Vlastimil Třešňák Pořadí knih

„To jest najlepsza czeska książka, o której (chyba) nigdy nie słyszeliście” – napisał Wojciech Szot, recenzent znany z wybredności. Podzielił się z czytelnikami fantazją, że wspaniale byłoby ją zobaczyć wydaną w serii Stehlík. Dlaczego? „Dlatego że książka Třešňáka to niezwykle sprawne połączenie Mrożka z Kafką, Beckettem i czeskim humorem”. Pan Moritz, czeski malarz, utrzymuje się z malowania żółtych obrazów dla Chińczyków w Niemczech, wierząc, że uwielbiają ten kolor. Wynajmuje mieszkanie z przyjacielem, także czeskim emigrantem. Ich codzienność zaczyna się od rytuału jajka, który ilustruje ich rutynowe życie. Nad tym wszystkim wisi tajemnica zniknięcia rodziców pana Moritza, co intryguje jego przyjaciela i staje się katalizatorem słodko-gorzkich znajomości. Powieść Třešňáka może być uzupełnieniem losów Czechów opisanych przez Mariusza Szczygła w Gottlandzie, przywołując dramatyczne ucieczki z Czechosłowacji po 1948 roku. Rodzice pana Moritza także uciekli, a ich wspólne zdjęcie z dnia ucieczki staje się inspiracją dla bohatera do odkrycia prawdy o ich losie. Mikropowieść Třešňáka, inspirowana emigracyjnym życiem, cechuje lekkość i sarkazm, unikając patosu.

Novelu Vlastimila Třešňáka To nejdůležitější o panu Moritzovi a jeho román Klíč je pod rohožkou spojuje postava hrdiny – pana Moritze – inspirovaná skutečnou osobou Třešňákova přítele Václava Martínka z německého exilu v osmdesátých letech. Zatímco novela vyšla poprvé ještě v exilovém nakladatelství, román Klíč je pod rohožkou s podtitulem Puzzle se stal literární senzací již doma, v prvních rocích svobody. Odehrává se v Německu a ve Spojených státech v letech osmdesátých a na samém počátku let devadesátých v Praze. Jedním z jeho hrdinů je Třešňákův přítel fotograf Bohumil „Bob“ Krčil, s nímž se – podle skutečnosti – dostáváme i do Afghánistánu. A je to právě Krčilův byt v New Yorku, pod jehož rohožkou je onen klíč z názvu knihy… Román nese dedikaci „With a little help of my friend B. K.“ a je jímavou poctou tomuto mimořádně citlivému člověku, skvělému fotografovi a vynikajícímu exilovému editorovi. Současně je zábavou a sledem historek pana Moritze z rodu haškovských postav, ale též dobovým obrazem života v Čechách na počátku devadesátých let.

Zkratkou NT, tedy neurotypik, označují někteří lékaři osoby, v jejichž chování se nevyskytují autistické symptomy. Mnohem známější je však užití zkratky N. T. v žurnalistice, kdy ji vydavatelé novin používali jako označení pro neověřené informace. Termín pocházel z latinského non testatur, tedy neověřeno. Fonetická podoba zkratky N. T. připomíná německé slovo die Ente, česky kachna. Příběhy o vzniku a osudech slavných uměleckých děl, úvahy o skutečné genezi námětů, zákulisních tajemstvích i o tom, co někteří výtvarníci ukryli do svých pláten, zajímají nejen profesory symbolologie, kunsthistoriky, ale přitahují i běžné čtenáře. Nová kniha hudebníka, malíře a spisovatele Vlastimila Třešňáka, nazvaná výstižně eNTé, nabízí pětadvacet pohledů do zákulisí populární hudby dvacátého století. Poodhaluje i mnohé z umně zašifrovaných poselství Třešňákových obrazů, které divák na první pohled nemusí poznat. Galerii vybraných obrazů doplňuje ukázka tzv. dodělaného umění z cyklu Nouzových přistání – komiks Story of Jack Anybod – a závěrečná přehlídka jedenadvaceti pláten, která na své poodhalení teprve čekají.

Vlastimil Třešňák, muž devatera řemesel a známý pětibojař (zpěvák, textař, malíř, spisovatel a fotograf), nadělil svým fanouškům dárek nečekaný - první z cyklu Konopných pohádek. Neodehrávají se za devatero řekami a devatero horami, nýbrž v pražských Hlubočepích a jejich okolí. Nejde o princeznu, draka či království, něčím tak obyčejným a obehraným by známý bard rozhodně nezdržoval! Jeho pohádky patří k těm netradičním, děj vlastně není podstatný, paleta postav je více než pestrá, pochopit souvislosti se vám zcela jistě nepodaří. Autorova fantazie je bezbřehá a vábí čtenáře do děje, za chvíli však odbočí jinam, pokochá se příběhem, místem, situací, aby pokračovala úplně jinde a ve zcela jiných souvislostech. Postavy přicházejí na scénu, jak je autor přivolá, laskavě nakopne nebo naopak obalí dehtem a peřím, a uvolní místo dalším, ať již pro děj potřebným či nikoli. Rodiče mohou občas tápat, nechytat se, nebo naopak podlehnou pábení natolik, že budou žít příběhem zapomenuvše, co bylo na předchozí straně, dětská mysl - není omezeno věkem - bude nadšena. Na závěr snad jen důležité upozornění - jak se říká v dnešních pověstech a bájích, pokud by cokoli komukoli něco nebo někoho připomnělo, je to jen a pouze jeho problém! Všechny osoby a příběhy jsou do puntíku vymyšlené. Takže tedy: Bylo, nebylo…

Kniha, která je nejen klasickým knižním rozhovorem, mapujícím autorův život, ale v podstatě i další v řadě Třešňákových beletristických knih: souborem postřehů, vzpomínek, úvah a příběhů, které se čtou plynule jako fabulovaná próza. Ondřej Bezr knihu doplnil rozhovory s lidmi Třešňákovi blízkými (V. Chramostovou, D. Kollerem, P. Landovským, V. Martínkem, V. Mertou, J. Pallasem, M. Pavlíčkem, H. a P. Třešňákovými), kteří autorovo vyprávění doplňují z jiných úhlů pohledu. Součástí knihy je i úplná diskografie, bibliografie, jmenný rejstřík.

Nový román známého písničkáře, prozaika a malíře je situován do autorova rodného Karlína. V knize jsou konfrontovány dvě časové roviny: druhá polovina 60. let, kdy parta karlínských kluků zakládá bigbítovou kapelu, a současnost, kdy se dávní kamarádi ze 60. let pokoušejí objasnit historii téměř detektivní, jejíž pramínky se začaly sbírat již za války, aby pak v 60. letech vyústily v tragédii. Důraz je v knize kladen na kritické vidění současnosti, zejména odporných lidských typů z prostředí současného - i nedávného - českého šoubyznysu.

Román s fantaskními prvky, kterým autor reflektuje českou porevoluční skutečnost. Kromě vypravěče absurdního příběhu je dalším protagonistou svérázný malíř pan Prág, známý z románu Klíč je pod rohožkou, který svým otevřeným, někdy trochu naivním pohledem komentuje negativní jevy v porevoluční české společnosti.Kniha, sloužící autorovi k vyjádření vlastních postojů, má hodně autobiografických prvků a originálními prostředky vypovídá o společenském klimatu naší země na konci druhého tisíciletí.

Pocitový až absurdní román, jehož první část tvoří přepracovaná novela z autorova samizdatového období. Třešňákovým stylem rozhodně není vyprávění příběhu s pevnou obsahovou strukturou a čitelnou dějovou linií. Jeho způsob psaní je blízký literárnímu undergroundu. Původní část příběhu ("...a pobíd koně ostružinou") napsal autor začátkem sedmdesátých let a poprvé vyšla v samizdatové edici Petlice. Na ní navázal mnohem obsáhlejším pokračováním, které nese název "Evangelium podle toho, koho Adam cestou potkal". Adam, redaktor deníku Karlín Herald Tribjůn, má za úkol sepsat reportáž o kapele The Apostels Revival Banda, která je jakousi kopií bývalé amatérsko-judské hudební skupiny The Apostels. Musí se za ní vypravit do Jeruzaléma a při psaní nesmí používat slabiku "ČU", která je zakázaná cenzorem. Absurdnost této zápletky je příznačná pro celý příběh, jehož dějová i myšlenková rozevlátost roste s každou novou postavou, s každým dalším Adamovým prožitkem, aniž by spěla k jakémukoliv rozuzlení nebo zřetelnému názorovému závěru. Třešňák zkrátka na čtenáře chrlí své nejniternější pocity a nechává ho, aby si s nimi poradil podle svých možností. Ti, kteří mají tento způsob improvizace v oblibě, však v knize objeví spoustu podnětů a podobenství, specifickou atmosféru i mírně provokující jazykovou originalitu.

Písňové texty Vlastimila Třešňáka s autorovým spojovacím vyprávěním.