Jorge Semprún

Jorge Semprún, narozen v roce 1923 v Madridu, pocházel ze starého španělského rodu, v jehož linii najdeme četné ministry a to již od dob vlády krále Alfonse XII. Snad i díky tomu Semprún zdědil silný zájem o věci veřejné, stejně tak i vědomí jisté výlučnosti. V roce 1937 je rodina republikánského přesvědčení nucena odejít do exilu. Uchyluje se do Paříže, kde také vystudoval. Po pádu Španělské republiky a rozkladu Francie vstupuje do komunistického odboje, je zatčen gestapem a zbytek války stráví v Buchenwaldu. Po návratu do vlasti se silně angažuje ve straně a teprve v šedesátých letech se komunistické ideologie zříká. Toto jeho vyrovnávání se s minulostí „stalinistického intelektuála“ zachycují také jeho romány: Druhá smrt Ramóna Mercadera (1969) – získala cenu Fémina, Autobiografie Federica Sáncheze (1977) – získala cenu Planeta, Algarabie (1981), Vrátil se Nečaiev (1988). K politice se Semprún vrátil v letech 1988-1991, kdy působil jako ministr kultury v socialistické vládě. V dalších letech se věnoval práci v různých nevládních organizacích na podporu gramotnosti, proti hladu v Africe apod. Seprún také působil jako překladatel v organizaci UNESCO. Vedle bohaté prozaické tvorby jsou pozoruhodné také jeho eseje Sbohem světlo lét. Do češtiny byla kromě románu Bílá hora (1986) přeložena próza Velká cesta (1963) a autobiografie Psaní nebo život (1997). Kromě jiného je Sempún autorem scénářů k filmům Válka skončila a Stavisky pro Alaina Rasnaise. Napsal také scénář na motivy Vassilikosovy knihy Z a spolupracoval na legendárním Doznání, filmu o československých politických procesech padesátých let. Jorge Semprún byl od roku 1996 jedním z významných členů poroty nejprestižnější francouzské Goncourtovy ceny. V roce 2006 se představil českému publiku na 16. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha.