
Gustavo Adolfo Bécquer
17. únor 1836 – 22. prosinec 1870
Gustavo Adolfo Bécquer, klíčová postava španělského postromantismu, je ceněn pro svou intimní, lyrickou poezii a pro své legendy, které jsou příklady prózy poezie. Jeho tvorba je prodchnuta smyslovou intenzitou a často zahrnuje nadpřirozené prvky, jako jsou skřeti, duchové a nadpřirozené stavby, které vypráví příběhy o lidské marnivosti a touze. Jeho pozdější díla, jako jsou „Dopisy z mé cely“, odhalují kontemplativní styl podobný Thoreauovi, kde se zamýšlí nad láskou, účelem umění a ženskou povahou. Bécquer, považovaný za zakladatele moderní španělské lyriky, zásadně ovlivnil mnoho španělsky píšících básníků 20. století.
Gustavo Adolfo Bécquer je španělský pozdně romantický básník a prozaik. Již v deseti letech se historické prózy a projevuje se u něho rovněž výrazný malířský talent. V osmnácti letech odchází do Madridu a živí se spoluprácí s novinami, kde otiskuje své články, básně a ilustrace. Uplatnil se rovněž jako libretista. Za svého života nic ze svého díla nevydal. Krátce po jeho předčasné smrti, k níž došlo zřejmě následkem tuberkulózy, vyšly v r. 1871 jeho Rimas (Sloky, 1998). K jeho literárnímu odkazu dále patří Legendy, Dopisy z mé cely, dokončené dílo Dějiny španělských chrámů a četné články, které by si i nyní zasluhovaly pozornost, neboť zprostředkovávají ojedinělý pohled na Španělsko druhé poloviny 19. století.
Z knihy Hora Duchů