Bruce Marshall byl plodným skotským autorem, jehož dílo zahrnovalo širokou škálu témat a žánrů, jak ve fikci, tak v literatuře faktu. Jeho psaní, které pokrývalo sedm dekád, se vyznačovalo rozmanitostí, která oslovovala široké publikum. Autor se ponořil do hlubokých témat a předkládal čtenářům jedinečný pohled na svět prostřednictvím svého bohatého stylu.
Hlavním hrdinou příběu je prostý kněz. Vyprávění, které nepostrádá humor a nadsázku, se odehrává ve Francii první poloviny dvacátého století. Abbé Gaston je možná trochu výstřední a svérázný, ale láska k prostým lidem, kteří ho obklopují, se projevuje v konkrétních skutcích. Přestože se děj odehrává před více než padesáti lety, je poselství této knihy stále živé a aktuální.
Anglický spisovatel Bruce Marshall v této knize odvážně tvrdí, že církev je plná slávy, a to navzdory hříšnosti a nedokonalosti jejích členů, protože skrze ni promlouvá sám Bůh. Historicky zachycuje období od roku 1908, zahrnující první světovou válku a začátek druhé, a vyhýbá se stereotypům válečných filmů. Hlavní postava, poctivý kněz Edmund Smith, nás zavede do jeho skotské farnosti, kde se seznamujeme s jeho radostmi a bolestmi. Skrze jeho oči zažíváme první biograf ve Skotsku a uvědomujeme si, že úspěšný podnikatel může být na Božích vahách hodnocen jinak, než jak se zdá. Vyprávění je prosyceno nezaměnitelným humorem a metafyzickou hloubkou, což z něj činí skutečnou sondu do současného světa a dějin. Otec Smith v obtížných životních situacích obstojí, zatímco někteří jeho farníci se potýkají s vlastními problémy. Tato kniha není mravokárná ani černobílá, ale naopak velmi čtivá, plná shovívavosti, moudrosti, radosti a opravdového křesťanství.
Román Smuteční svíce pro Paříž zachycuje maloměšťácké prostředí Paříže těsně před její kapitulací v roce 1940. Autorův průzračný a jasný styl, protknutý precizní a jemnou ironií, vtahuje čtenáře do mnohých dramat lidských životů. Najdeme zde například účetního Bigoua, skrývajícího svou dobrosrdečnost ze strachu, aby nebyl považován za slabocha; jeho vzdorovitou a energickou dceru Odettu; stále nabroušeného Chanuho; zatrpklého zmrzačeného válečného veterána Bacqueroëta; optimistu Latérada a nadšeného revolucionáře Verneuile. Všechny tyto postavy jsou dezorientované, citově vypjaté, bezmocně přihlížející pohřbu svého národa. Kniha konfrontuje moderního člověka především s jeho pasivitou. Ukazuje, že vítězství a porážky, rozkvět a úpadek společnosti nejsou jen důsledkem diktátu vedoucích představitelů státu, ale také ovocem skutků řadových občanů. Neboť „velikost národa je souhrnem neviditelné dobroty jednotlivců“.
Hrdinou románu je „šťastný smolař“, skotský důstojník z povolání, Strange Methuen, voják se srdcem civilisty, plný soucitu, slušnosti a ohledů k druhým. V každé životní situaci, v každém svízelném postavení volí cestu dobroty a cti a není tedy divu, že se všechno obrací a spiká proti němu. Přesto na konci životní pouti stojí Methuen nikoli jako ztroskotanec, ale jako morální vítěz, který obstál před svým svědomím.
Hrdinou románu soudobého anglického autora je katolický kněz a především dobrý člověk, který je přesvědčen, že lepší svět nelze stvořit kázáním, ale dohodou moudrých lidí žít lidsky. Autor provází svého hrdinu od r. 1908 až doprostřed druhé světové války, kdy hyne při leteckémbombardování. V řadě kaleidoskopických, humorně a optimisticky laděných obrázků podává pohled na tehdejší dobu a demonstruje víru v důstojnost člověka a jeho mravní hodnoty.