Madrid netvoří jen historické památky a kouzelné uličky, ale také čtvrti, do nichž turista nanejvýš zabloudí a rodilý Madriďan se do nich vypraví jen v případě nevyhnutelné nutnosti. Čtvrti, jakou je třeba zanedbaný, upatlaný a ve dne i v noci nebezpečný Carabanchel, kde se to různými podivíny, žebráky, ztroskotanci, přistěhovalci, mafiány a jinými pochybnými existencemi jen hemží. Carabanchel je čtvrť, kde žijí jen ti, kdo musí. Kde jinde než v této čtvrti může řádit sériový vrah – psychopat, který je schopen nepředstavitelných věcí a před nímž se celá čtvrť třese, kdy zase udeří. Tím spíš, když si poslední dobou vybírá za oběti malé holčičky a policie je čím dál bezradnější… Román Miluju tě, protože mě živíš je temný, někdy až odpudivě přímočarý a místy odlehčený štiplavým černým humorem. Politická korektnost je v něm absolutně popřena a sociální stereotypy jsou naopak rozvíjeny ad absurdum. David Llorente příhody obyvatel této čtvrti zaznamenal jedinečným stylem, který dokonale reflektuje a současně paroduje útržkovitou komunikaci moderní západní společnosti. Autorovi se v románu podařilo odhalit mnohé stinné stránky a slabiny nejen člověka jako takového, ale rovnou celé „vyspělé“ civilizace s „prohnilými“ mezilidskými vztahy.
David Llorente Knihy




Soy Madrid: frontera (y me dirijo a ti, lector): Sabes que hay gente a la que le han quitado la voz y ya sólo les queda el llanto o el silencio. Tú mismo, en algún momento, has apretado los puños ante la injusticia y cargas sobre la espalda más peso del que se puede soportar. Seguro que has contemplado la desesperación ante ti, pero te niegan lo que has visto con tus propios ojos y te dicen que eso de lo que hablas no ha existido nunca. Probablemente creas que a ti también te están dejando sin voz y te preguntas si no acabarás como los demás, condenado al llanto o al silencio. Bien. Debes saber que yo he venido a poner las cosas en su sitio para ajustar cuentas con el pasado. Que llego de la mano de un escritor que de repente toma conciencia de su enorme responsabilidad y te agarra de las solapas y te grita: ¡Despierta! Que vengo a hablarte de la verdad, aunque mis páginas quemen. Yo soy eso, el punto de inflexión. Y vengo a decirte que jamás debes perder la esperanza.
Los árboles dormidos
- 252 stránek
- 9 hodin čtení