Výbor povídek ruského spisovatele a dramatika zahrnující drobné, čisté "humoresky" charakteristické pro rané údobí spisovatelovy tvorby stejnou měrou jako povídky Čechovova zralého a vrcholného "vážnějšího" údobí.
Zločin a trest (1866) je první v řadě velkých románů F. M. Dostojevského, velkého slovesného tvůrce, jehož dílo dalo moderní literatuře impulsy živé dodnes. V příběhu Raskolnikova, člověka dohnanéhostrádáním a bezvýchodností až k vraždě, pro kterou si zdánlivě nachází ospravedlnění ve vlastní nadčlověčské teorii, je s ohromnou uměleckou silou vylíčen život velkoměstské chudiny, chmurné ovzduší petrohradských činžáků, schodišť, přeplněných bytů, tržišť, krčem a pivnic, utvářející charaktery lidí utištěných nespravedlivým společenským řádem. Zločin a trest je napínavý kriminální román, v němž je celý děj a celé napětí přeneseno do duše hrdiny, vraha Raskolnikova. Není to román o tom, jak byl zločin spáchán a jak byl vypátrán jeho pachatel, nýbrž o tom, jak vůbec mohl být spáchán a jak vrah zabil především člověka v sobě. Román Zločin a trest zůstává a zůstane jedním z nejsilnějších výkřiků lidskosti, dožadující se spravedlnosti pro malé a utlačované a burcující k odstranění sociálních křivd a zlořádů, z nichž se nakonec rodí nejen vraždy a zločiny jednotlivců, nýbrž i hromadné zločiny proti lidskosti.
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější.
Malíř, sochař, konstruktér, matematik, filozof, vynálezce, architekt, anatom a přírodovědec - da Vinciho talent se zdá být nekonečným. Tento nový výbor z jeho místy záhadných až nepochopitelných poznámek překypujících nepředvídatelnou představivostí je ideální k seznámení se s tajemstvími Leonarda da Vinciho.
Kniha přináší ucelený obraz vzniku, vývoje, způsobu života i charakteristických reálií svérázného zemědělsko-vojenského společenství svobodomyslných strážců hranic. Značné místo je věnováno účasti kozáků v první světové válce, jejich tragickému existenčnímu boji proti bolševickým rudým gardám i pozdějšímu životu v emigraci. Fotografické přílohy.
Tato kniha je převyprávěním Ilias od Homéra. Nejdříve je v ní stručně popsána doba před válkou a její začátky, zbytek knihy se podrobně zabývá rokem desátým.
Soubor klasických povídek různých autorů je ukázkou hororové literatury, která kromě hrůzy a tajuplnosti nepostrádá romantické prvky a literární kvalitu. Většina povídek spadá do období nebo pod vlivem romantismu, kdy nastal příklon k mystice, tajemnosti a temným stránkám lidské mysli a začaly také vznikat děsivé příběhy o upírech a krvelačných bytostech v ponurých kulisách starých hradů a šlechtických sídel. Výběr Tomáše Korbaře, patří k tomu nejlepšímu, co bylo na upíří téma napsáno a je doplněn kolážemi Klára Trnkové.
Satirický román líčí příběh dvou úředníků nepovského Ruska, kteří se na rozmařilé cestě s výplatami stávají proti své vůli defraudanty.
Anton Pavlovič Čechov vytvořil za svůj nedlouhý život velmi rozsáhlé novelistické dílo. Již za studií medicíny přispíval pod pseudonymem svými humornými povídkami do řady časopisů. Později navázal na Gogola tvorbou hořkých humoresek a přes psychologické a satirické prózy se propracoval k chmurně a melancholicky laděným lyrickým povídkám. Soubor Povídek o lásce přináší ukázku z autorovy bohaté tvorby zaměřené na milostnou tematiku. Ačkoli se jedná zejména o povídky z autorova vrcholného období z 90. let 19. století, výběr zároveň názorně odráží celkový autorův tvůrčí vývoj.
