Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko
18. červenec 1932 – 1. duben 2017
Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko (rusky: Евгений Александрович Евтушенко), vlastnm jménem Jevgenij Alexandrovič Gangnus (Евгений Александрович Гангнус) (* 18.7.1932 Zima, Irkutsko, SSSR; † 1.4.2017 USA) byl ruský básník, prozaik, režisér, scénárista, publicista a herec. Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu (1963).
Narodil se na Sibiři v rodině geologa. Studoval na Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě. Byl aktivní v literárním hnutí mladých básníků, byl rovněž zvolen do Svazu sovětských spisovatelů. Hodně cestoval, politicky se angažoval proti dogmatismu a formalismu. Stal se mluvčím mladé generace, u západních kritiků byl označován jako sovětský „rozhněvaný mladý muž“. Protestoval proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, roku 1994 odmítl převzít státní vyznamenání jako protest proti válce v Čečensku. V devadesátých letech se stal víceprezidentem ruského \\\'PEN klubu\\\' a členem \\\'American Academy Of Arts And Sciences\\\'. Snažil se zabránit znečišťování Bajkalského jezera a prosadil výstavbu pomníku pro oběti komunismu přímo naproti sídlu bývalé KGB. V dubnu 1989 a v květnu 2009 navštívil Prahu, v roce 2005 pobýval na Slovensku jako člen poroty filmového festivalu Art film. Na úmrtí Václava Havla reagoval básní \\\"Památce Václava Havla\\\". Žil střídavě v Rusku a v Oklahomě, kde zemřel.
Tvorba: Poezie: Stanice Zima – 1958, poema, básnická autobiografie
Sbírky básní: Silnice entuziastů – 1956 Jablko – 1960 Mávnutí rukou – 1962 Něha – 1962 Zpívající hráz – 1972
Poemy: Bratská elektrárna – 1965 Puškinův průsmyk – 1966 Kazanská univerzita – 1970 ad.
Romány: Jahodový ráj (1981), Neumírej před smrtí (1993) Světový kongres ruskojazyčného Židovstva jej roku 2007 navrh na Nobelovu cenu za literaturu.