Anton Pavlovič Čechov vytvořil za svůj nedlouhý život velmi rozsáhlé novelistické dílo. Již za studií medicíny přispíval pod pseudonymem svými humornými povídkami do řady časopisů. Později navázal na Gogola tvorbou hořkých humoresek a přes psychologické a satirické prózy se propracoval k chmurně a melancholicky laděným lyrickým povídkám. Soubor Povídek o lásce přináší ukázku z autorovy bohaté tvorby zaměřené na milostnou tematiku. Ačkoli se jedná zejména o povídky z autorova vrcholného období z 90. let 19. století, výběr zároveň názorně odráží celkový autorův tvůrčí vývoj.
Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými – odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další).
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda.
Kniha vyšla v dostisku v roce 2004, v brožované vazbě.
Malíř, sochař, konstruktér, matematik, filozof, vynálezce, architekt, anatom a přírodovědec - da Vinciho talent se zdá být nekonečným. Tento nový výbor z jeho místy záhadných až nepochopitelných poznámek překypujících nepředvídatelnou představivostí je ideální k seznámení se s tajemstvími Leonarda da Vinciho.
Výbor povídek ruského spisovatele a dramatika zahrnující drobné, čisté "humoresky" charakteristické pro rané údobí spisovatelovy tvorby stejnou měrou jako povídky Čechovova zralého a vrcholného "vážnějšího" údobí.
Kniha přináší ucelený obraz vzniku, vývoje, způsobu života i charakteristických reálií svérázného zemědělsko-vojenského společenství svobodomyslných strážců hranic. Značné místo je věnováno účasti kozáků v první světové válce, jejich tragickému existenčnímu boji proti bolševickým rudým gardám i pozdějšímu životu v emigraci. Fotografické přílohy.
Podtitul: Neznámá fakta o vůdcích Třetí říše. Předkládaný svazek - obsáhlý soubor dosud neznámých dokumentů z tajných archivních materiálů Třetí říše - se zabývá Hitlerem, jeho pomahači a pomahači jeho pomahačů. Čtenáři se naskytne pohled na každodenní skutečnost státu nadlidí.
Soubor klasických povídek různých autorů je ukázkou hororové literatury, která kromě hrůzy a tajuplnosti nepostrádá romantické prvky a literární kvalitu.
Většina povídek spadá do období nebo pod vlivem romantismu, kdy nastal příklon k mystice, tajemnosti a temným stránkám lidské mysli a začaly také vznikat děsivé příběhy o upírech a krvelačných bytostech v ponurých kulisách starých hradů a šlechtických sídel.
Výběr Tomáše Korbaře, patří k tomu nejlepšímu, co bylo na upíří téma napsáno a je doplněn kolážemi Klára Trnkové.
