Výbor kratších próz slavného ruského autora: Diaboliáda, Osudná vejce, Psí srdce, Dům č. 13, Zápisky na manžetách, Zápisky mladého lékaře, Požár v chánově sídle, Traktát o bydlení, Pojízdný byt, Zápal mozku, Živá voda, Bludný Holanďan, Odporný typ, Egyptská mumie. Doslov Milan Hrala.
Osmdesát dopisů, korespondenčních lístků a telegramů spadá převážně do období Jakobsonova pobytu v naší republice, tj. 1920 - 1939. Jakobsonovi se jako jednomu z mála ruských emigrantů podařilo překlenout izolaci a aktivně se podílet na vědeckém a literárním životě naší země. Korespondence dokládá jeho styky se členy Devětsilu,V. Nezvalem, J. Seifertem, K. Teigem a dalšími, s některými z nich ho spojovalo osobní přátelství. První oddíl knihy je zaměřen především na Jakobsonovy styky se světem literatury, druhý podává svědectví o kontaktech s vědeckými kruhy. Třetí oddíl zahrnuje stati, které svědčí o aktivní roli R. Jakobsona v českém postředí, např. úryvek stati T.G. Winnera o vztahu Jakobsona k českému avantgardnímu umění či vzpomínky pamětníků a doklady o Jakobsonově "brněnském období". Korespondence přibližuje ovzduší české bohémy ve 20. a 30. letech.
Vše začíná na lavičce u Patriarchiových rybníků: básník Ivan Nikolajevič Ponyrjov, tvořící pod pseudonymem Bezdomovec, sklidí kritiku šéfredaktora M. A. Berlioze za svůj článek o Pilátu Pontském. Do jejich rozhovoru se nečekaně vloží profesor Woland a všichni tři začnou spekulovat o tom, jak to tenkrát s Kristem vlastně bylo. Woland předpoví Berliozovi, že večer přijde o život a když se tak skutečně stane, profesor se svými pomocníky hodlá zničit všechny, kteří mají něco společného s bytem číslo 50 v Sadové ulici, kde Berlioz bydlel... V groteskním pojetí se tu prolíná několik rovin: dusná atmosféra Moskvy dvacátých a třicátých let je líčena v záhadných a fantaskních kulisách, historická rovina originálním způsobem pojednává o Pilátovi a Ježíši Kristu, rovina filosofická reflektuje a zpřítomňuje motiv faustovský. Svůj vrcholný román psal slavný ruský autor bezmála dvanáct let a tento "příběh novodobého Fausta" dokončil pět dní před svou smrtí.... celý text
Pohádková hra tvůrce symbolického dramatu obrazí odvěkou lidskou touhu po štěstí v snovém příběhu dvou dětí chudého drvoštěpa, které putují za modrým ptákem, symbolem štěstí. Najdou jej až na konci pouti doma v kleci, a když ho darují sousedčinu nemocnému děvčátku, které se z radosti nad tím uzdraví, pochopí, že štěstí pramení v lásce k člověku a vůli zmírnit jeho utrpení.
Velkou řadu edice Disk, kterou připravuje redakční kruh našeho časopisu, zahajujeme vydáním jednoho ze základních děl evropské divadelní literatury 20. století. Brzy po prvním ruském vydání byly Režisérovy zápisky přeloženy do všech světových jazyků. Pod názvem Osvobozené divadlo vycházejí roku 1927 i u nás péčí Jindřicha Honzla, když ještě před vydáním bezprostředně ovlivní vznik avantgardního Osvobozeného divadla. Čeští divadelníci patřili mezi ty, kdo Tairovův přínos evropskému divadlu rozpoznali už ve 20. letech. I proto kromě Režisérových zápisků a výběru dalších statí, přednášek a režijních výkladů, které vycházejí v českém překladu poprvé, zařazujeme do tohoto výboru také přílohu, obsahující dobové ohlasy na tvorbu velkého ruského divadelníka, z pera K. H. Hilara a Jindřicha Honzla.
Autobiograficky laděné povídky o počátcích praxe mladého začínajícího lékaře v zapadlé vesnické nemocnici na počátku 20. století. Příběhy vznikaly na základě deníkových záznamů mladého autora, který vystudoval medicínu a podobnou praxi absolvoval. Vzdálenost od veškerého kulturního dění, osamělost, nedostatečné zdravotnické vybavení, nevzdělanost, tmářství a konečně i pracovní vyčerpanost do značné míry přispěly k duševnímu i profesionálnímu zrání tohoto ruského spisovatele.
Povídky a fejetony z 20. let, dějově umístěné na Kavkaz, zmítaný občanskou válkou.
Řekne-li se Michail Bulgakov, asi každému čtenáři dobrých knih se ihned vybaví jeho "román o ďáblovi", totiž legendární kniha MISTR A MARKÉTKA. Jaké však byly životní osudy autora tohoto románu? O tom všem poutavě a zevrubně vypráví životopisná mozaika Aleny Morávkové, obsahující i četné ukázky z neznámé autorovy korespondence.
Životopisný román líčí život a tvůrčí činnost Jeana-Baptisty Poquelina, řečeného de Moliére.
Zrcadlový rusko-český text. Satirická utopie Osudná vejce jsou Bulgakovovou příkrou kritikou prvoplánového scientismu a technologické naivity. Čtenář sleduje zhmotnění Darwinovy teorie: náhodně objevený, záhadně působící paprsek způsobí biologickou mutaci a ta vede ke vzniku nových nebezpečných tvorů. Katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat.
Tři roky před napsáním prvních stránek satiricko-fantaskního románu Mistr a Markétka dokončil Bulgakov Bílou gardu, román generační, v němž zobrazuje drásavé události občanské války ve svém rodném Kyjevě, hlad a chaos, zoufalství zrazené mladé inteligence, ovlivněné vlasteneckými ideály v té podobě, jakou jim vtiskla ideologie bělogvardějských důstojnických škol. Spojení Bílé gardy a Divadelního románu má své skryté souvislosti. V Divadelním románu je rovněž mnoho autobiografických prvků, neboť jako scenárista MCHATu detailně poznal Bulgakov vnější tvář i vnitřní mechanismus divadelních praktik konce dvacátých a začátku třicátých let. Svému nevycválanému satirickému talentu dává teď ale už zelenou, aby co nejprůkazněji zesměšnil - podobně jako v Mistru a Markétce - nepochopení uměleckého díla. Próza byla otištěna pětatřicet let po svém vzniku. Dodnes však Divadelnímu románu nic neubralo na jeho posmutnělém lyrismu a zároveň pobavené kousavosti i nadčasovém postřehu. Z ruštiny přeložila Alena Morávková. Doslov napsal Milan Hrala.
Výběr novel a povídek z tvorby ruského autora.
Kratší novela, odehrávající se těsně po revoluci v Rusku. Slavný lékař nalezne na ulici zbídačeného psa, ujme se ho a začne o něj pečovat. Protože však rád experimentuje s lékařskou vědou, provede pokus i na psovi, jenž se posléze začne pozvolna měnit v člověka.. Bulgakov novelu napsal počátkem roku 1925, nicméně poprvé byla v autorově vlasti otištěna až v roce 1987. Text ležel do té doby v archívech a šířily se jen neurčité zvěsti o jeho obsahu.
Do rodného městečka se po letech vrací Vladimír Sanin, mladý muž, který imponuje i provokuje svou vitalitou, sebevědomím a osvobozením od společenských konvencí včetně volné lásky. Dochází ke střetu mezi ním a jeho vrstevníky: dívky toužící po lásce a mladí intelektuálové jsou nuceni zhodnotit svůj dosavadní život a několik z nich jeho prázdnotu a nesplnitelné ideály vyřeší sebevraždou. Buřič, bezvěrec a egoista Sanin opět odchází vstříc svému osudu. Zapomenutý a zneuznaný představitel ruské předrevoluční literatury vytvořil hlavního hrdinu, jehož neskrývaná, až arogantní vnitřní svoboda a smyslnost vyvolávala pobouření a spory. Dnešníma očima můžeme s odstupem času a bez předsudků vnímat erotické scény, obdivovat psychologicky odstíněné vykreslení všech postav, malířsky jemné líčení zádumčivé ruské přírody i naturalistické obrazy smrti a zmaru. Román je mistrovským pohledem na problémy ruské inteligence na přelomu 19. a 20. století, na její zoufalou snahu zbavit se tragiky života a nalézt jeho smysl.
Chtělo by se říci, že v tématu klamaného manžela, jež po celá léta bezmezně miloval a věřil v lásku své ženy, zatímco ona jej bezostyšně podváděla s tím, jehož si nanejvýš vážil a honosil se jeho přátelstvím, bylo již naspáno vše a krom hry žárlivosti a msty ani nemůže být napsáno cokoliv nového, nicméně Dostojevského genialita vytesala i z tohoto vyčpělého námětu psychologické drama, pro které lze hledal paralely právě zas jen v Dostojevském. Toto vydání navíc obsahuje novelu: Cizí žena a muž pod postelí
Sugestivní povídka z roku 1926 je součástí cyklu autorových textů s lékařskou tématikou. Na základě osobní zkušenosti Bulgakov líčí dramatický zápas doktora Poljakova s drogou, který končí na rozdíl od autorova příběhu tragicky. Forma dopisů a zápisků maximálně přibližuje vypravěče čtenářům a posiluje sugestivnost této mistrovské novely. 2. vydání
Soubor obsahuje tři povídky: Dva husaři, Albert, Po plese.
Často uváděná hra ruského klasika z roku 1850 předznamenává tvorbu A. P. Čechova. Nudný život Natálie Petrovny, jejího manžela, milence Rakitina, schovanky Káti a synka Kolji na venkovském statku rozbouří příjezd mladého učitele Beljajeva. Realistický a zároveň groteskní příběh odehrávající se v parném létě s lehkou ironií je zároveň zasvěceným vhledem do ženské duše.
Ačkoliv Michail Bulgakov patří k nejvýraznějším autorům porevoluční ruské literatury, seznamujeme se s jeho prózami i některými dramaty teprve dnes - více než pětadvacet let po jeho smrti. Na dílo byla uvalena dlouholetá klatba nezájmu a mlčení. Dnes se ve světě hovoří o této knize z Bulgakovovy pozůstalosti jako o sovětském bestseleru číslo 1. V Divadelním románu se přitažlivá divadelní tematika mění v hyperbolický obraz kulturních poměrů konce 20. a začátku 30. let. V příběhu mladého dramatika, který přináší do slavného Nezávislého divadla svou prvotinu, je řada autobiografických motivů z období Bulgakovovy spolupráce s Mchatem. Reálné prvky se proplétají s fantaskními. Smysl pro zkratku, dramatickou výstavbu situace, spojení ironie s lyrickým podtextem - to všechno přispívá k originalitě stylu a stejnou mírou i k jeho modernosti. Stírá se tu rozdíl mezi dobou vzniku a otištěním tohoto výjimečného díla sovětské satirické prózy, která má i u nás zaručen čtenářský ohlas.
Fantastická próza hoffmannovského typu, kterou Dostojevskij doplnil posíleným zřetelem k reálné složce světa. Jde o příběh drobného úředníka, jenž má svého dvojníka – motiv, který se zde objevuje vůbec poprvé a který autor později bravurně rozvinul v románové epopeji Bratři Karamazovi. A není zcela bez zajímavosti, že Vladimir Nabokov označil Dvojníka za nejlepší Dostojevského novelu.
Tři povídky vvynikajících ruských prozaiků všechny se stejným názvem: Vánice. Vybrala a přeložila Alena Morávková.
Nejrozsáhlejší soubor Dostojevského povídek a próz, jaký byl kdy česky vydán, nám umožňuje ocenit široké rozpětí autorovy tvorby. Obsahuje jak slavné texty (Dvojník, Něžná), tak i méně známá díla (Chlapec u Kristova vánočního stromu, Mužik Marej). V novele Dvojník z r. 1846 se poprvé setkáváme s rozpolceným vědomím člověka, zatímco v povídce Něžná sledujeme vnitřní monolog muže po sebevraždě jeho ženy. Povídky jako Pan Probaštin, Plazunkov a Slabé srdce odkrývají autorovo mistrovství v charakteristikách postav, které jsou často oběťmi velkoměsta. V textu Vánoční strom a svatba se objevuje dětská postava, která se stává obětí cynického chování dospělých. Humornější stránku autorovy tvorby představuje povídka Cizí žena a muž pod postelí, stejně jako satirický Krokodýl, který zobrazuje absurdní situaci. Román v devíti dopisech zesměšňuje pokryteckou morálku ve vztazích. K závěrečnému období patří text Bla bla bla, zamýšlená část cynického Dekameronu. Chlapec u Kristova vánočního stromu a Mužik Marej, označované jako „sváteční“, vznikly jako novinářské příspěvky. Fantastická povídka Sen směšného člověka, uzavírající výbor, prolíná reálný a fantastický svět a naznačuje cestu k dílům M. Bulgakova a K. Čapka, přičemž dává volný průchod fantastičnosti.
Miniatura z roku 1846, která představuje jednu z postaviček petrohradského života. Skromný a nenápadný pan Procharčin, jak se ukáže po jeho smrti, byl vlastně boháč, který si za život naspořil pěkné peníze. Povídka připomíná podobnou figurku z Nerudových Povídek malostranských. Mistrně zachycené charaktery i příznačné prostředí starého Petrohradu způsobují, že tyto příběhy nestárnou a poskytují čtenáři jedinečný zážitek.
Profesor V. I. Persikov vynalezne paprsek, který urychluje buněčný růst a množení. Ve stejnou chvíli v Rusku pomřou všechny slepice. Jeden člověk, který se jmenuje Osud, chce použít paprsku k namnožení slepic z dovezených vajec. Profesor Persikov to však nechce dovolit, paprsek se musí zkoumat. Chce to zkoumat na plazech a na pštrosech. Omylem se zamění zásilky slepičích a plazích vajíček a jelikož Osud není biolog a nepozná rozdíl, začne množit hady a pštrosy. Ty narostou do obřích rozměrů a mají velmi rychlou schopnost množit se. Nikdo si s tím neví rady, vojsko prohrává bitvy proti plazům…... celý text
Povídky: Zápisky na manžetách, Osudná vejce, Diaboliáda, Dům č. 13, Mrtvé duše
Satirický román jednoho z nejvýraznějších autorů porevoluční ruské literatury, dílo, jež bylo po léta pomíjeno a dnes představuje sovětský bestseller. Na jednoduchém příběhu mladého autora, který přináší do divadla svou prvotinu, původně román přepracovaný na divadelní hru, a po podepsání smlouvy se stává trpným vykonavatelem doplňků a škrtů, se kterými jako autor nesouhlasí, ukazují se kulturní poměry v SSSR z konce let dvacátých a začátku třicátých. Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj "příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.
Drama jako umělecký jev (1978) podává vyčerpávající obraz vývoje dramatu jako samostatného druhu i jako složky inscenace - podobné spojení je v pracích tohoto druhu výjimečné. V širokém kontextu světové dramatiky autor sleduje promeny dramatu i divadelních stylů a začleňuje drama i divadlodo rámce celosvětové kultury. Vedle specifických problémů, jako je problém dějovosti, najdeme v jeho knize kapitoly věnované otázce divadelnosti v životě i v umění, vývoji divadelnosti v starověkých a středověkých kulturách i kultuře novodobé. V závěrečné části knihy dokládá svoje pojetí na materiálu a inscenační praxi současného sovětského divadla. Velkou pozornost věnuje herecké a režijní složce. Jeho práce významně zaplňuje mezeru ve vydávání odborné divadelní literatury a uvítají ji nejen divadelníci, ale všichni, kdo se zajímají o otázky umění a kultury. (Alena Morávková, přebal knihy.)
výbor z rané fantastické tvorby autora (měl 23 let) - lidové pohádky, lidové legendy, orientální a biblické příběhy
Soubor povídek líčí příběhy pracovníků sovětské rozvědky a kontrarozvědky na začátku a během druhé světové války a v době poválečné
Fantastická groteska, jejímž hrdinou je úředník pan Mac Kinley, který touží po spokojeném rodinném životě, ale svazuje ho strach z atomové katastrofy. Denně je vystavován psychóze strachu, šířené záměrně všemi prostředky. Najdou se lidé, kteří na této psychóze vydělávají. Jednímz nich je i podnikatel S. Bodler, vynálezce salvatoria, útulku pro každého, kdo je dostatečně zámožný a může si dovolit ten přepych - zakoupit si místenku do této dlouhodobé úschovny, kde by přečkal nejhorší dobu otřesů. I pan Mac Kinley se nakonec rozhodne dostat do útulku za každou cenu.
Editorka zvolila díla těch autorů, kteří výrazně přispěli k vývoji ruské milostné povídky a novely. Uvádí je v nových, současných překladech. Na závěr svazku je zařazeno několik básní Bulata Odkudžavy, které neobsahují jen tvrdou životní realitu, ale také něhu lásky a krásu života.
Případ z praxe / Anton Pavlovič Čechov -- Pavilón číslo 6 / Anton Pavlovič Čechov -- Bez cesty / Vikentij Vikenťjevič Veresajev -- Zápisky mladého lékaře / Michail Bulgakov -- Irtumej / Michail Roščin
Osnovu základního děje tvoří příprava a průběh tankové bitvy, jež se odehrála západně od Kyjeva v zimě 1943-1944. Doslov napsal Otakar Mohyla. Vydání (v tomto překladu) první.
Tři psychologické novely (Provinční příběh, Bílá noc, Konec malého člověka) o ,,malém člověku" z provinčního města navazují motivy fantastiky i groteskna na tradice ruské klasické literatury, zejména na Dostojevského a Gogola.
Výbor z deníků významného filmového režiséra. Byly psány v letech 1944-1956 a nezaznamenávají životní události, nýbrž otvírají pohled do umělcova vnitřního světa a umožňují poznání jeho názorů a reakci na nejrozmanitější podněty a skutečnosti života uměleckého i občanského. Připojena je umělcova autobiografie z r. 1939.
Dějovou osu románu tvoří několik jarních měsíců roku 1942, kdy celá divize uvízne obklíčena ze všech stran Němci v neschůdných močálech Apraxinova boru v prostoru Volchova. Autor čerpá z vlastních válečných zážitcích. 28-066-85
V tísnivé scenérii rozvíjený příběh vědce-paleontologa, který zná jen svou vědu. Plně zahleděn do minulosti člověka, nemá nejmenší smysl pro přítomnost a ve zkoušce revoluce r. 1917 zcela selže, ukáže se malým, když s jejím, lidstvo obrozujícím a velkou budoucnost otvírajícím proudem nedovede srovnat své nicotné zájmy a přežité názory.
Kniha Děti stepní Hellady (Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků) představuje českým čtenářům meziválečnou ukrajinskou elitu. Jde o básníky, kteří po revoluci odešli či byli vyhnáni z Ukrajiny. Někteří zůstali, jiní odešli dále na západ a někteří se na Ukrajinu vrátili, což se jim ovšem stalo osudným. Pražská škola měla velký vliv na celou ukrajinskou emigrantskou básnickou tvorbu bez rozdílu. V úvodu (napsala Alena Morávková) je vysvětlena problematika Pražské školy, jak je skupina básníků nazývána, následuje 13 medailonů jednotlivých autorů a ukázky z jejich tvorby (ukrajinsky i česky) a závěr je věnován studiím o Juriji Klenovi, Jevhenu Malaňukovi a Oleksandru Olžyčovi. Resumé je v angličtině a ukrajinštině.
Výukový a metodický text Publikace neprošla jazykovou korekturou
