Anna Andrejevna Achmatovová Knihy

Rozsáhlý výbor Achmatovové lyriky a prózy z ruských originálů vybrala, uspořádala a přeložila Hana Vrbová. Doslov napsal Jiří Honzík. Publikace obsahuje i vyznání Jevgenije Jevtušenka, Margarity Aligerové a Jaroslava Smeljakova věnované básnířce.

Antologie představuje ukázky z tvorby dvanácti ruských básníků, které byly vybrány z pozůstalosti českého básníka a překladatele Ladislava Fikara.

Výbor z Achmatovové lyriky z let 1909 - 1960 uspořádala a přeložila Marie Marčanová. Úvodní slova napsal František Branislav. Vydání první, v rámci Výběrové řady Klubu přátel poezie.

Křehkou poezii této ruské Sapfó, členky Cechu básníků a nadšené představitelky akméismu, si čtenáři již od vydání její první sbírky Večer (1912) opisovali navzájem do památníků a vyznávali si jejich prostřednictvím lásku. Achmatovová totiž lásku líčí jako osudový souboj a zkoušku, která zpravidla končí oboustrannou prohrou a zklamáním a přesto neničí a nedeprimuje, ale zušlechťuje a nabízí naplnění.

Modrý večer obsahuje několik básnických sbírek, včetně Večer, Růženec, Bílé hejno, Jitrocel a Anno Domini. Dále zahrnuje slovo o Puškinovi, Sedmou knihu s několika cykly (Cinque, Šípek kvete) a básně z Poémy bez hrdiny spolu s cyklem Rekviem. Lyrika autorky je většinou syžetová, s minimem abstrakce. Kromě hudebně lyrických vloh vyniká také vypravěčským talentem. Její básně často připomínají novely s komplikovanými a obsáhlými ději, které se před námi objevují v nezapomenutelných úsecích. Autorka psala obezřetně, pečlivě zvažovala každé slovo, aby dosáhla prostoty, která je dostupná jen velkým mistrům. Rukavička, o které hovoří zavržená žena, se stala symbolem opuštěnosti. Téma beznadějné lásky, kdy miluje, ale není milována, je jejím oblíbeným motivem. V této oblasti nemá konkurenci. Její obrovský talent se projevuje v pocitech zklamání a odmítnutí, které vyjadřuje jménem nemilovaných. Vytvořila si zástup trpících, kteří se "toulají jako zatracenci", proklínají milované a trpí hořem. (Doslov Korněj Čukovskij)

Všestranný pohled na básnickou tvorbu autorky, jež v mládí vyznávala křehkou ženskou každodennost, vroucnost a důvěřivost a v porevolučním dvacetiletí vyzrála v jednu z nejvýznamnějších představitelek sovětské lyriky. Nejvlastnější sférou její tvorby je intimní lyrika, zejména milostná, za druhé světové války motivy vlastenecké a po válce téma boje za mír.

Výbor meditativních lyrickoepických veršů přibližuje v působivém přetlumočení neznámou složku díla pozoruhodné sovětské básnířky, která prostřednictvím poezie vstupuje v pevný svazek s časem i životem své země. Mezi jednotlivými chronologicky řazenými básněmi cítíme vnitřní spojitost, většina z nich představuje náčrty rozsáhlejších skladeb.