Porfyrios

Porfyrios z Tyru (232–304) byl novoplatónský filosof. Jeho rodné jméno bylo Malchos („král“), ale po příchodu do Říma si své jméno pořečtil – na Porfyrios (podle nachové barvy královského oděvu).

Porfyrios nejprve studoval v Athénách, kde se zabýval gramatikou a rétorikou. V roce 262 odešel do Říma, kam jej zlákal věhlas Plótínův, u kterého pak šest let studoval novoplatónismus. Z přepracování si poškodil zdraví a pět let strávil na Sicílii. Po svém návratu do Říma vyučoval filosofii. Jeho nejvýznamnějším žákem byl Iamblichos z Chalkidy. Ke stáří se oženil s vdovou se sedmi dětmi.

Porfyrios byl vášnivým odpůrcem křesťanství (spis Proti křesťanství) a byl též obhájcem vegetariánství (podobně jako Pýthagorás).

Byl jedním z nejvýznamnějších žáků Plótína, jehož spisy utřídil a vydal v šesti souborech po devíti spisech, v tzv. enneadách. Sepsal též Život Plótínův.

Komentáři k Platónovým, Aristotelovým, Theofrastovým a Plótínovým spisům založil tradici novoplatónského komentování klasických děl řecké filosofie.

Jeho stručné dílko, přeložené do latiny Boëthiem, Úvod k Aristotelovým Kategoriím (Isagoge), významně ovlivnilo středověkou logiku a filosofii, zejména podněty k úvahám a sporům o způsobu existence obecných pojmů (tzv. „univerzálií“). Spolu s Aristotelovými spisy Kategorie a O vyjadřování (také v Boëthiově překladu) sloužil tento spisek jako úvod do logické problematiky v období středověké logiky zvaném logica vetus.