Baruch Spinoza Knihy

Významný holandský filozof interpretuje myšlenkovou koncepci průkopníka kartezianismu z díla "Principy filozofie". Prostřednictvím analýzy jsou některé ideové pilíře karteziánské filozofie popřeny: omezenost lidského poznání, zcela odlišná interpretace rozdílu mezi vůlí a rozumem, zavržení karteziánského konceptu mysli jakožto substance a odmítnutí úvah o "cogito-sum". Holandský filozof židovského původu rovněž kriticky zkoumá některé principy i ideové závěry karteziánské fyziky, především Descartovy zákony pohybu těles. Detailní rozbor základních východisek přírodní filozofie a nové přírodovědné soustavy využívá geometrickou metodu demonstrace. Originální interpretace základního spisu karteziánské filozofie...

Promyšlení vůdčích motivů filosofie René Descarta ze Spinozovy vlastní filosofické pozice. Dodatek k "René Descarta Principy filosofie", který čtenáře vpravuje do stylu myšlení Barucha Spinozy, stejně jako mu umožňuje sledovat postupnou proměnu pojetí ústředních motivů ve Spinozově "Etice", a tak sledovat konstituci jednoho ze základních epochálních postojů v dějinách metafyziky.

Compendium grammatices linguae hebraeae je jedním z posledních děl Benedikta Spinozy (1632–1677). Tematicky zde filosof navazuje na problematiku pojednanou již v Traktátu teologicko-politickém; nezbytnou podmínku pro jakékoliv diskuse o teologických otázkách totiž spatřoval v důkladné znalosti pramenného jazyka. Na rozdíl od předchozích zvyklostí usiluje o zcela sekulární a na Bibli nezávislé pojetí. Význačným rysem spisu je teorie lingvistického monismu, tj. nauka o slovních druzích, které jsou Spinozou v rámci hebrejštiny chápány téměř výhradně jako jména a jejich deriváty. Téma prapůvodní dokonalosti jazyka, historickokritický přístup k náboženské tradici, ale také základní ontologická koncepce holandského filosofa, to vše je zde syntetizováno do nového celku. Studium tohoto spisu zprostředkovává čtenáři neobvyklý pohled na Spinozovo myšlenkové dílo, zejména pokud jde o některé motivy z židovské tradice v něm obsažené. Zároveň představuje zajímavý dokument jazykovědy 17. století, který je v řadě aspektů srovnatelný s dobovými lingvistickými projekty, ať již se jedná o univerzální gramatiku port-royalské školy, nebo o umělé jazyky vytvořené na filosoficko-logickém základě. Přeložil a úvodní studií a poznámkami doplnil Pavel Vrtílka.

Pojednání o nápravě rozumu a o cestě, kterou je veden přímo k pravému poznání věcí : bilingva Význačný filozof vymezuje základní principy, které slouží pravému poznání věcí. Východisko a hlavní opěrný bod veškerého pravdivého poznání ztělesňuje motiv pravdivé ideje. Holandský filozof židovského původu naznačuje základní rozdíly, jež odlišují pravdivé od ostatních idejí a na tomto základě kritizuje směšování pravdivých idejí s klamnými, smyšlenými či pochybnými. Ve druhé části spisu vymezuje pravidla, která umožňují ze známého správně vyvozovat neznámé. Existují však dva způsoby poznávání: poznávání skrze samotnou esenci nebo poznávání skrze nejbližší příčinu. Oba způsoby pravdivého poznání mají své kořeny v pravdivé definici věcí. Kritérium rozpoznání pravdy nacházíme v ideji o nekonečně dokonalé bytosti...

Cyklus próz této knihy sleduje tvůrčí vývoj Jiřího Karáska v rámci jednoho z fenoménů literatury české moderny poslední dekády 19. století, jímž byly „studie nitra“, v dnešním smyslu počátky české psychologické prózy. Juvenilním prózám Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951) se ani po roce 1989 nedostalo žádného podstatnějšího vydavatelského zájmu. Tato edice proto do společného cyklu zařazuje jejich první řadu: chronologický celek s ohledem na vývoj stylistiky Jiřího Karáska a sledující dosud čtenářsky méně známou tvorbu jeho nejrozsáhlejších epických skladeb tohoto období. Výbor soustřeďuje pět raných próz: román Emil (1891), román Bezcestí (1893), první verzi Gothické duše (1900) a dvě kratší prózy, které se s předešlými pojí a představují závěrečnou fázi autorových drobnokresebných textů z devadesátých let: Psychosa (1894), knižně dosud nevydaná, a Stojaté vody (1894). Dvě knihy v měkké vazbě, doslov a záložka v jednom kartonu. Vše spojené speciální pruženkou. Eli, eli, lama sabachthani… A pak vypukl v pláč a bil hlavou o zemi. Eli, eli, lama sabachthani…

Stěžejní dílo Barucha Spinozy, v němž je prostřednictvím geometrické formy podána jeho vlastní filosofická pozice. Z ní Spinoza znovu promýšlí ústřední motivy karteziánské filosofie (substance, atribut, modus, res cogitans, res extensa,...) a fixuje jejich silový charakter. Samotná spinozovská etika záleží na vůdčím pojmu afektu. Ontologický a etický rozvrh se tak vzájemně podmiňují v jednotné kompozici Spinozova metafyzického stanoviska a představují jednu ze základních epochálních ražeb západního myšlení.

Edwin Curley's edition of Spinoza's work presents a groundbreaking translation that balances philosophical insight with readability, making complex ideas accessible to English-speaking readers. His meticulous notes reflect the latest textual scholarship, enhancing the reader's understanding. Additionally, a multilingual glossary-index aids in navigating Spinoza's unique vocabulary. This comprehensive edition is poised to become a vital resource for both students and scholars, ensuring its relevance for years to come.