Çiler İlhanová se ve svých dílech zaměřuje na témata identity a exilu, přičemž její styl je známý svou lyričností a pronikavým vhledem do lidské psychiky. Prostřednictvím svých povídek a esejí často zkoumá složité vztahy mezi kulturami a jednotlivci, čímž čtenářům nabízí hluboké zamyšlení nad současnými společenskými otázkami. Její próza vyniká schopností vyvolávat silné emoce a sugestivní obrazy, které rezonují ještě dlouho po přečtení. İlhanová přispívá k turecké literatuře svým jedinečným hlasem a působivým zobrazením lidské zkušenosti.
This harrowing tale, which spans sixteen hours and is told through the eyes of a mysterious narrator, delves into the bad blood between two timeless villages in Turkey. Based on a true story, the book tells of geographical complexities, tangled relations, hazy memories and unreliable witnesses: a story in which perhaps is nothing as it seems...
Sbírka je malou antologií příběhů inspirovaných krátkými zprávami, jež člověk většinou jen přelétne očima, když ráno při kávě listuje novinami. İlhan tyto příběhy zaznamenává velmi úsporným jazykem, kde nic není nadbytečné, a tak i tato drobná, zdánlivě nespojitá vyprávění dostávají podobu velké epické fresky. Exil je útěk, útěk před denními hrůzami, násilím a smrtí, která nás obklopuje, útěk vyjádřený drobnopisem událostí. Exil je mozaika, mozaika střepin zdánlivě nesouvisejících příběhů tvořící temnou plochu každodenní skutečnosti, skutečnosti, o které se dovídáme v denním žurnálu zpráv, skutečnosti, která teprve v osobních příbězích se stává bolestnou až k nesnesení. Exil je kniha úděsu a děsu.