Společné vydání dvou slavných děl největšího humanistického učence 16. století. Chvála bláznivosti, v dřívějším překladu Chvála bláznovství, je vrcholné dílo holandského humanisty Erasma Rotterdamského z roku 1509, kterým vytvořil satiru na poměry ve společnosti. Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, kterou čtenáři předává prostřednictvím vypravěčky, bohyně Bláznivosti, že veškeré štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti. V celé knize pak spisovatel tuto svoji teorii dále rozvíjí, přičemž jednotlivé kapitoly věnuje určitým okruhům lidí, např. hráčům, zamilovaným atp. Bohyně nám také v textu představuje sebe samu, pochází z ostrova Blaženost (paralela s Morovou Utopií), kde nikdo nepracuje a kde se žije v naprosto ideální společnosti. Poukazuje též na nejšťastnější stádia v lidském životě, za něž považuje bezstarostné dětství a stáří, kdy už na nic nemyslíme. Chvála bláznivosti byla sepsána v domě Thomase Mora, 1. část knihy je dokonce tomuto spisovateli, filosofu a autorovu příteli věnována; můžeme zde také vysledovat shodné prvky mezi Utopií a tímto textem. Kniha byla do češtiny přeložena nejprve v 16. století Řehořem Hrubým z Jelení, v roce 1912 pak Rudolfem Mertlíkem. Existují dvě verze překladu knihy, její druhý název je Chvála bláznovství. Ten je však považován za chybný, jelikož antropomorfní bohyně byla ženského rodu.
Josef Hejnic Knihy






Edice dosud neznámých tajných plánů plukovníka Václava Sadovského ze Sloupna.
Rukověť humanistického básnictví je biograficko-bibliografická příručka zahrnující stručné životopisy českých autorů latinské poezie a bibliografii jejich prací pro období od konce 15. století do poloviny 17. století. V letech 1966-1982 byly vydány svazky 1-5. Řada nových zjištění a možnost výzkumu v dosud neprobádaných zahraničních knihovnách…
Pamětní nápis sepsal Balbín latinsky v roce 1672 a literární formou náhrobního elogia v něm podrobil ostré kritice životní cestu a působnost nejvyššího purkrabí pražského Bernarda Ignáce z Martinic, a to ještě za jeho života. Ve čtyřech fiktivních epitafech tu postupně vyslovují zdrcující soud o Martinicovi čtyři stavy Království českého. Text myšlenkově vrcholí v nápisu čtvrtém, v němž tušíme hlas autora samého, promlouvajícího ústy "vzdělanců, kolik jich zbývá po Čechách" na ochranu chudého a bezmocného lidu. Dílo upoutává stylistickou dokonalostí, vysokou kulturností, množstvím dobových reálií i vlasteneckým zaujetím. Tvoří ústrojný celek s Rozpravami z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 17.století, v nichž Balbín dotvářel své spisovatelské názory poté, kdy si definitivně ujasnil vztah ke kulturním tradicím národní minulosti, k dění pobělohorskému i k jeho perspektivám. Po latinsko-české edici a textové kritice Pamětního nápisu následuje šest dosud nepublikovaných Balbínových listů s osobitě vyjádřenými zásadami badatelské a vydavatelské práce a ukázka z díla Diva Turzanensis. Na závěr knihy připojená čast Martinicovy závěti v nejednom ohledu doplňuje Pamětní nápis a dosvědčuje jeho pravdivost. K vydání připravil a přeložil Josef Hejnic
Soupis tisků 16. století Západočeského muzea v Plzni
- 326 stránek
- 12 hodin čtení
Plzeň v husitské revoluci = Hilaria Litoměřického "Historie města Plzně", její edice a historický rozbor = Quo modo Hilarii de Lithomerzicz "Historia civitatis Plznensis" res gestas aevi Hussitici illustraverit

