que s'il·lumina o s'enfosqueix a la llum dels èxits i fracassos professionals del marit. Amb aquest argument de fons, apareixen tots els temes centrals de Moràvia, definits de manera precisa i complexa, com si fos una enciclopèdia de la temàtica tractada per l'autor al llarg de tota la seva obra.

Nuda (1960): Děj románu se odehrává v Římě 60. let 20. století a protagonista Dino, nadaný malíř, opouští pohodlí matčina domu, aby se mohl nerušeně soustředit na svou práci. Inspirace ale nepřichází ani se změnou prostředí, hrdinu neustále pronásleduje pocit nudy a bezútěšnosti, na kterou nenachází lék ani v prchavých milostných vztazích. Setkání s mladičkou bezprostřední modelkou ho na chvíli zaujme, brzy se ale jejich vztah mění opět na pouhý erotický stereotyp. Teprve když Dino zjistí, že se jeho živočišná milenka schází ještě s jiným mužem, láme se jeho otupělost a nezájem a on poprvé v životě chce vědět o druhém člověku co nejvíce, co si myslí, co cítí, čím a proč ji druhý muž přitahuje. Opravdový zájem o druhého člověka v něm probouzí skutečný cit a hrdina se snaží k sobě dívku všemi prostředky připoutat. Jeho úsilí sice vychází naprázdno, ale on konečně poznává smysl lásky, oproštěné od pocitu vlastnictví, a nalézá i nový zdroj inspirace pro svou tvorbu. Cesta do Říma (1988): V Cestě do Říma se otec, který nacházel zalíbení v nevěrách své ženy, snaží udobřit po její smrti se synem, který kvůli této neobvyklé rodinné situaci odešel pryč. Udobřování je ovšem zkomplikováno, když začnou kolidovat jejich milostné touhy.

Il y a un milliard d'années, la température était si froide aux pôles que les pensées gelaient au-dessus des têtes, ce qui posait beaucoup de problèmes. Pour pouvoir penser tranquillement, il fallait se rendre dans les pays chauds. Là, on avait enfin le droit d'être un gros hypocrite. En plus, avec un peu de chance, on pouvait voir une baleine traverser la jungle sur ses deux petits pieds. Car à cette époque, la baleine (qui s'appelait Ba Leine) était de taille très modeste et cherchait, de toute la vigueur de ses petits pieds, un endroit pour grossir. A cette époque, les fourmis avaient du cran. Elles décidèrent de prendre pour Superempereur leur pire ennemi, Four Millier. Et puis, c'était le bon temps où des orchestres de grenouilles jouaient dans la gueule des crocodiles. Bienvenue dans le premier tome des histoires de la Préhistoire d'Alberto Moravia.

SECRECY AND SILENCE are second nature to Marcello Clerici, the hero of The Conformist, a book which made Alberto Moravia one of the world's most read postwar writers. Clerici is a man with everything under control - a wife who loves him, colleagues who respect him, the hidden power that comes with his secret work for the Italian political police during the Mussolini years. But then he is assigned to kill his former professor, now in exile, to demonstrate his loyalty to the Fascist state, and falls in love with a strange, compelling woman; his life is torn open - and with it the corrupt heart of Fascism. Moravia equates the rise of Italian Fascism with the psychological needs of his protagonist for whom conformity becomes an obsession in a life that has included parental neglect, an oddly self-conscious desire to engage in cruel acts, and a type of male beauty which, to Clerici's great distress, other men find attractive. "Moravia brings to light the devil in the flesh and in the psyche." - - The Atlantic Monthly

"Ich und Er" ist der provozierendste Roman, den Alberto Moravia je geschrieben hat: Ein Mann im Dauer-Clinch mit seinem "besten" Stück. Frederico ist nicht gerade ein Adonis, an einer Stelle aber hat die Natur ihn verschwenderisch ausgestattet. So treibt "Er" das "Ich" in immer neue Episoden der Lust und der Niederlagen. Frech und witzig verfilmt von Doris Dörriee, der Männer-Regisseurin."

In this set of novellas, a few facts are constant. Sergio is a young intellectual, poor and proud of his new membership in the Communist Party. Maurizio is handsome, rich, successful with women, and morally ambiguous. Sergio’s young, sensual lover becomes collateral damage in the struggle between these two men. All three of these unfinished stories, found packed in a suitcase after Alberto Moravia’s death, share this narrative premise. But from there, each story unfolds in a unique way. The first patiently explores the slow unfurling of Sergio’s resentment toward Maurizio. The second reveals the calculated bargain Maurizio offers in exchange for his conversion to Sergio’s beloved Communism. And the third switches dramatically to the first person, laying bare Sergio’s conflicted soul. Anyone interested in literature will relish the opportunity to watch Moravia at work, tinkering with his story and working at it from three unique perspectives.

I 'Racconti romani' di Alberto Moravia si riallacciano a una tradizione iniziata dal Belli con la sua opera monumentale e poi continuata da poeti e narratori romani come Pascarella, Trilussa e altri. Anche qui ritroviamo un personaggio anonimo del popolo o della piccola borghesia romana, che parla in prima persona, raccontando i suoi casi e quelli della sua gente. Il linguaggio non è più il dialetto stretto belliano o quello temperato di Trilussa, ma un italiano qua e là colorito da parole e locuzioni romanesche. La città e il popolo di Roma sono naturalmente molto cambiati da un secolo a questa parte - qui viene descritta la Roma moderna e un po' stralunata del primo decennio del dopoguerra; una Roma libera e insieme alienata; molteplice, vitale e insieme deturpata, piena di incontri, di imprevisti, di avventure, ma anche di rassegnazioni e di angosce.

Nella semplicità dello schema della narrazione breve si inserisce una lucida analisi introspettiva che porta Moravia a farsi interprete delle difficoltà psicologiche e morali in cui si dibatte l'uomo moderno. Personaggi che agiscono come macchine, come automi appunto: è il tema sottile che lega questa serie di racconti.

Prose degli anni venti e trenta che appartengono al periodo degli Indifferenti; racconti surrealisti nella vena dei Sogni del pigro; una sequenza unitaria di racconti che Moravia intendeva pubblicare con il titolo La fortuna di vivere e fu abbandonata dopo gli eventi del 1943.

Gli indifferenti è il primo romanzo scritto da Moravia appena diciottenne e pubblicato nel 1929. Tema principale del libro è la rappresentazione della borghesia nel momento della decadenza nel passaggio da un'epoca all'altra, con tutti i suoi più grandi difetti: la superficialità, le ipocrisie e il suo clima di costante menzogna. Chi vive in questa società, come i protagonisti del romanzo, sono perciò "indifferenti" di fronte alla vita, sono degli inetti incapaci di agire ma solo in grado di subire passivamente ciò che gli accade, dei deboli e degli impotenti che non sanno provare delle passioni vere (per questo accostabili ai personaggi di Svevo e Pirandello). La struttura del romanzo richiama quella di una pièce teatrale; le vicende si svolgono in due soli giorni e sempre in interni borghesi che si alternano, descritti in modo preciso per rispecchiare la vita di chi li occupa, poiché la priorità di Moravia è la rappresentazione psicologica dei protagonisti. Il linguaggio è semplice ed essenziale volto a rendere in maniera realistica i pensieri dei personaggi e gli ambienti in cui si muovono

Contents:Intuición femenina / Isaac Asimov -- Traducción de Lorenzo CortinaProfesor Miseria / Truman Capote -- Traducción de Juan VilloroLa romántica / Patrica Highsmith -- Traducción de Jordi BeltránUna madre / James Joyce -- Traducción de Guillermo CabreraParece tan dulce / Rosa Montero --La ciociara / Alberto Moravia -- Traducción de Ma Esther BenítezSilba para llamar al viento / Rosamunde Pilcher -- Traducción de Margarita CavándoliPigmalión / Manuel Vázquez Montalbán --La imagen móvil / Edith Wharton -- Traducción de Rosa S. de NaveiraEl vestido nuevo / Virginia Woolf -- Traducción de Andrés Bosch

Ist er nicht reizend? - Römische Erzählungen - bk526; Rowohlt Verlag; Alberto Moravia; pocket_book; 1996