Výbor povídek ruského spisovatele a dramatika zahrnující drobné, čisté "humoresky" charakteristické pro rané údobí spisovatelovy tvorby stejnou měrou jako povídky Čechovova zralého a vrcholného "vážnějšího" údobí.
Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Hlavní hrdina student Rodion Romanovič Raskolnikov je velmi chudý a právě z nedostatku peněz je nucen odejít ze studií. Rodion žije v zatuchlém pronajatém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale přesto nemá zájem si najít nějakou poctivou práci. Aby dokončil školu, chce se jeho sestra provdat za bezcharakterního boháče Lužina. Rodion je zásadně proti a sestře sňatek rozmluví. Rodina napadají hrůzné myšlenky, jak lehce přijít k penězům...
Román Běsi, po Zločinu a trestu z r. 1866 a Idiotovi z r. 1868 třetí rozsáhlejší a především dodnes nejvíce diskutované dílo Dostojevského, poprvé vyšel na pokračování časopisecky v letech 1871–1872. Autor jej charakterizoval jako nikoli ladnou skladbu a N. N. Strachovovi v dopise o zrodu románu svěřil: „Teď píšu jednu věc pro Ruský věštník a nespoléhám ani tak na umělecké podání jako na samu tendenci – chtěl bych vyjádřit několik myšlenek, a udělám to, i kdyby měla všechna uměleckost vzít za své, protože teď žiju jen tím, čím přetéká má mysl a srdce; i kdyby se z toho vyklubal třeba pamflet; dovedu to stejně do konce.“ Syžet Běsů je spjat se zavražděním studenta Petrovy zemědělské akademie I. Ivanova, člena tajného spolku Pomsta lidu. Vraždu vykonal organizátor spolku anarchista S. G. Něčajev. Záměr Běsů nelze redukovat jenom na „Něčajevův případ“; soudní proces s ním posloužil romanopisci jako výchozí fakt, na němž mohl doložit své myšlenky a vystoupit proti anarchistům, kteří používali metod lži a brutálního násilí.
Malíř, sochař, konstruktér, matematik, filozof, vynálezce, architekt, anatom a přírodovědec – da Vinciho talent se zdá být nekonečným. Tento nový výbor z jeho místy záhadných až nepochopitelných poznámek překypujících nepředvídatelnou představivostí je ideální k seznámení se s tajemstvími Leonarda da Vinciho. Ti, kdo jej znají jako slavného tvůrce Poslední večeře a Mony Lisy, budou tímto brilantním svědectvím o jednom z největších myslitelů západní civilizace ohromeni a pohlceni.
Kniha přináší ucelený obraz vzniku, vývoje, způsobu života i charakteristických reálií svérázného zemědělsko-vojenského společenství svobodomyslných strážců hranic. Značné místo je věnováno účasti kozáků v první světové válce, jejich tragickému existenčnímu boji proti bolševickým rudým gardám i pozdějšímu životu v emigraci. Fotografické přílohy.
Tato kniha je převyprávěním Ilias od Homéra. Nejdříve je v ní stručně popsána doba před válkou a její začátky, zbytek knihy se podrobně zabývá rokem desátým.
Soubor klasických povídek různých autorů je ukázkou hororové literatury, která kromě hrůzy a tajuplnosti nepostrádá romantické prvky a literární kvalitu. Většina povídek spadá do období nebo pod vlivem romantismu, kdy nastal příklon k mystice, tajemnosti a temným stránkám lidské mysli a začaly také vznikat děsivé příběhy o upírech a krvelačných bytostech v ponurých kulisách starých hradů a šlechtických sídel. Výběr Tomáše Korbaře, patří k tomu nejlepšímu, co bylo na upíří téma napsáno a je doplněn kolážemi Klára Trnkové.
Satirický román líčí příběh dvou úředníků nepovského Ruska, kteří se na rozmařilé cestě s výplatami stávají proti své vůli defraudanty.
Anton Pavlovič Čechov vytvořil za svůj nedlouhý život velmi rozsáhlé novelistické dílo. Již za studií medicíny přispíval pod pseudonymem svými humornými povídkami do řady časopisů. Později navázal na Gogola tvorbou hořkých humoresek a přes psychologické a satirické prózy se propracoval k chmurně a melancholicky laděným lyrickým povídkám. Soubor Povídek o lásce přináší ukázku z autorovy bohaté tvorby zaměřené na milostnou tematiku. Ačkoli se jedná zejména o povídky z autorova vrcholného období z 90. let 19. století, výběr zároveň názorně odráží celkový autorův tvůrčí vývoj.
