Jiří Janáček Pořadí knih (chronologicky)

Čtyři rozsáhlé studie ke klíčovým okamžikům německého divadla v Liberci (Stadttheater Reichenberg) se zaměřují na léta 1883–1938. V knize je zachyceno období formování souboru, hudební složky i repertoáru a také snahy divadla o zakotvení v kulturním životě města. Dále sledujeme problém inscenace českých autorů na německém jevišti, a především dramatické období let 1934–1938, kdy se nejvíce projevoval vliv politické situace na divadelní život.

Laskavý humor z lázní Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie.

Zákruty lidského tajemna se otevírají i v posledním, nedokončeném románu Život a dílo skladatele Foltýna. Je to snad nejdiskutovanější Čapkova práce, vyprovokovala řadu názorů i výkladů. Před čtenáře snad poprvé postavil překvapivě hlavního hrdinu jako člověka nečestného, přesvědčeného o své velikosti a nalhávajícího uměleckou upřímnost svému okolí. Autor sice na několika místech připomene jeho lepší stránky, například se stává, že cítíme nefalšovanou Foltýnovu víru ve vlastní genialitu. Ale tím se jeho životní cesta stává ještě tragičtější, je směšná a málo politováníhodná. Zesilující se slabošství, neschopnost si je přiznat, jako by rezonovalo s náladami některých v pomnichovské době.

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává.

Reedice poslední prózy Karla Poláčka, jež stejnou měrou potěší dětské čtenáře i dospělé. Poprvé vyšla až po válce, jejíhož konce se autor nedožil. Úsměvné, nestárnoucí dílko líčí ústy hlavního hrdiny, školáka Péti Bajzy, příhody a dobrodružství jedné klukovské party od jara do jara. K popularitě knížky, jež patří k základnímu fondu české humoristické literatury, nepochybně přispěla i její rozhlasová verze a gramofonová nahrávka v jedinečném podání Františka Filipovského: jeho hlas propůjčený Péťovi si při čtení vybaví snad každý. Určitě přitom znovu „velmi silně“ zatouží „povídat si řeči“ s Bejvalem Antonínem, s Pepkem Zilvarem z chudobince, s Edou Kemlinkem, co s ním Péťa sedí, a s Čeňkem Jirsákem, rád si s nimi oživí „manévry“a válku s Ješiňáky, vybírání vosího hnízda, návštěvu cirkusu i Péťovo putování s kamarády a slonem Jumbem do Indie, připomene si cukrářovic Evičku i služku Bajzových Kristýnu.

Lyrický román českého básníka o problémech dospívání a prvních milostných zmatků. Chlapcova rodina, kde otec projevuje málo taktu při výchově syna, zatuchlé prostředí gymnázia, maloměsto se svojí pokřivenou morálkou - to vše hrdiny zrańuje a nutí ke vzpouře. Jak nabývá prvních, často trpkých zkušeností, ztrácí svou bezbrannou přecitlivělost, ale neztrácí víru v krásu života a věčné mládí.