Tyto tři eseje nechtějí podat nějaké teologické či filosofické celistvé hodnocení, spíše se snaží odkrýt záhadnou tvář genia. Kniha je bohatě prokládána Teilhardovou korespondencí, ze které září světlo a základní rysy jeho poselství.
Mary Wardová (1585-1645), zakladatelka Institutu blahoslavené Panny Marie, s neuvěřitelnou a nadlidskou houževnatostí bojovala za to, aby zasvěcené ženy mohly realizovat apoštolské poslání ve světě stejně jako muži, mimo klauzuru. To však bylo pro církevní hierarchii na přelomu 16. a 17. století nemyslitelné. Navzdory nedůvěře, podezírání a předsudkům (roku 1631 byla dokonce za svého pobytu v Římě zatčena jako „heretička, schizmatička a rebelka“) usilovala o církevní uznání svého Institutu, který měl být ženskou paralelou Tovaryšstva Ježíšova. Posláním sester bylo vyučovat dívky a zakládat školy, aniž by podléhaly pravomoci biskupa. Mary Wardová značně předběhla svou dobu. Prozíravě se při zakládání svých řeholních domů opírala také o podporu světských vládců, protože chápali, jaký význam má vzdělání pro budoucí generace katolických žen. Přesto, že se nedožila plného papežského schválení svého díla (stalo se tak až roku 1877), a přesto, že byla několikrát v různých zemích svědkem jeho zničení, znovu a znovu měla odvahu zakládat nové řeholní domy, neboť byla přesvědčena, že jedná podle Boží vůle. Papež Pius XII. o Mary Wardové řekl, že je to žena, která nemá v církvi obdoby a kterou jí dala Anglie ve velmi ponuré a krví potřísněné hodině.
Eine Neuauflage des Buchklassikers der bekannten katholischen Schriftstellerin Ida Friederike Görres mit einer Einstimmung von Hanna-Barbara Gerl-Falkovitz Wenn es schwierig wird, Antworten zu finden, greifen wir auf Ida Friederike Görres zurück – und werden von ihr überrascht. Denn sie findet Worte jenseits der Selbstverständlichkeit und der Plattitüde. In malerischer Sprache, die ihresgleichen sucht, versteht, antwortet, tröstet sie und zeigt Sinn auf, weil sie jenes Licht in Worte fasst, das sich jeder einsamen Seele anbietet. Dieses Buch ist eine Gebrauchsanweisung zu erfülltem Leben für den gläubigen Menschen, der betrübt ist, weil er sich alleine vermeint. Ida Görres selbst nennt es einen 'Wegweiser in das wunderreiche Land der Einsamkeit' zu einer 'Armut, die dem Reichtum näher steht als dem Elend'. Vier Briefe finden sich in diesem wunderbaren Büchlein: Der erste ist ein Brief an eine Braut, in dem Ida Görres das Wesen und die Bedeutung der Ehe beschreibt - und zwischen wahren und falschen Erwartungen aussortiert. Der zweite Brief stammt von Annie, die Single ist und deshalb seit der Lektüre des ersten Briefes „trübsinnig“. Überzeugend und anschaulich erzählt Annie von ihrem Schmerz. Im dritten Brief antwortet ihr Görres und taucht tief in das Geheimnis Gottes, dem Sinn des Lebens, der Liebe und der Einsamkeit ein. Ein Text, der uns die Welt mit anderen Augen sehen läßt - ob Single oder nicht. Den vierten Brief schreibt Ida Görres, damit „ein Wort über die unglückliche Liebe nicht fehle“. Auch in diesem Brief werden sich viele wieder finden.
