Kai Reinhold Donner

Kai Donner byl významný finský jazykovědec, etnograf a politik. Zároveň představoval klíčovou postavu pravicového politického hnutí Lapuan liike a proslavil se zejména svými dvěma cestami do oblasti Sibiře.

Narodil se v Helsinkách. Po dokončení střední školy v roce 1906 začal studovat ugrofinskou filologii na Helsinské univerzitě. Nějakou dobu také studoval v zahraničí. V roce 1908 započal studovat na univerzitě v Budapešti, od roku 1911 pak společně s Bronisławem Malinowskim studoval na Cambridgeské univerzitě.

V letech 1911–1914 podnikl dvě významné expedice do oblasti Sibiře, avšak první světová válka přerušila jeho vědeckou práci a Donner začal být aktivní ve finském hnutí za nezávislost. Hnutí posílalo mladé muže do Německa k vojenskému výcviku a připravovalo je na ozbrojený boj za nezávislost na carském Rusku. Mezi léty 1916–1917 pobýval v exilu ve Stockholmu. V letech 1917–1918 na stejném místě působil jako vojenský atašé. Během finské občanské války Donner sloužil jako pobočník generála Gustafa Mannerheima.

Od roku 1918 byl členem představenstva Ugrofinského spolku (finsky Suomalais-Ugrilaisen seura). V roce 1920 obhájil disertační práci. V roce 1921 obdržel licenciát filozofie a o dva roky později se stal doktorem filozofie. Od roku 1924 působil jako docent uralských jazyků na Helsinské univerzitě. Rovněž byl v letech 1920–1922 hlavní redaktor politických novin Suunta. Ve dvacátých a třicátých letech byl také jedním z nejvlivnějších vůdců pravicového hnutí z Lapua (finsky Lapuan liike). Přestože je jedním z průkopníků moderních antropologických metod prací v terénu, jeho práce jsou velmi málo známé.

Pocházel z významné akademické rodiny. Jeho otcem byl senátor Otto Donner, jenž byl rovněž prvním profesorem srovnávací lingvistiky a profesorem sanskrtu, který v roce 1883 založil Ugrofinský spolek.[3] Jeho starší bratr Ossian byl senátor a diplomat. Jeho synovec Patrick Donner vedl jako první finskou diplomatickou misi v Londýně 1919–1925.

Měl šest dětí. Tři dcery a tři syny. Je otcem finského politika a filmového producenta Jörna Donnera a geologa Joakima Donnera. Nejmladší syn Jörn v současnosti publikuje otcovy výzkumy a napomáhá tomu, aby se otcovy práce dostaly k širšímu okruhu čtenářů, než tomu bylo doposud.

Pocházel z významné akademické rodiny. Jeho otcem byl senátor Otto Donner, jenž byl rovněž prvním profesorem srovnávací lingvistiky a profesorem sanskrtu, který v roce 1883 založil Ugrofinský spolek.[3] Jeho starší bratr Ossian byl senátor a diplomat. Jeho synovec Patrick Donner vedl jako první finskou diplomatickou misi v Londýně 1919–1925.

Měl šest dětí. Tři dcery a tři syny. Je otcem finského politika a filmového producenta Jörna Donnera a geologa Joakima Donnera. Nejmladší syn Jörn v současnosti publikuje otcovy výzkumy a napomáhá tomu, aby se otcovy práce dostaly k širšímu okruhu čtenářů, než tomu bylo doposud.

Své cesty podnikal za účelem pozorování samojedských jazyků a zvyků. U samojedských národů si získal důvěru, dokázal se přizpůsobit jejich způsobu života a podařilo se mu sesbírat materiál především dvou samojedských jazyků - selkupštiny a kamasinštiny. Popisoval i tamní náboženské rituály a publikoval významné fotografie.

První cesta První cesta mu trvala přes 20 měsíců. Podnikl ji v letech 1911–1913 kolem horního toku řeky Ob a kolem řeky Jenisej. Cestu započal v Petrohradě, odtud cestoval vlakem na Sibiř. Dále pokračoval přes Tomsk a Narym. Kvůli problémům se zuby se musel vrátit v srpnu 1912 zpět do Tomsku. V prosinci 1912 se dostal do Dudinky a v červnu 1913 se opět vrátil přes Tomsk, Perm a Petrohrad do Helsinek. Pro mladého badatele nebyla cesta vůbec snadná, často mu ji komplikovala nepřízeň počasí a sibiřské klima mu nejednou zasáhlo do jeho plánů.

Druhá cesta Jeho druhá cesta proběhla v létě roku 1914 po dokončení jeho magisterského studia a vedla kolem řeky Ob, řeky Irtyš a kolem horního toku řeky Jenisej. Cestu opět započal v Helsinkách, posléze pokračoval přes Petrohrad do Narymu. Navštívil kupříkladu i Tobolsk. Donner se ze své druhé cesty vrátil v říjnu roku 1914. Během cesty nashromáždil 2363 slov v kamasinštině.

Díla Napsal čtyři etnografické práce. Donnerův živý, holistický přístup k terénnímu výzkumu se dá srovnat s přístupem Matthiase Alexandera Castréna. Jeho díla jsou nejčastěji překládána do němčiny a francouzštiny