Salman Rushdie Knihy

Světoznámý britský prozaik se v dlouho očekávané vzpomínkové knize vrací k létům, která musel poté, co byl ájatolláhem Chomejním v únoru 1989 odsouzen k smrti za autorství románu Satanské verše, strávit pod policejní ochranou a v neustálých obavách o vlastní život i osud svých blízkých. Strhující vyprávění zaujme dramatickým popisem událostí i otevřeností s níž autor popisuje své vynucené soužití s policejními specialisty, zvraty ve svém soukromém životě či složitý vztah k vlastnímu otci a komentuje postoje těch, kteří jej veřejně podpořili nebo se naopak přidali k jeho kritikům. Kniha se jmenuje Joseph Anton – podle jména, které si musel dát na doporučení policie zvolit pro své ukrývání.

„Když Christopher Hitchens dopsal svou knihu Bůh není veliký, poslal mi ji, abych si ji přečetl, a já mu řekl, jen napůl v žertu, že má v názvu jedno slovo navíc; bylo by užitečné, kdyby vymazal ‚veliký‘.“ Touto větou otevírá známý spisovatel esej Instinkt svobody. V kolekci brilantně napsaných textů se Rushdie profiluje nejen jako oddaný obhájce svobody slova a umělecké výpovědi, ale především jako znalec světového písemnictví a kultury. Věnuje se velkým literátům 20. století z rodu Kurta Vonneguta nebo Samuela Becketta, srovnává Shakespearovo mistrovství se Cervantesovým, na příkladu Aje Wej-weje, Pussy Riot či Roberta Saviana ukazuje, jakou roli hraje v tvorbě odvaha. Nechybí ani příspěvky, které se věnují dopadení bin Ládina nebo koronavirové pandemii. Rushdie vždy píše s vášnivým zaujetím pro styl, ve kterém se prolíná přesnost pozorování s bohatou obrazností. A se smyslem pro pravdu, bez ohledu na to, jak riskantní může být.

Když se světoznámý spisovatel stal v létě roku 2022 obětí vražedného útoku, tragickou událost přežil s vážnými zraněními. Nůž v rukou atentátníka však nezanechal stopy pouze na jeho těle, ale zasáhl i autorovu mysl. V pronikavé a hluboce otevřené zpovědi, jež je považována za jednu z největších literárních událostí současnosti, vypráví Rushdie o náročném fyzickém i mentálním zotavení, které by nebylo možné bez lásky nejbližších, podpory přátel i čtenářů – a víry v sílu slov. S nadhledem a také smyslem pro humor klade svůj osobní příběh do pletiva světového písemnictví a odkazuje na literární klasiky i své vlastní texty. Nůž je poutavou, intimní meditací o životě, ztrátě, statečnosti a schopnosti znovu vstát. Je to kniha, kterou Salman Rushdie musel napsat.

Salím Sináí, vypravěč a hlavní hrdina nejznámějšího románu Salmana Rushdieho, je jedním z 1001 dětí zrozených v první hodině indické nezávislosti a obdařených zázračnými schopnostmi, zároveň však bolestně spojených s historií a osudem své země. Jeho fascinující vyprávění, postupně se odvíjející mezi řadou indických a pákistánských měst, provede čtenáře ságou tří generací Salímovy rodiny, více než šesti desítkami let moderní indické historie i hrdinovou strastiplnou poutí za smyslem osudu vlastní existence, který jako by ztělesňoval rozporuplnou a stěží postižitelnou identitu samotné Indie. Rushdieho barvitá a podmanivá próza, mistrně mísící realitu s imaginací a kroniku politického vývoje s fantastickým příběhem, byla r. 1993 jmenována nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní britskou literární cenou Booker Prize.

Pohádková kniha nejen pro děti, jazyková a intertextuální hříčka, průzračný příběh právě o síle příběhů a vyprávění.

Mnohovrstevným životním příběhem "Maura" Moraese Zogoibyho, příslušníka bombajské obchodnické dynastie, potvrzuje světoznámý britský prozaik indického původu znovu svou pověst originálního vypravěče a brilantního stylisty. Moraesovu tragickou i komickou románovou zpověď je možné vnímat jako složitý organismus vzniklý prolínáním a vrstvením několika rovin reality a textu, jako nemilosrdný portrét moderní Indie i jako výkřik neukotvené duše toužící po životní autenticitě, nikdy však nepřestává uchvacovat svou invencí a vášnivým zaujetím.... celý text

Když je na prahu losangeleského domu své dcery zavražděn někdejší hrdina protinacistického odboje a velvyslanec USA v Indii Maximilian Ophuls, vše nasvědčuje politickému pozadí činu, jehož pachatelem je Ophulsův osobní řidič „klaun Šalimar“, muslimský rodák z Kašmíru. Navzdory Ophulsově významné roli v protiteroristických aktivitách americké vlády se však ukáže, že motivy vraždy jsou výhradně osobního rázu: jejich ztělesněním je čtvrtá z klíčových postav, jejíž osud, úzce spojující oba muže, je spolu s nedávnou tragickou historií Kašmíru klíčem k celému příběhu. Tak jako ve svých předchozích knihách, i v Klaunu Šalimarovi vede Rushdie široce rozklenutý románový děj s charakteristickou suverenitou a jazykovou invencí až k samému závěru své „písně smutku i naděje“, reagující na neklidnou tvář dnešního světa.

Román světoznámého britského prozaika, barvitý příběh populární zpěvačky Víny a jejího milence Ormuse, je originální variací na orfeovský mýtus, podanou pro Rushdieho typickým vypravěčsky vášnivým a jazykově invenčním způsobem, ale zároveň i výstižným komentářem moderního světa zmítaného sociálními, kulturními a etnickými problémy. Zatím posledním dílem Salmana Rushdieho (1947) vydaným v českém překladu je román Maurův poslední vzdech (1995, č. 1999). Autorův stěžejní román Děti půlnoci (1981, č. 1995) byl r. 1993 jmenován nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní britskou literární cenou Booker Prize.

Mnohavrstevné dílo Satanské verše psané ve stylu magický realismus vykresluje rozpory mezi způsobem vnímání rozdílných kultur, především muslimské mystiky a západního racionalismu. Román Satanské verše se setkal s kontroverzním přijetím a v některých zemích vyvolal protesty ze strany muslimů, někdy i násilné. Rushdiemu bylo vyhrožováno smrtí a v únoru 1989 na něj ájatolláh Rúholláh Chomejní, nejvyšší vůdce Íránu, uvalil fatvu. (wikipedia.cz)

V honosném sídle „daleko u hranic v městě K.“ se třem zhanobeným sestrám narodí syn Omar Chajjám Šakíl. Když se konečně odpoutá od trojjediného lůna, vyjde z domu jako dychtivý voyeur všech metamorfóz hanby, před níž ho jeho matky chtěly uchránit… Rushdieho hořkou „moderní pohádku“ inspirovanou moderními dějinami Pákistánu lze číst jako čistou fikci, politický pamflet, legendu i skutečnost, tak jako ve svých ostatních dílech však autor čtenáře strhne především svou brilantní fabulační schopností a jazykovým mistrovstvím, uchovaným i ve vynikajícím českém překladu. 2. upravené vydání