Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.
Výbor kratších próz slavného ruského autora: Diaboliáda, Osudná vejce, Psí srdce, Dům č. 13, Zápisky na manžetách, Zápisky mladého lékaře, Požár v chánově sídle, Traktát o bydlení, Pojízdný byt, Zápal mozku, Živá voda, Bludný Holanďan, Odporný typ, Egyptská mumie. Doslov Milan Hrala.
Osmdesát dopisů, korespondenčních lístků a telegramů spadá převážně do období Jakobsonova pobytu v naší republice, tj. 1920 - 1939. Jakobsonovi se jako jednomu z mála ruských emigrantů podařilo překlenout izolaci a aktivně se podílet na vědeckém a literárním životě naší země. Korespondence dokládá jeho styky se členy Devětsilu,V. Nezvalem, J. Seifertem, K. Teigem a dalšími, s některými z nich ho spojovalo osobní přátelství. První oddíl knihy je zaměřen především na Jakobsonovy styky se světem literatury, druhý podává svědectví o kontaktech s vědeckými kruhy. Třetí oddíl zahrnuje stati, které svědčí o aktivní roli R. Jakobsona v českém postředí, např. úryvek stati T.G. Winnera o vztahu Jakobsona k českému avantgardnímu umění či vzpomínky pamětníků a doklady o Jakobsonově "brněnském období". Korespondence přibližuje ovzduší české bohémy ve 20. a 30. letech.
Pohádková hra tvůrce symbolického dramatu obrazí odvěkou lidskou touhu po štěstí v snovém příběhu dvou dětí chudého drvoštěpa, které putují za modrým ptákem, symbolem štěstí. Najdou jej až na konci pouti doma v kleci, a když ho darují sousedčinu nemocnému děvčátku, které se z radosti nad tím uzdraví, pochopí, že štěstí pramení v lásce k člověku a vůli zmírnit jeho utrpení.
Velkou řadu edice Disk, kterou připravuje redakční kruh našeho časopisu, zahajujeme vydáním jednoho ze základních děl evropské divadelní literatury 20. století. Brzy po prvním ruském vydání byly Režisérovy zápisky přeloženy do všech světových jazyků. Pod názvem Osvobozené divadlo vycházejí roku 1927 i u nás péčí Jindřicha Honzla, když ještě před vydáním bezprostředně ovlivní vznik avantgardního Osvobozeného divadla. Čeští divadelníci patřili mezi ty, kdo Tairovův přínos evropskému divadlu rozpoznali už ve 20. letech. I proto kromě Režisérových zápisků a výběru dalších statí, přednášek a režijních výkladů, které vycházejí v českém překladu poprvé, zařazujeme do tohoto výboru také přílohu, obsahující dobové ohlasy na tvorbu velkého ruského divadelníka, z pera K. H. Hilara a Jindřicha Honzla.
Autobiograficky laděné povídky o počátcích praxe mladého začínajícího lékaře v zapadlé vesnické nemocnici na počátku 20. století. Příběhy vznikaly na základě deníkových záznamů mladého autora, který vystudoval medicínu a podobnou praxi absolvoval. Vzdálenost od veškerého kulturního dění, osamělost, nedostatečné zdravotnické vybavení, nevzdělanost, tmářství a konečně i pracovní vyčerpanost do značné míry přispěly k duševnímu i profesionálnímu zrání tohoto ruského spisovatele.
Povídky a fejetony z 20. let, dějově umístěné na Kavkaz, zmítaný občanskou válkou.
Řekne-li se Michail Bulgakov, asi každému čtenáři dobrých knih se ihned vybaví jeho "román o ďáblovi", totiž legendární kniha MISTR A MARKÉTKA. Jaké však byly životní osudy autora tohoto románu? O tom všem poutavě a zevrubně vypráví životopisná mozaika Aleny Morávkové, obsahující i četné ukázky z neznámé autorovy korespondence.
Životopisný román líčí život a tvůrčí činnost Jeana-Baptisty Poquelina, řečeného de Moliére.
