Jorge Semprún, svědek klíčových politických událostí 20. století, přetavil své zkušenosti z boje proti totalitním režimům do literatury. Jeho dílo se hluboce zabývá tragédiemi a hrůzami nedávné historie, které prožil na vlastní kůži, včetně zkušenosti z koncentračního tábora Buchenwald. Semprún zkoumal složité vztahy mezi pamětí, historií a psaním, často s důrazem na etické dilemata a přežití. Jeho jedinečný styl reflektuje jeho aktivní účast v politickém a odbojovém životě, přičemž literaturu považoval za nástroj k pochopení a konfrontaci s traumatickou minulostí.
Memoárovo ladený román autora, ktorý v čase deportácie do koncentračného tábora Buchenwald bol milovníkom poézie a začínajúcim autorom. Východisko z tragického zážitku nachádza v písaní. V tomto diele vedie vnútorný dialóg s vlastným životným príbehom a s príbehmi iných. Prvé slovenské vydanie.
Tři muži a dvě ženy se sejdou jednoho dubnového víkendu roku 1982 v normandském domě na břehu Seiny. Antoine de Stermaria je malíř, Juan Larrea spisovatel a Karel Kepela divadelní režisér. Spojuje je umění, jejich evropanství a exulantství zároveň, zhroucení nejrůznějších utopií končícího století a láska k ženám, ne-li k ženě jediné. V oněch dvou dnech se ve vzpomínkách jejich osudy vícekrát protnou na mapě evropských měst, z nichž mimořádnou roli hraje Praha, na mapě historických událostí, Československo nevyjímaje, uměleckých a myšlenkových mezníků levicové inteligence i na mapě soukromých citových úběžníků způsobem tak nečekaným a málo pravděpodobným, jak je toho schopen jedině život. V závěrečném obraze splyne v jedno Seina, Vltava a Styx z vlámského plátna v madridském Pradu… Španělský spisovatel se zkušeností levicové iluze, koncentračního tábora a mnohaletého exilu tu francouzsky napsal svůj nejčeštější román.
Vzpomínky muže, který v mládí přežil Buchenwald, a po válce se pokouší traumatu zbavit jednak intenzivním milostným životem, jednak psaním o svých zážitcích. Původem španělský autor, známý filmový scenárista, své zážitky z francouzského odboje a posléze z koncentračního tábora převedl do podoby memoárového románu, v němž hlavní slovo mají filozofické úvahy a rozpravy, spolu s reminiscencemi a citacemi děl básníků, kteří jej v průběhu života ovlivnili. Je to taková hostina filozofů a francouzských intelektuálů nad problémem holocaustu.
Románová prvotina španělského autora, žijícího od pádu Španělské republiky v exilu a píšícího francouzsky. Hrdinou a vypravěčem románu je autor sám. V roce 1939 odchází jako šestnáctiletý student lycea ze Španělska, zapojuje se do odboje, v zimě 1942 je zatčen gestapem a po krátkém věznění v Compiègne je dopravován v zaplombovaném vagónu do koncentračního tábora u Výmaru. Na tomto jednoduchém obsahu je vybudováno vrcholné umělecké dílo o životě a smrti, svobodě a otroctví, zbabělosti a hrdinství, dílo, které bylo v roce 1963 poctěno cenou Formentoru.
Ein Gespräch zwischen zwei Überlebenden der Konzentrationslager: Jorge Semprún, dem Widerstandskämpfer, der 1943 in deutsche Gefangenschaft gerät, danach in das Konzentrationslager Buchenwald deportiert wird; Elie Wiesel, 1944 als Jude zunächst nach Auschwitz gebracht, wo mehrere seiner Familienmitglieder umkommen, dann nach Buchenwald verlegt, wo auch sein Vater stirbt. Dieses Gespräch beschwört die gemeinsamen wie die unterschiedlichen Erfahrungen von Jorge Semprún und Elie Wiesel, die exemplarisch sind für viele Opfer des Nazi-Terrors. Sie sprechen über die schwierige Aufnahme nach der Befreiung, über Erinnerung und Schreiben.
La revolución de mayo de 1968 ha triunfado, y Francia es distinta de la que hoy conocemos... Exiliados españoles que siguen esperando la desaparición de Franco han establecido comunas libres en París, una de ellas encabezada por un viejo militante de la CNT: el personaje central de esta novela, la primera obra totalmente de ficción que escribe Semprún desde La segunda muerte de Ramón Mercader . Aunque al narrar el último día de vida de este emigrado español que trata de recuperar su identidad oficial y de obtener los papeles necesarios para regresar tardíamente a su tierra, ¿no parece como si el autor quisiera escribir una especie de fábula autobiográfica póstuma?Guionista de películas tan importantes como La confesión y Z, novelista bilingüe galardonado con premios como el Femina y el Formentor, emigrado y militante expulsado del PCE, Jorge Semprún alcanza en La Algarabia la síntesis perfecta del hecho político y de la creación literaria.
«Il y a cet entassement des corps dans le wagon, cette lancinante douleur dans le genou droit. Les jours, les nuits. Je fais un effort et j'essaye de compter les jours, de compter les nuits. Ça m'aidera peut-être à y voir clair. Quatre jours, cinq nuits. Mais j'ai du mal à compter ou alors il y a des jours qui se sont changés en nuits. J'ai des nuits en trop ; des nuits à revendre. Un matin, c'est sûr, c'est un matin que ce voyage a commencé...» Gasping for breath in a cattle truck occupied by 119 other men, a young Spaniard captured fighting with the French Resistance counts off the days and nights as the train rolls slowly but inexorably toward Buchenwald. On the five seemingly endless days of the journey, he has conversations that send him into daydreams about his childhood or set him fighting Resistance battles over again. He describes the temporary holding prison where the names of distant concentration camps are spoken of in whispers - their individual horrors discussed, rated, contemplated. In chilling detail, the trip with those 119 men - some fearful, some defiant - is evoked, along with his own confusion, anger, and bitter resignation. When at last the fantastic, Wagnerian gates to Buchenwald come into sight, the young Spaniard is left alone to face the camp.
Ce récit autobiographique se déroule en décembre 1944, pendant l'internement de Jorge Semprun à Buchenwald. Il évoque un épisode poignant de sa vie, faisant suite à ses précédents ouvrages. Un ami lui suggère d'écrire sur une nuit marquante au Revier, incitant Semprun à explorer des souvenirs intenses. Né à Madrid en 1923, il s'installe à Paris en 1939. Résistant sous l'occupation allemande, il est arrêté et déporté à Buchenwald. Après sa libération, il s'engage dans la clandestinité en Espagne, affilié au Parti communiste en exil. Sa carrière littéraire le propulse parmi les écrivains les plus influents et lus de son temps. Semprun a écrit de nombreux ouvrages, dont certains ont reçu des distinctions prestigieuses, tels que le Prix Formentor et le Prix Femina. En tant que ministre de la Culture en Espagne de 1988 à 1991, il a également marqué la scène politique. "Veinte anos y un dia", sa première œuvre rédigée en espagnol, illustre parfaitement son expérience de la post-guerre et de la résistance antifranquiste. Son écriture, riche et évocatrice, témoigne de son engagement et de sa mémoire, offrant une réflexion profonde sur l'histoire et l'identité.
