Michel Jeury
Zaměstnanec brit. obchodní komory, nemocniční ošetřovatel, spisovatel. Debutoval v r. 1958. Román La machine du pouvoir (Stroj moci, 1960 – pod pseud. Albert Higon) mu přinesl cenu J. Verna. Potom se odmlčel a vrátil se románem Le temps incertain (Nejistý čas, 1973), který byl oceněn jako nejlepší fr. SF román roku. Je autorem řady dalších románů, např. Aux étoiles du destin (Ke hvězdám osudu, 1960 – pod pseud. A. Higon), Les singes du temps (Opice času, 1974), Vers la haute tour (K vysoké věži, 1974), Les animaux de justice (Zvířata spravedlnosti, 1976), Soleil chaud, poisson des profondeurs (Horké slunce, ryba z hlubin, 1976), Les îles de la lune (Měsíční ostrovy, 1978), Ecumeurs de silence (Lupiči ticha, 1980; č. jako Strážci ticha, 1993), Le sombre eclat (Tmavý odštěpek, 1980; č. 1993), Les seigneurs de 1’histoire (Pánové dějin, 1980), Le vol du serpent (Let hada, 1982), Quand le temps soufflera (Až zaduje čas, 1983), Le dernier paradis (Poslední ráj, 1985), Les mondes furieux (Zuřivé světy, 1988), a povídkovou sbírku Simulateur! Simulateur! (Simulante! Simulante!, 1974). Rovněž vydal antologii povídek mladých autorů Planète socialiste (Socialistická planeta, 1978).