David Nicolle Pořadí knih

Podtitul: Krvavý zánik křižáckých států Průběh tažení mamlúckých vojsk proti zbytkům křižáckých států na Blízkém východě. Dramatický popis pádu jedné z posledních křesťanských pevností ve Svaté zemi - přístavního města Akkonu (od r. 1187 hlavního města Jeruzalémského království). V úvodní kapitole popisuje autor širší kontext těchto událostí - úsilí západních křesťanů o osvobození Božího hrobu, křížové výpravy, politiku evropských vládců a Svatého stolce, vznik křižáckých států na Blízkém východě, expanzi bojovného islámu a krizi těchto států ve 13. stol. Jádro monografie tvoří popis tažení egyptského sultána proti Akkonu - charakteristiky křesťanských a muslimských vojevůdců, organizace vojsk, válečné plány a strategické postupy, průběh obléhání města (jeho hlavními obránci byli příslušníci křesťanských vojenských řádů) a jeho pád.

Na rozdíl od svých někdejších rivalů templářů nevznikl řád johanitů jako přímý důsledek první křížové výpravy z roku 1099, ale byl pravděpodobně založen skupinou italských kupců z Amalfi v polovině 11. století. V důsledku křižáckého hnutí se však johanité stali uznávanými odborníky na vojenství protivníka, islámských armád. Tato kniha představuje řád johanitů od jeho vzniku až do doby raného novověku, kdy přesídlil na Maltu. Věnuje se způsobu života johanitského rytíře, jeho zkušenostem a vojenské úloze a nezapomíná ani na politickou a hospodářskou úlohu, jakou řád hrál v křesťanském světě.

Pohroma před branami Damašku. Další z úspěšných titulů, věnovaných z historického pohledu velice významnému tématu, jímž jsou snahy založit na území Blízkého východu křesťanské státy. Druhá křížová výprava byla první výpravou ve znamení kříže, v jejímž čele stanuli evropští králové, německý Konrád III. a francouzský Ludvík VII., a jíž se zúčastnilo také množství významných evropských feudálů. V barvitém líčení autor představuje nejen hlavní aktéry dění a průběh neúspěšného pokusu dobýt Damašek, hlavní město muslimského státu, které se v dané době snažilo o přátelské vztahy se sousedními křižáckými státy, ale také hlavní rysy islámského vojenství a svět středověkých rytířů, život v arabských státech a na dvorech západních vládců. Neúspěch křižáků je považován za zlomový bod v dějinách křížových výprav.

Kniha popisuje architekturu křižáckých opevnění a hradů na Blízkém Východě ve 13. století i nové prvky v architektuře a jejich vliv na západní hradní architekturu. Publikace navazuje na první část, nazvanou Křižácké hrady ve Svaté zemi 1097-1192. Druhá část mapuje situaci ve 13. století, kdy docházelo v závislosti na dějinném vývoji k proměnám křižácké architektury z minulého období. Křižácké hrady se dělily podle místa zbudování na městské, mořské a horské. Každý z těchto typů měl svou svébytnou architekturu. Ve zmíněném období se objevily novinky jako reliéfní zdivo nebo suché zdivo, ale docházelo i k řadě dalších nových změn v architektuře hradů a městských opevnění. Kniha je popisuje na příkladech konkrétních staveb (Askalon, Sidon, Margat atd.). Fotografie, plány, mapy, literatura, rejstřík.

Kniha, bohatá na detailní ilustrace a fotografie, představuje ucelený pohled na rytířský i řeholní řád Německých rytířů.

Další publikace z nakladatelství Grada věnovaná oblíbené tematice křížových výprav tentokrát čtenáře zavede před brány hlavního města kdysi mocné byzantské říše. Konstantinopol zde vzdoruje čtyřměsíčnímu obléhání, její snaha se ubránit je však bez výraznější pomoci západní Evropy nakonec marná. Proti poslední křesťanské výspě na Východě stojí osmanský sultán Mehmed II. "Dobyvatel" s armádou o síle 80 000 mužů, doplněnou o mohutná obléhací zařízení, zatímco obránců pod velením císaře Konstantina je pouhých 10 000. Císař Konstantin statečně vzdoruje mohutnému několikahodinovému útoku a je zabit v boji. Podrobné líčení dramatických událostí roku 1453 doprovází velké množství ilustrací a map.

Období středověku je jedním z nejplodnějších v dějinách vojenství, pokud jde o vývoj válečných strojů před nástupem střelného prachu. Tehdy byly zúročeny vojensko-technologické tradice starověku. O tento vývoj se v prvé řadě zasloužily tři civilizace: pozdně římská neboli byzantská říše, islámský svět a později mongolské "světové impérium". Tato knížka pojednává o metacích strojích, o kuších, shazovacích, zápalných a výbušných zbraních, o pracích využívajících tah lidské síly i odstředivou sílu páky se závažím, o raketách. Text doprovází mnoho ilustrací.