Dragan Velikić Knihy

Bonavia, vrstevnatý román s autobiografickými prvkami potvrdzujúci autorovo majstrovstvo v zachytení vlastného literárneho sveta, demonštruje Velikićovu výnimočnú rozprávačskú a jazykovú kultúru, vybrúsený štýl a cit pre pôsobivý detail. Ľúbostný príbeh z obdobia postjuhoslovanskej traumy a tranzície, univerzálne zrozumiteľná kniha, ktorej názov je odvodený od rovnomenného hotela v Rijeke; zároveň ide aj o želanie šťastnej cesty. Tento román predkladá príbeh o odchodoch a putovaní, o vojne a dôsledkoch rozpadu Juhoslávie, za aké sa dnes všetci hanbia, o osudoch tých, ktorí vidia východisko v rozhodnutí zostať alebo ujsť čo najďalej od „rodnej hrudy“, „domáceho krbu“, „dedovizne“. Autobiografické motívy sa nikdy dosiaľ vo Velikićových knihách neprejavili v takej miere – autor do príbehu zakomponoval skutočné osobnosti, ktoré ho ovplyvnili v životnom smerovaní i závažných rozhodnutiach (básnik Raša Livada, spisovateľ Kruno Lokotar). Vzrušujúce ahasverovské rozprávanie o cestovaní, ktoré je vždy čiastočne aj útekom pred sebou samým, je nielen sugestívnou správou o nedávnej minulosti, ale aj o súčasnom stave nám príbuzných, večne hľadajúcich „južnejších“ súčasníkov.

Román jugoslávského autora je reflexní historie jeho země za poslední půlstoletí a jeho tématem je totalita. Nejde o román v pravém slova smyslu, do toku vyprávění jsou vsazeny eseje i cestopisné črty. Hlavní hrdina je začínající spisovatel, syn válečného partyzána, důstojník státní bezpečnosti a příslušnice zámožné podnikatelské rodiny. Tyto dva životní postoje určují jeho myšlení, úvahy o osudu jeho země a národa. Hrdina, mimořádně citlivý člověk, nakonec zešílí. Ve vyprávění je spousta reminiscencí např. na osudy dvou Vladimírů - Nabokova a Lenina, na jejich postoje, narážek na osudy jeho země, která po staletí byla formována nájezdy dobyvatelů, naposledy Čapajevových vnuků.

Belgrad, Ende der neunziger Jahre: Rudi Stupar, gescheiterter Schauspielschüler, halbherziger Germanistikstudent und professioneller Spaziergänger, schlingert durchs Leben. Als sein Vater stirbt, seine Freundin ihn betrügt und die endgültige Einberufung zum Wehrdienst droht, entschließt er sich, vorübergehend nach Budapest zu gehen. Dann fallen Bomben auf Jugoslawien, Rudis Exil wird unfreiwillig, und anstatt sich weiter treiben zu lassen, wird er nun zum Getriebenen. Eindringlich erzählt Dragan Velikic von einem Mann auf der Suche, von erfundenem und wirklichem Leben und von der Kraft der Erinnerung.

Niemand hat sein Leben akribischer memoriert als seine Mutter. Als sie stirbt, tritt der Sohn ihre Erbschaft als Archivar der Erinnerung an, folgt der Flut der Bilder, die in ihm aufsteigt. Erinnern, das ist bei Dragan Veliki? immer an Orte geknüpft, die die Landkarte eines Lebens ergeben. Er ist wieder der Junge, frisch von Belgrad nach Pula gezogen, erkundet die duftenden Innenhöfe, trifft den alten Uhrmacher Maleša, der einst Titos Uhren repariert hat und alle Geschichten kennt – immer begleitet von der rigiden Weltdeutung der Mutter, von der er sich mit jedem Schritt mehr befreit. Dragan Veliki?s neuer Roman ist eine berührende Hommage an seine Mutter, an ein Land, eine Zeit und Menschen, die es nicht mehr gibt.

Der neue Roman des serbischen Autors Dragan Velikic erzählt die Geschichte von Adam Vasic, der anlässlich der Dreißigjahrfeier seines Abiturs in seine kroatische Geburtsstadt Pula zurückkehrt. Dort lebt sein alter Schulfreund Stevan, der sich im Leben nicht zurechtgefunden hat und in ein Asyl in einer alten Villa am Rande der Stadt verbracht wurde. Stevan ist von einer historischen Figur besessen: Viktor von Domaszewski, der während der k. u. k. Monarchie in Pula lebte und vom Bau eines visionären Hafens träumte, bis er eines Tages spurlos verschwand. Als Adam sich daranmacht, das Rätsel Domaszewski zu lösen, tut sich zwischen den Mauern der alten Villa ein bedrohlicher Abgrund auf.