A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda

Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda přišel na tento svět 1. září 1896 v Kalkatě, v Indii. Jeho otec Gour Móhan De, obchodník s textilem, a matka Rádžní mu dali jméno Abhaj Čaran. Podle bengálské tradice rodiče pozvali astrologa, aby dítěti sestavil horoskop. Astrologova předpověď byla opravdu pozoruhodná: až dosáhne věku sedmdesáti let, přeplaví se přes oceán a stane se významným náboženským kazatelem a otevře 108 chrámů. Gour Móhan byl čistý vaišnava a vychovával svého syna k vědomí Krišny. Jeho rodiče byli rovněž vaišnavové, a tak se Gour Móhan za celý svůj život nedotkl masa, vajec ani kávy nebo čaje.

Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího Gósvámího, potkal poprvé v Kalkatě v roce 1922. Bhaktisiddhánta Sarasvatí, význačný představitel filozofie oddanosti a zakladatel šedesáti čtyř védských ústavů (Gaudíja Math), si vzdělaného mladého muže oblíbil a přesvědčil ho, aby svůj život zasvětil rozšiřování védského poznání. Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Již při jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině.

V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudíja Math a v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník „Back to Godhead“ (Návrat k Bohu). Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce i osobně prodával jednotlivá čísla. Jeho žáci nyní pokračují s vydáváním tohoto časopisu po celém světě v různých jazycích. V roce 1947 odměnila gaudíja-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem „Bhaktivédánta“.

Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda opustil rodinný život a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel na posvátné místo Vrindávana, kde žil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádhá-Dámódara. Zde několik let zasvětil hlubokému studiu a psaní. V roce 1959 vstoupil do stavu sannjása. V chrámu Rádhá-Dámódara začal pracovat na svém životním díle, mnohosvazkovém překladu a výkladu osmnácti tisíc veršů Šrímad-Bhágavatamu (Bhágavata Purány). Zde také napsal knížku „Snadná cesta na jiné planety“.

Cesta na Západ

V roce 1965, po vydání prvních tří svazků Šrímad-Bhágavatamu, odjel na lodi do New Yorku. Byl prakticky bez peněz, ale věřil v naplnění poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy přistál v Americe a spatřil šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si zapsal do deníku: „Můj milý Krišno, jsem si jist, že když tento transcendentální vzkaz pronikne do jejich srdcí, určitě se rozradostní a osvobodí se ze všech nepříjemných životních situací.“ Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl prakticky žádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevyčerpatelné síly a inspirace. Harvey Cox, spisovatel a teolog z harvardské univerzity, o něm napsal: „Ve velice pokročilém věku, kdy většina lidí již jen usíná na vavřínech, se vydal splnit přání svého duchovního učitele a odjel na náročnou cestu do Ameriky. Šríla Prabhupáda je samozřejmě dalším z tisíců učitelů, ale zároveň je výjimečný, je jedním z tisíce, možná jedním z miliónu.“

V roce 1966 Šríla Prabhupáda založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON), což je oficiální název Hare Krišna hnutí. V následujících letech se k němu připojily desítky tisíc následovníků, založil více než sto chrámů a ášramů a vydal mnoho knih. Jeho úspěch je zvláštní tím, že dokázal přenést starověkou indickou duchovní kulturu do západního světa dvacátého století.

V roce 1968 poslal Šríla Prabhupáda tři manželské páry, aby přivezly vědomí Krišny do Anglie. Nejprve se o ně staraly hinduistické rodiny, které si vážily jejich poslání, ale brzy do podvědomí obyvatel Londýna pronikly svým zpíváním na Oxford Street. V novinách se objevovaly články: „Hare Krišna zní Londýnem“ a mahá-mantra si získala popularitu. Člen skupiny The Beatles, George Harrison, který znal Šrílu Prabhupádu a mahá-mantru již před příjezdem oddaných do Anglie, zařídil nahrání a vydání LP desky u gramofonové společnosti Apple Records a Hare Krišna mantra se stala hitem v několika zemích.

Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, přijal ho jako svého hosta John Lennon, protože oddaní teprve dokončovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea. V listopadu 1969 byl chrám slavnostně otevřen – byl to první chrám Rádhy a Krišny v Evropě. Hnutí se rozrůstalo. George Harrison daroval Šrílovi Prabhupádovi nádhernou venkovskou usedlost, která se nyní nazývá Bhaktivédanta Manor a je hlavním střediskem Hare Krišna hnutí v Anglii. Mnoho nových oddaných Krišny se začalo objevovat ve všech světových velkoměstech. Začali veřejně zpívat Hare Krišna mahá-mantru a roz šířiovat Prabhupádovy knihy. Začali pořádat festivaly, přednášky a rozdávat milióny porcí lahodného jídla obětovaného Krišnovi („prasádam“).

ISKCON tak jistě ovlivnil životy stovek tisíců lidí. A. L. Basham, jeden z předních odborníků v oblasti indických dějin a kultury, napsal: „Hare Krišna hnutí vyrostlo téměř z ničeho během necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západě. To je důležitá událost v dějinách západního světa.“ Přes svůj pokročilý věk uspořádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti světadílů, a během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel zeměkouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Jeho spisy tvoří celou knihovnu védské filozofie, náboženství, literatury a kultury.

Přínos Šríly Prabhupády

Krišna-Balaráma MandirKrišna-Balaráma Mandir

Šríla Prabhupáda inspiroval své žáky, aby zakládali zemědělské farmy po celém světě a vytvářeli společenství podle védských zásad. Také si přál zavést do škol védský systém základního a středního vzdělání a v roce 1978 již bylo založeno více než deset takových škol v různých částech světa. Šríla Prabhupáda dal také podnět k výstavbě rozsáhlého mezinárodního střediska v Šrídhám Májápuru v západním Bengálsku v Indii, kde je plánována výstavba města založeného na védských duchovních hodnotách. Podobnými projekty jsou Mezinárodní dům pro hosty a Krišna-Balaráma Mandir ve Vrndávanu. Jsou to střediska, kde lidé z celého světa mohou vytěžit bezprostřední poznatky o vaišnavské kultuře.

Nejvýznamnějším přínosem Šríly Prabhupády jsou však jeho knihy. Jejich věrohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oceňována akademickými kruhy a na mnoha středních a vysokých školách se jich používá jako učebnic. Garry Gelade, profesor na Filozofické fakultě Univerzity v Oxfordu, o nich napsal: „Těchto knih si lidé musí vážit. Zapůsobí na každého, kdo je bude číst s otevřenou myslí, bez ohledu na jeho víru či filozofické zaměření.“ Dr. Larry Shinn, děkan Fakulty vědy a umění na Bucknellově univerzitě, napsal: „Prabhupádova osobní zbožnost mu dává skutečnou autoritu. Šríla Prabhupáda uchvacoval dokonalou znalosí písem a neobvyklou hloubkou realizace. Dal nám vyjímečný příklad, neboť skutečně žil tím, co učil.“ Jeho knihy již byly přeloženy do více než padesáti jazyků. V roce 1972 bylo pro vydávání děl Šríly Prabhupády založeno nakladatelství The Bhaktivendanta Book Trust (BBT), které je dnes největším nakladatelstvím knih z oblasti indického náboženství a filozofie.

Až do svého odchodu z tohoto hmotného světa (14. 11. 1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí, s více než sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi. V čestině také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem „Prabhupáda“, kterou napsal jeden z jeho nejbližších žáků, Satsvarúpa dás Gósvámí.