Anna Andrejevna Achmatovová

Anna Andrejevna Gorenko (rusky: Анна Андреевна Горенко), po prvním manželovi Gorenko-Gumiljova (Го́ренко-Гумилёва), po rozvodu pseudonymem Achmatova (Ахматова), po druhém manželovi Achmatova-Šilejko (Ахмaтова-Шилeйко), po rozvodu opět Achmatova (* 23.6.1889 Oděsa, Carské Rusko, † 5.3.1966, Domodědovo, SSSR). Ruská básnířka tzv. stříbrného věku, překladatelka (mj. i české poezie), literární teoretička, jedna z nejvýznamějších osobností ruské literatury 20. století. Představitelka modernistického ruského básnického směru akméismu (akméismus, adamismus, klarismus - literární směr v moderní ruské poezii na počátku 20. století navazující na symbolismus a deklarující primát původního přírodního bytí v poezii a přímého básnického pojmenování (název podle řeckého akmé, českého vrchol); teoretikem směru byl N.S.Gumiljov, jeho představiteli mj. A.A.Achmatovová, O.E.Mandelštam, M.A.Zenkevič (1891-1973) a V.I.Narbut (1888-1944), sdružení ve skupině Cech básníků). Zpočátku psala postsymbolistické básně, později vynikla jako autorka komorních a tragických lyrických básní o bělogvardějcích a stalinském teroru (Bílé hejno, poéma Rekviem) i milostné a filozofické poezie (Večer, román ve verších Poéma bez hrdiny, české výbory Vrcholení luny, Půlnoční zrcadla, Modrý večer), v níž kultivovala klasické tradice ruského básnictví a spojovala společenskou reflexi s expresívní citovostí a zdůvěrněním básnického jazyka. V roce 1946 se stala spolu se satirikem M.M.Zoščenkem terčem nevybíravé politické kampaně. Psala také kritické studie o A.S.Puškinovi.