Blanka Kubešová Knihy

Psychologický román o životě těch emigrantů, kteří po odchodu z vlasti neuspěli a skončili na periferii v doslovném i přeneseném slova smyslu.

Psychologický román vypráví o osudu dvou mužů, kteří se nedokážou vyrovnat s traumatizujícími zážitky z minulosti. Český emigrant v Německu, spisovatel a novinář František Sádlo utrpěl při automobilové nehodě jen lehká zranění, mladá spolujezdkyně však zemřela. Tato tragická událost jen prohloubila jeho životní krizi. Sám sebe obviňuje ze zbabělosti, přetvářky i ztráty ideálů. Stále častěji se mu vybavují vzpomínky na 50.léta v Československu, kdy strávil tři roky v pracovním táboře za své údajně podvratné verše. Přetrvávající psychické problémy jej přivádějí do ordinace židovského psychiatra Maxe Hahna, bývalého milence své manželky. Mezi oběma muži vzniká zvláštní vztah, vyplývající z jejich obdobné zkušenosti s násilím, útlakem a ponížením. Max jako jediný z rodiny přežil hrůzy koncentračního tábora a ani po čtyřiceti letech nemůže odpustit a zapomenout. Stále více propadá až patologické touze po pomstě. Pro autorku není rozhodující dějová složka, ale preferuje určité prvky lyrizované a reflexivní prózy. Příběh se neodvíjí chronologicky, ale současnost se neustále prolíná s útržky reminiscencí, úvah a pocitů, ze kterých si vnímavý a soustředěný čtenář teprve postupně vytváří celkový obraz.

Souběžně vyprávěné osudy dvou sourozenců žijících od roku 1968 v emigraci se odehrávají v době sametové revoluce. K napsání tohoto románu autorku vedlo vzpomínání na jejího bratra Jerryho (v roce 1992 uvedeno v brněnském rozhlase), který odešel z Československa ještě dříve než ona sama a nakonec se usadil v Arizoně u pohoří Horror Hill, kde se rozhodl založit ozdravné centrum. Popisuje nejen jeho reálný život v Americe - problémy s podnikáním, se synem, vztahy se ženami - ale uvádí i úryvky z dopisů, které jí psal, pasáže z deníku, jenž si psal a také jeho vzpomínky na dětství doma. Současně rozvíjí příběh jeho sestry Jenky, která trpí záchvaty epilepsie, hroutí se jí manželství, nedokáže se vyrovnat s emigrací a stýská se jí po domově, a od všech těchto problémů se snaží utéct vztahem k milenci. Konec románu autorka nechala otevřený pro jejich návrat domů díky Listopadu 1989. Postavy obou sourozenců jsou dobře a zajímavě psychologicky propracované, ale román samotný je náročný na čtenářovu pozornost.

V knize „Kolja…to neznáte mého psa!“ čtenář najde příběhy, které vypovídají o vzájemném vztahu mezi člověkem a jeho věrným přítelem psem. Zjistí, jaký názor má na společný život pes a jak to vidí jeho páníček. O svých radostech, starostech, o lásce, bolesti i smrti vyprávějí české známé osobnosti a jejich psí mazlíčci. Hlavním autorem knihy je pan Václav Židek, druhou spoluautorkou je čechošvýcarská spisovatelka Blanka Kubešová. Na knize se kromě toho podílelo dalších 46 spoluautorů. Všichni autoři se vzdali svého honoráře ve prospěch útulků pro opuštěná zvířata (peníze budou zaslány Nadaci na ochranu zvířat, která je útulkům rozdělí).

Autorčin knižní debut Romance pro Žoržínu je příběhem dospívající dívky, těžce se vyrovnávající s posrpnovou emigrací a zápasící sama se sebou o nové existenciální zakotvení; prolínáním reálného času příběhu se vzpomínkami román současně podává trpce úsměvný obraz opuštěného domova.

Deník Leošky Kutheilové je jeden z prvních románů české autorky žijící ve Švýcarsku, který vyšel v roce 1987 v nakladatelství Sixty-Eight Publishers u manželů Škvoreckých v Torontu. Později byl vysílán australským rádiem a měl úspěch také na Svobodné Evropě, kde získal jednu z posluchačských cen. Tento příběh je biografickým vyprávěním desetileté školačky Leošky K., která popisuje peripetie a drobné radosti dítěte vyrůstajícího za železnou oponou v 50. letech. Leoška není jako ostatní děti jejího věku, o kus dětství ji připravily následky dětské obrny. Ale o to více je vnímavá a přemýšlí o tom, co se kolem ní děje. Leoška se snaží všemu přijít na kloub a hledá svou vlastní cestu k pravdě. V příběhu je načrtnuto mnoho charakteristických postav, které celou atmosféru hluboké nesvobody dokreslují. Otec intelektuál, který se bojí, že mu zavřou jeho ordinaci, učitelka Leošky, zasloužilá soudružka Kašparová, která svým žákům ukazuje „správný“ pohled na svět. Také dědeček, neúnavný podporovatel kopečkářů neboli lidí, kteří se snaží nelegálně dostat přes hranice. Příběh Leošky je tragikomickým portrétem doby a jejího odrazu v dětské duši, a je proto určen jak dětem, tak dospělým posluchačům.

Kniha psaná formou deníku žákyně Leošky, fiktivně psaného v roce 1968. Kniha vyšla poprvé u Škvoreckých v Kanadě, byla čtena ve Svobodné Evropě.

Podtitul: ztracené dětství Psychologická próza o rodině českých emigrantů, kteří po roce 1968 zakotvili ve Švýcarsku a obtížně se snažili přizpůsobit, je komponována jako výpověď třináctileté dívky tápající v nových poměrech a trpící ztrátou dosavadních jistot. Próza, napsaná na základě skutečného příběhu, popisuje situaci rodiny architekta, který v hektickém posrpnovém období odešel do ciziny a když konečně rodina zakotvila ve Švýcarsku, snažil se za všech okolností splynout s prostředím hostitelské země. Třináctiletá dcera, která se na počátku dospívání musela smířit se ztrátou všeho, co dosud znala a přijmout věci, vymykající se jejímu chápání, ve své bezprostřední výpovědi odhaluje s naivní bezelstností základní rozpory a stíny života ve vynucené emigraci, stesk, osamělost, posun vztahů v rodině a především ztrátu jistoty. Její dětství, hluboce poznamenané samotným aktem emigrace, dostává tragickou tečku smrtí matky, která pro ni znamenala poslední citové spojení s bývalým domovem. Novela vyšla poprvé v roce 1985 ve Švýcarsku pod názvem Romance pro Žoržínu.

Hrdinové nevšedního románu jsou obyčejní lidé...Servírka Růžena s blížící se třicítkou stále zoufaleji hledá manžela-symbol vlastní důstojnosti.Přitom v nedaleké nemocnici leží její těžce nemocný milenecChali,bývalý hrdina místného fotbalového mužstva.Na návštěvu své milé čeká marně.Může si jen domýšlet,zda Růženino ochladnutí souvisí s jeho nejasným původem.Amatérský fotograf Míla si zpestřuje život(a zvyšuje sebevědomí) rychlým sledem anonymních vztahů,které před svou přítelkyní Maritou tají jen povrchně.Myslí si: proč bych se namáhal,když jsem pro ni až moc dobrý... Aby Marita prorazila krunýř lidské krutosti,až dojemně trvá na tom,že jejím otcem je jakýsi neznámý Řek.Přesto si každé ráno popráší tvář bílým pudrem... Křehký příběh o lásce,temné vášni,o lidské zbabělosti i lhostejnosti autorka pevně zasadila do našeho světa.Jemnou psychologickou kresbou charakterů nastavuje zrcadlo našemu vlastnímu světu.

Padesátník Jerry má za sebou nevídané množství rozpadlých vztahů a stále se rád nechává obklopovat četnými přítelkyněmi, které se na něj radostně lepí. Po mnohých dobrodružstvích přichází chuť se usadit - a Jerry zůstává v Arizoně pod Horror Hillem. V rozpálené, zapadlé končině. Jerry je potrefený, je blázen. A od chvíle, kdy se mu podařilo utéct přes dráty z východní Evropy, se cítí šťastným člověkem. Je trvale bez peněz, ale svobodný a spokojený. Svoboda se stala podmínkou samotné existence i druhé hlavní hrdinky, Jenny, která se pokouší o vnitřní vyrovnání se s životem. Její nejistoty se týkají manželství i odchodu z vlasti, nemoci, stárnutí a smrti, scestného důrazu doby na pomíjivé hodnoty mládí, síly a krásy. Kdo by je dobře neznal, nevěřil by, že jsou to sourozenci. Jenny je pravý opak bráchy Jerryho. Ústy obou postav autorka hovoří o vnitřním životě a poodkrývá tak roušku z něčeho, co bylo donedávna ještě tabu.