Pavel Nikolajevič Evdokimov

Pavel Nikolajevič Evdokimov (St Petersburg, 2. srpna 1901 - Saint Geneve de Bois, 16. září 1970) byl ruský filozof a teolog. Jeho otec byl zabit teroristou v r. 1905. Pavel Nikolajevič studoval kadetku v Sankt-Petěrburgu. V r. 1918 postoupil na Kijevskou duchovní akademii. Byl účastníkem občanské války, bojoval na straně bílých a s nimi byl z Ruska evakuován roku 1920. Od r. 1923 žil v Paříži, čistil vagóny, pracoval v automobilce a ve volném čase navštěvoval hodiny filozofie na Sorboně. Stýkal se s ruskými emigranty, byl pod vlivem myslitelů Sergeje Bulgakova a Nikolaje Běrďajeva. Roku 1927 se oženil s profesorkou francouzštiny ruského původu Natašou Bruněl a přestěhoval se do Mentonu (Provence). R. 1928 ukončil Svato-Sergijevský pravoslavný bohoslovecký institut v Paříži. Obhájil doktorandskou dizertaci a stal se doktorem filozofie a bohosloví. Byl aktivní v Ruském studentském křesťanském hnutí, učil na francouzských školách. Během 2. světové války organizoval pomoc utečencům. Na konci války mě zemřely manželka na rakovinu a on se potom s dvěma dětmi odstěhoval do Paříže. Byl zastáncem ho hnutí, přednášel na Ekumenickém institutu ve Švýcarsku. Roku 1967 se znovu oženil, vzal si japonskou překladatelku Tomoko Sakai. Od r. 1967 byl profesorem Vysoké školy ekumenické v Paříži, jako pozorovatel se zúčastnil 2. Vatikánského koncilu. R. 1968 obdržel čestný titul doktor bohosloví honoris cauda na Tesalonické univerzitě.