Anicius Manlius Severinus Boëthius

Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius (asi 480 Řím nebo u Říma – 25. října 524/525 Pavia) byl křesťanský teolog a filosof, někdy označovaný jako „poslední Říman“ a zároveň první filosof středověku. Je považován za jednoho z posledních vzdělanců pozdně starověkého Západu. Římskokatolická církev jej ctí jako světce a jeho svátek slaví 23. října. Jeho nejčtenější a nejznámější dílo je Consolatio philosophiae (Útěcha z filosofie). Boëthiovo jméno je nezvykle dlouhé. U staré římské nobility, ke které Boëthius patřil, bylo zvykem dávat jména z vícero důvodů: jako dobré znamení, kvůli původu, aby se naznačil jejich budoucí charakter. Jméno Anicius (starořecky anikos nepřemožený) označuje jeho původ v rodu nepřemožených Fabiů. Jméno Manlius Torquatus získal po slavném Titu Manliovi Torquatovi, jehož římská tradice velebila jako statečného bojovníka, a jméno Severinus (latinsky severus přísný) podle soudcovské příslušnosti rodiny či jako přání, aby vytrval v učení (latinsky perseverare vytrvat). Itálie doby Boëthiovy byla od roku 493 ovládána ostrogótským králem Theodorichem. Boëthius pocházel z okruhu římské nobility oddané Teodorichovi. Brzy osiřel a byl vychován v domě ctihodného senátora Symmacha. Pečlivý pěstoun se postaral, aby se jeho svěřenci dostalo velmi dobrého vychování a vzdělání. Boëthius pobyl po jistou dobu v Athénách a zde si pravděpodobně osvojil slušnou znalost řečtiny. Měl velký zájem o vědu, zvláště o filosofii a politiku. Napsal několik knih z různých vědních oborů a přeložil do latiny některé spisy Platónovy a Aristotelovy. Mezi jeho oblíbené zábavy patřila hudba a matematika. Král Theodorich si nadaného Boëthia povšiml a zpočátku si ho vysoce cenil. Kolem roku 520 byl Boëthius králem ustaven coby magister officiorum. Stal se vrchním správcem celého dvora. V roce 523 byla však z rozkazu krále na Boëthia uvalena vazba pro zločin velezrady. Důvody zůstaly nejasné. Někteří historici se domnívají, že Boëthius zamýšlel otevřeně vyjednávat s Theodorichovým rivalem – Byzancí. Sám Boëthius připisoval zatčení pomluvám svých protivníků. Učenec byl zbaven svého titulu i majetku a v pavijském žaláři čekal na smrt. Poprava byla vykonána v roce 524 nebo 525. Nejčtenějším Boëthiovým dílem zůstává 5 knih spisu Consolatio philosophiae (Útěcha z filosofie). Dílo sepsal ve vězení před svou popravou. Jde o 39 zpěvů v rozličných metrech prokládaných prozaickým textem. Formálně lze text považovat za tzv. menippskou satiru (což byl žánr antické literatury, která byla psána zčásti prózou, zčásti veršem). Dílo je útěšným dialogem mezi zkoušeným Boëthiem a zosobněnou Filosofií. V knize se Boëthius představuje jako výborný znalec antické vzdělanosti a přiklání se k novoplatónismu.