Consuelo de Saint Exupéry Knihy

Po více než půlstoletí od záhadného zmizení světoznámého autora Země lidí, Citadely či Malého prince vychází autentická intimní výpověď jeho ženy, rozené vypravěčky. V jejích vzpomínkách ožívá Saint-Exupéry ve své lidské slabosti a velikosti, zbavený aureoly moralistního spisovatele. 29letá Consuelo, v literárních kruzích Paříže přezdívaná "malá sopka ze San Salvadoru", se s letcem Antoinem, autorem tehdy neúspěšné literární prvotiny, seznámila r. 1930. Paměti růže zachycují v temperamentním poetickém vyprávění bouřlivé bohémské soužití výjimečné dvojice, osudovou lásku zmítanou mezi horečnými shledáními a krutými odlukami, úzkostnými obavami o život manžela-letce i okamžiky absolutního štěstí. Sled až neuvěřitelných epizod poodhaluje neznámé okolnosti života spisovatele-pilota.

Buenos Aires, septembre 1930. Antoine de Saint-Exupéry, chef d'exploitation de l'Aeroposta Argentina, rencontre Consuelo Suncin Sandoval, la jeune veuve salvadorienne de l'écrivain Enrique Gómez Carrillo. Après quelques semaines ensemble, ils décident de se marier en France. Leur vie conjugale s'avère chaotique, malgré leur imaginaire commun peuplé d'étoiles et de trésors. Antoine, surnommé "Tonio", attend de Consuelo une attention constante, mais son tempérament libre et fantasque ne lui permet pas de répondre à toutes ses attentes. Malgré cela, leur alliance, sacrée à leurs yeux, les unit dans les moments difficiles, notamment lors de l'exil d'Antoine à New York entre 1941 et 1943. Leur promesse d'amour inconditionnel les aide à supporter l'éloignement et l'inquiétude causés par l'engagement militaire d'Antoine, jusqu'à sa fin tragique en juillet 1944. Ces années coïncident avec l'écriture du Petit Prince, une fable qui donne un sens profond à leurs lettres empreintes d'émotion, oscillant entre grâce et désarroi. "Il était une fois un enfant qui avait découvert un trésor", écrit Antoine dans sa première lettre à Consuelo, soulignant la mélancolie d'un trésor trop beau pour être pleinement compris.

Der Pionier der Lüfte, Antoine de Saint-Exupery, zieht im April 1943 von den USA aus nach Nordafrika in den Krieg. Vor seinem Aufbruch leisten der Autor und seine "Rose" den Schwur, einander niemals zu verlassen - und Consuelo schreibt ihrem "geliebten Mann" jeden Sonntag einen Brief, den sie für ihn aufbewahrt, für später, für seine Rückkehr. Wenn er dann wiederkäme, so ihr Gedanke, würde er sie alle lesen wie ein unendliches Tagebuch der Liebe. Ein langer Gesang von Exil und Verzweiflung, der bewegende Versuch, die verlorene Zeit festzuhalten und zugleich das nicht enden wollende Warten durchzustehen - zu Anfang voller Vertrauen auf seine Rückkehr und dann ängstlich angesichts des Undenkbaren, doch bis zuletzt erfüllt von der unverbrüchlichen Liebe zu jenem Mann, dem ihre "Sonntagsbriefe" gewidmet sind.