Jiří Janáček Pořadí knih (chronologicky)

Čtyři rozsáhlé studie ke klíčovým okamžikům německého divadla v Liberci (Stadttheater Reichenberg) se zaměřují na léta 1883–1938. V knize je zachyceno období formování souboru, hudební složky i repertoáru a také snahy divadla o zakotvení v kulturním životě města. Dále sledujeme problém inscenace českých autorů na německém jevišti, a především dramatické období let 1934–1938, kdy se nejvíce projevoval vliv politické situace na divadelní život.

Laskavý humor z lázní Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie.

Život a dílo skladatele Foltýna je poslední, nedokončený román Karla Čapka, vydaný až po jeho smrti v roce 1939. Je inspirován epizodou z pamětí Karla Sabiny, v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel Hörner. Román je fiktivním životopisem Bedřicha Foltýna (pseudonymně Beda Folten), skladatelského diletanta a hudebního grafomana, který ale sebe samotného pokládá za geniálního. Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti... (6. vydání)

První román maloměstského románového cyklu, který vyšel poprvé r. 1935 pod názvem Vyprahlé touhy. Příběh odehrávající se na konci 19. a na začátku 20. století v Jilemnici líčí život bohaté stavitelské dcery, ženy svérázné povahy, plné radostné životní síly a čistého, majetkem nepokřiveného vztahu k lidem, ženy, která pohrdá maloměstským prostředím a je proto osamocena. Autor líčí řadu osudových ran, které hrdinku stíhají a které vrcholí tragickým manželstvím se zchátralým bratrancem - krutým zklamáním a melancholií, jež jí pomáhá překonávat jen její zdravá nesentimentální povaha.

Reedice poslední prózy Karla Poláčka, jež stejnou měrou potěší dětské čtenáře i dospělé. Poprvé vyšla až po válce, jejíhož konce se autor nedožil. Úsměvné, nestárnoucí dílko líčí ústy hlavního hrdiny, školáka Péti Bajzy, příhody a dobrodružství jedné klukovské party od jara do jara. K popularitě knížky, jež patří k základnímu fondu české humoristické literatury, nepochybně přispěla i její rozhlasová verze a gramofonová nahrávka v jedinečném podání Františka Filipovského: jeho hlas propůjčený Péťovi si při čtení vybaví snad každý. Určitě přitom znovu „velmi silně“ zatouží „povídat si řeči“ s Bejvalem Antonínem, s Pepkem Zilvarem z chudobince, s Edou Kemlinkem, co s ním Péťa sedí, a s Čeňkem Jirsákem, rád si s nimi oživí „manévry“a válku s Ješiňáky, vybírání vosího hnízda, návštěvu cirkusu i Péťovo putování s kamarády a slonem Jumbem do Indie, připomene si cukrářovic Evičku i služku Bajzových Kristýnu. Mladší čtenářské generaci připomínáme doprovodnými fotografiemi televizní inscenaci Poláčkova nezapomenutelného vyprávění.

Lyrický román českého básníka o problémech dospívání a prvních milostných zmatků. Chlapcova rodina, kde otec projevuje málo taktu při výchově syna, zatuchlé prostředí gymnázia, maloměsto se svojí pokřivenou morálkou - to vše hrdiny zraňuje a nutí ke vzpouře. Jak nabývá prvních, často trpkých zkušeností, ztrácí svou bezbrannou přecitlivělost, ale neztrácí víru v krásu života a věčné mládí.