William Heinesen je nejznámějším autorem z Faerských ostrovů. Jeho díla, ačkoliv psaná převážně v dánštině, se odehrávají na Faerských ostrovech a všechna byla přeložena do jeho rodné faerštiny. Heinesen byl známý svým postojem k faerskému jazyku a literatuře, což dokládá jeho rozhodnutí odmítnout nominaci na Nobelovu cenu, aby podpořil faerské literární snahy. Jeho psaní se vyznačuje hlubokým vztahem k faerské krajině a kultuře.
Děj románu se odehrává za druhé světové války na Faerských ostrovech - malé zemičce uprostřed oceánu mezi Norskem a Islandem. Hlavními postavami knihy jsou obyvatelé městečka ležícího u zátoky oficiálně nazvané Královský lodní přístav, lidově zvané Kotel - vojáci, běženci, duše čisté i posedlé ďáblem, opory společnosti i její zapřisáhlí nepřátelé.
Heinesenův čtenářsky nejúspěšnější román, odměněný Cenou Severské rady, je psán formou fiktivních deníkových záznamů dánského faráře Petra Borresena, který přijede na Faerské ostrovy, aby se zde ujal svého nového kněžského úřadu. Píše se rok 1669 a na Faerských ostrovech, jež jsou lénem německého parvenu Christoffera Gabela, oblíbence absolutistického krále Frederika III. , vládne útlak a bezpráví. Kromě toho zde vzkvétá pověrečná blouznivost, extaktická víra v nadpřirozené jevy a bytosti, a to nejen mezi prostým lidem, ale dokonce i ve vysokých církevních kruzích. Proti oběma zlům se Petr Borresen rozhodne bojovat, je však ve svém boji takřka osamocen a nejednou se zdá, že vše je definitivně ztraceno. Nepřátelé využijí jeho slabostí (rád si přihne a ženy mu občas projevují větší náklonost, než se na božího služebníka sluší), takže z žalujícího se málem stane obžalovaný. Nakonec je však přece jen učiněno spravedlnosti zadost. V Dobré naději, tak jako v celém svém díle, manifestuje Wiliam Heinesen svou víru v lidskou důstojnost a svobodu.
Román dánského spisovatele z prostředí autorových rodných Ovčích ostrovů z doby před první světovou válkou. Tehdy to bylo malé, zapomenuté městečko a z osudů jeho obyvatel vytvořil autor barvitý obraz života v severské přímořské osadě. V popředí stojí muzikantská rodina KostelníkaIsaksena. Jeho tři synové Moritc, Sirius a Kornelius, kteří zdědili po otci neuhasitelnou vášeň k hudbě a věčný neklid v duši, prožívají různé podivuhodné osudy, jež končí téměř detektivním závěrem.
Kniha povídek (Atalanta, Gamalielova posedlost, Mokrá otčina, Tindholm, Bláznova zahrada, Cesta na nebesa) soudobého faerského spisovatele (nar. 1900), jenž je i výborným hudebníkem, malířem a grafikem. Jsou vybrány z větší sbírky povídek, vynikají jemnou kresbou přírody rodné země, básnivou silou a hlubokým porozuměním pro zmatky a jistoty lidských duší.
Román z Faerských ostrovů
Heinesen's novels always contain the portrait of what might be termed a 'good' woman, such as Simona in 'Windswept Dawn' or Eliana in 'The Lost Musicians'. Here, the 'good' woman is Antonia, raised to mythological status as representative of motherhood, the bearer of life as has existed since the dawn of time.
"In the days when the earth was not yet round but had a beginning and an end, a splendid tower could be seen at the furthermost edge of the world. During the daytime an endless procession of clouds floated slowly past out there in the void under the eye of the sun. At night, the tower shone out and competed with the Northern Lights and the stars over the void, for it was a tower of light ..."--
Windswept Dawn is a Faroese Under Milk Wood revealing the whole personality of a small closely knit community. William Heinesen brings to life a whole host of vivid, larger than life character from the sectarian preacher, Reinhold Vaag, the drunken, philosophising solicitor Morberg, the well-meaning voyeur Vitus, to the firebrand shopkeeper Landrus and the bizarre teacher Balduin who is intent on reaching spiritual perfection. We see the large cast of characters battling against the elements, the hostile sea and the rough terrain while the Lutherans and the Plymouth Brethren fight for their souls in a changing world. The main character in the novel is the Faroes Island themselves.
Set in the Faroese town of Torshavn at the beginning of the 20th century, this is the story of a group of musicians - the Boman Quartet - who find sanctuary in their music amid a series of dramatic and tragic events.
The Black Cauldron is not a war novel as such, but a work of magic realism which traces a series of boisterous, tragi-comic events in one of the most unusual western European societies. Spanning the tragedy of war, the clash of sectarian interests, the interplay of religion and sex, The Black Cauldron develops into a presentation in mythical form of the conflict between life and death, good and evil. --