Kenzaburó Óe Knihy

Výbor z tvorby japonského nositele Nobelovy ceny z roku 1994 zahrnuje povídky a novely, tématicky vycházející z života na japonském venkově v poválečném období a zřetelně nesoucí autobiografické rysy. V povídce Chov z roku 1958 se do zajetí vesničanů dostane americký válečný pilot černé pleti, který představuje pro venkovské chlapce nečekané dobrodružství. V novele Rvát výhonky a střílet mláďata prožívá chlapec se svými vrstevníky evakuaci nápravného ústavu pro mladistvé ve vzdálené horské vesničce.

Román vyprávějící psychologické drama dvou bratrů vracejících se do svého zapadlého rodiště je stěžejním dílem japonského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Román z roku 1967 vypráví o vztahu dvou bratrů, kteří se po mnohaletém odloučení navracejí do rodného domu v hustě zalesněném západním Japonsku. Zatímco starší Micusaburó se snaží vyrovnat se sebevraždou svého přítele, narozením postiženého syna a manželčiným alkoholismem, mladší Takaši se pokouší podnítit místní mládež ke vzpouře proti Korejskému obchodníkovi, "Králi supermarketů", aby tak ochránil místní společenství před hospodářským a kulturním rozkladem. Oba bratři zároveň žijí ve stínu neobjasněné předčasné smrti svých dvou sourozenců, staršího bratra a mladší sestry. Když je rodinné tajemství konečně rozkryto, vztah obou bratrů se ocitá v hraničním bodě. Když v roce 1994 obdržel Kenzaburó Óe Nobelovu cenu za literaturu, komise označila tento román za autorovo vůbec nejvýznamnější dílo. Nakladatelská anotace.

Román slavného japonského laureáta Nobelovy ceny nabízí strhující zpověď mladého muže, který netuší, jak zásadně se mu změní život v momentě, kdy mu žena porodí postižené dítě. Prochází strhujícím přerodem v člověka, kterým dosud neměl odvahu být. Každá stránka knihy přináší šokující projevy pochodů jeho mysli na cestě k osudovému rozhodnutí.

Nový, premiérový český překlad Kenzaburóa Óeho přináší v jednom svazku dvě kratší novely, neméně provokativní než loni vydaná Soukromá záležitost. Seventeen (1961) je příběhem středoškoláka, dospívajícího v Japonsku na přelomu 50. a 60. let, který těžce hledá cestu ze své osamělosti i své místo ve společnosti. Nepochopený sedmnáctiletý mladík, chronický onanista, nachází smysl své existence v extrémním pravicovém hnutí... Novela Sexuální bytosti (1963) pojednává o partě filmařů, která přijíždí do přímořského letoviska natáčet experimentální film. Každý ze sedmi účastníků výpravy má pro svou účast na natáčení své osobní důvody. Vztahy mezi nimi jsou více než provázané. S jednou z těchto postav se setkáváme i v druhé části románu, jež se odehrává v tokijském metru, kde se v přeplněných vagonech oddává mladík J sebeukájení, přičemž své chování chápe jako formu protestu proti společnosti a riziko potřebné k vymezení vlastní identity.

In seinen Romanen, Erzählungen, Essays geht es immer um Ekel, Grausamkeit und vor allem und immer wieder um die moralische Labilität der Mitglieder der Nachkriegsgesellschaft. In der vorliegenden Erzählung fällt einem Romanistikstudenten und seiner Kollegin von der Anglistik eine besonders makabre Arbeit zu. In der Prosektur einer Universitätsklinik müssen sie Leichen aus einem Alkohol-Bassin in ein anderes umladen. Nicht nur der Job ist widerwärtig, sondern auch der Auftraggeber, ein Medizinprofessor. Nach Beendigung der Arbeit erfahren die Werkstudenten, daß ihre Mühe vergeblich war. Die Leichen sollten gar nicht mehr zur Forschung oder Ausbildung verwendet, sondern im Krematorium verbrannt werden. Es bleibt ungewiß, ob ihnen ihr Arbeitslohn überhaupt ausbezahlt wird.

Kenzaburo Oe, geboren 1935 auf der Insel Shikoku, studierte Romanistik an der Tokyo University. Abschluss mit einer Arbeit über Sartre. Oe schrieb Essays, Geschichten und Romane. Mit 23 Jahren erhielt er den renommierten Akutagawa-Preis, es folgten zahlreiche weitere Auszeichungen - darunter 1994 der Nobelpreis für Literatur. Kenzaburo Oe lebt in Tokyo.

Auf Shikoku, der Insel von Oes Herkunft, versucht Bruder Gii, seinen Ahnungen folgend, eine neue Kirche zu errichten. Mit kritischer Distanz und als skeptischer Humanist verfolgt Kenzaburo Oe diesen für unsere Zeit exemplarischen Versuch und sein Scheitern, der die Ungelöstheit der modernen „Bedürfnisse der Seele“ unterstreicht.

In 'Der schwarze Ast', dem zweiten Band seiner Romantrilogie 'Grüner Baum in Flammnen', führt uns Kenzaburo Oe in sein Heimatdorf auf der japanischen Insel Shikoku, dem Mittelpunkt seiner epischen Welt. Dort haben sich um Bruder Gii Menschen versammelt, die unter dem mystischen Bild eines Grünen Baums in Flammen ihre Sehnsucht fassen und dafür ein Dach, eine „neue Kirche“ suchen. Giis Vater beobachtet das entstehende Amalgam von westlicher Mystik und archaischem Glauben und wird allmählich Teil des Prozesses, der sich um Bruder Gii verselbständigt. Die echte und die gespielte Inbrunst der Anhänger, das Echo in den Medien, die für die einstige Sensation nur noch Kritik und Häme haben, führt zu Spannungen, die die Gemeinschaft immer mehr bestimmen. „Bei Kenzaburo Oe fließen Kulturen ineinander und meißeln das Archaische, das Regionale, das Individuelle aus dem großen Stein der Welt.“ (Saarbrücker Zeitung)