Jorge Semprún, svědek klíčových politických událostí 20. století, přetavil své zkušenosti z boje proti totalitním režimům do literatury. Jeho dílo se hluboce zabývá tragédiemi a hrůzami nedávné historie, které prožil na vlastní kůži, včetně zkušenosti z koncentračního tábora Buchenwald. Semprún zkoumal složité vztahy mezi pamětí, historií a psaním, často s důrazem na etické dilemata a přežití. Jeho jedinečný styl reflektuje jeho aktivní účast v politickém a odbojovém životě, přičemž literaturu považoval za nástroj k pochopení a konfrontaci s traumatickou minulostí.
Memoárovo ladený román autora, ktorý v čase deportácie do koncentračného tábora Buchenwald bol milovníkom poézie a začínajúcim autorom. Východisko z tragického zážitku nachádza v písaní. V tomto diele vedie vnútorný dialóg s vlastným životným príbehom a s príbehmi iných. Prvé slovenské vydanie.
Tři muži a dvě ženy se sejdou jednoho dubnového víkendu roku 1982 v normandském domě na břehu Seiny. Antoine de Stermaria je malíř, Juan Larrea spisovatel a Karel Kepela divadelní režisér. Spojuje je umění, jejich evropanství a exulantství zároveň, zhroucení nejrůznějších utopií končícího století a láska k ženám, ne-li k ženě jediné. V oněch dvou dnech se ve vzpomínkách jejich osudy vícekrát protnou na mapě evropských měst, z nichž mimořádnou roli hraje Praha, na mapě historických událostí, Československo nevyjímaje, uměleckých a myšlenkových mezníků levicové inteligence i na mapě soukromých citových úběžníků způsobem tak nečekaným a málo pravděpodobným, jak je toho schopen jedině život. V závěrečném obraze splyne v jedno Seina, Vltava a Styx z vlámského plátna v madridském Pradu… Španělský spisovatel se zkušeností levicové iluze, koncentračního tábora a mnohaletého exilu tu francouzsky napsal svůj nejčeštější román.
Vzpomínky muže, který v mládí přežil Buchenwald, a po válce se pokouší traumatu zbavit jednak intenzivním milostným životem, jednak psaním o svých zážitcích. Původem španělský autor, známý filmový scenárista, své zážitky z francouzského odboje a posléze z koncentračního tábora převedl do podoby memoárového románu, v němž hlavní slovo mají filozofické úvahy a rozpravy, spolu s reminiscencemi a citacemi děl básníků, kteří jej v průběhu života ovlivnili. Je to taková hostina filozofů a francouzských intelektuálů nad problémem holocaustu.
Románová prvotina španělského autora, žijícího od pádu Španělské republiky v exilu a píšícího francouzsky. Hrdinou a vypravěčem románu je autor sám. V roce 1939 odchází jako šestnáctiletý student lycea ze Španělska, zapojuje se do odboje, v zimě 1942 je zatčen gestapem a po krátkém věznění v Compiègne je dopravován v zaplombovaném vagónu do koncentračního tábora u Výmaru. Na tomto jednoduchém obsahu je vybudováno vrcholné umělecké dílo o životě a smrti, svobodě a otroctví, zbabělosti a hrdinství, dílo, které bylo v roce 1963 poctěno cenou Formentoru.
Ein Gespräch zwischen zwei Überlebenden der Konzentrationslager: Jorge Semprún, dem Widerstandskämpfer, der 1943 in deutsche Gefangenschaft gerät, danach in das Konzentrationslager Buchenwald deportiert wird; Elie Wiesel, 1944 als Jude zunächst nach Auschwitz gebracht, wo mehrere seiner Familienmitglieder umkommen, dann nach Buchenwald verlegt, wo auch sein Vater stirbt. Dieses Gespräch beschwört die gemeinsamen wie die unterschiedlichen Erfahrungen von Jorge Semprún und Elie Wiesel, die exemplarisch sind für viele Opfer des Nazi-Terrors. Sie sprechen über die schwierige Aufnahme nach der Befreiung, über Erinnerung und Schreiben.
Jorge Semprun, au bar du Lutétia, affronte son passé en découvrant des images de déportés. Il évoque son rôle dans la Résistance, son arrestation en 1943, ses années clandestines à Madrid et son départ de l'organisation.
Reimp. de la 1ª ed., 1977. Premio Planeta 1977
La revolución de mayo de 1968 ha triunfado, y Francia es distinta de la que hoy conocemos... Exiliados españoles que siguen esperando la desaparición de Franco han establecido comunas libres en París, una de ellas encabezada por un viejo militante de la CNT: el personaje central de esta novela, la primera obra totalmente de ficción que escribe Semprún desde La segunda muerte de Ramón Mercader . Aunque al narrar el último día de vida de este emigrado español que trata de recuperar su identidad oficial y de obtener los papeles necesarios para regresar tardíamente a su tierra, ¿no parece como si el autor quisiera escribir una especie de fábula autobiográfica póstuma?Guionista de películas tan importantes como La confesión y Z, novelista bilingüe galardonado con premios como el Femina y el Formentor, emigrado y militante expulsado del PCE, Jorge Semprún alcanza en La Algarabia la síntesis perfecta del hecho político y de la creación literaria.
Jorge Semprún wurde am 10. Dezember 1923 in Madrid geboren. Mit 14 Jahren musste er bei Beginn des spanischen Bürgerkrieges mit seiner Familie nach Paris fliehen. Dort besuchte er das Lycée Henri IV und studiert Philosophie an der Sorbonne. 1941 trat er unter dem Pseudonym ›Gérard‹ der kommunistischen Résistance-Bewegung ›Francs-Tireurs et Partisans‹ bei. Die deutsche Gestapo verhaftete ihn 1943, und Semprun wurde in das KZ Buchenwald deportiert. Nach der Befreiung 1945 kehrte er nach Paris zurück. Ab 1953 koordinierte er als Mitglied des ZK der spanischen Exil-KP im Geheimen den Widerstand gegen das Franco-Regime in Paris. Unter dem Pseudonym Federico Sánchez arbeitete er zwischen 1957 und 1962 im Untergrund der kommunistischen Partei im franquistischen Spanien. 1964 wurde er wegen Abweichung von der Parteilinie aus der KP ausgeschlossen. Seitdem widmete sich Semprun seiner schriftstellerischen Tätigkeit. In den sechziger Jahren wurde er erstmals als Drehbuchautor bekannt; mit berühmten Filmen wie beispielsweise La guerre est finie (Der Krieg ist aus) von 1966, Z von 1968 und L'aveu (Das Geständnis) von 1970. Nach seiner Amtszeit als spanischer Kultusminister von 1988 - 1991 lebte Jorge Semprún bis zu seinem Tod (2011) in Paris.
