Pavel Drábek Knihy

Přinášíme Vám kuchařskou knihu receptů sesbíraných z celého světa. Tyto recepty jsou určeny pro vaření v MT, ale lze v nich čerpat inspiraci i pro klasické vaření.

Dějiny českých překladů Shakespeara doplněné antologií neznámých a vzácných textů z let 1782–1922.

Libreto opery Ondřeje Kyase z repertoáru Ensemble Opera Diversa. Komediální příběh s hlubokými motivy z mytologie (orfeovský mýtus) se odehrává roku 1607 v Jindřichově Hradci, tehdy druhém největším městě českého království, na pozadí politických a náboženských sporů své doby. Skupina anglických komediantů přichází do města a významně zasáhne do dění. Jejich divadlo a umění se ale stávají obětním beránkem politických a společenských napětí. Těžištěm opery jsou ovšem příběhy jednotlivých (často komických) aktérů, kteří procházejí jako nadčasové postavy těmito bezútěšnými dějinami. V příběhu se v osobě jindřichohradeckého rodáka, malého Adama Michny, ztělesňuje příslib velkého kulturního a duchovního rozkvětu. Zdroj: vetrnemlyny.cz

Ponava je jedna z mnoha zmizelých řek světa – těch, které protékají městem a překážejí. Takové jsou v Londýně, v Paříži, v Miláně, v Moskvě, v Praze, v Torontu… Ponava je odvrácenou tváří města. Je to fotografický negativ jeho příběhu. Ponava má ve svém toku vryty skryté městské dějiny… …a město roste a násilně zabírá vše, co stojí v cestě – zastavuje, zazdívá a pohřbívá. A my ani často netušíme, že chodíme po ulicích, pod nimiž běží temné vody. Že žijeme nad zemí, pod níž dýchají dávné životy. Že pobýváme v domech, které měly patřit jiným. Pod námi neslyšně duní temná, černozelená příroda. Když pak přijde předjaří, ty zelené síly se probouzí a hluboké toky se vzedmou. Do města se vrací život a zároveň se probouzí temný stín života… Ponava – to je chvění pod nohama… Ponava je záhadné jméno takřka neviditelné brněnské řeky. Náví je staré jméno slovanského zásvětí. Co pak je Po-náví? Je Ponava ten tok, který s sebou přináší ty dávné duše?

Je podzim, přelom října a listopadu. Majitel vegetariánské restaurace slibuje svým hostům nový a jedinečný kulinární i umělecký zážitek. Jídlo se v jeho slovech stává říší dokonale estetickou. Jeho pragmatická žena, Majitelová, ztrácí s manželem trpělivost a oba se pohádají. Majitelová uražena odchází. Puristický číšník Pinkl Majiteli vyčítá nesváry a nevrlý Majitel ho ze své restaurace vykáže. Ocitne se s hosty a s kuchyňským personálem sám a na dně. V tu chvíli přemožen patrně usíná a zřejmě ve snu se mu zjevuje mladá dívka přicházející z venkova. Zjeví se mu jako démon čerstvě zaříznuté Dýně, která je právě vařena v jeho kuchyni. Svou letní krásou a mládím mu učaruje, on jí propadá a ona se zmocňuje celé restaurace i personálu. Vrací se Pinkl přestrojen za Vymítače démonů z Bayreuthu a snaží se ji přemoci. Sám je však poražen. V přestrojení za démona dýňového nákypu vstoupí Majitelová a Dýni přemáhá v souboji (Dýně jako surovina musí ustoupit hotovému pokrmu). Majitelová přináší hotový pokrm, její manžel Majitel se probouzí ze svého snu a poblouznění a Majitelová pokrm rozdává teplý pokrm hostům a ohlašuje příchod zimy. Dýňový démon ve vegetariánké restauraci je třetí celovečerní opera Ondřeje Kyase a Pavla Drábka pro Ensemble Opera Diversa (www.operadiversa.cz). Měla premiéru 30. října 2010 v brněnské Redutě a 31. října 2010 v pražském DISKu. zdroj: vetrnemlyny.cz

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v moderním veršovaném překladu Vladimíra Mikeše.

Dvoudílná skripta by měla sloužit jako základ pro studenty všech oborů Fakulty aplikovaných věd ZČU, avšak poskytnou dobrý úvod do problematiky matematické analýzy i všem zájemcům z řad široké veřejnosti.

Editovaný soubor recenzovaných odborných článků z oborů literárních a kulturních studií (z nichž některé byly předneseny na 8. mezinárodní konferenci anglistiky, amerikanistiky a kanadianistiky na FF MU v Brně v roce 2003).

Vrcholným hrám Johna Fletchera (1579–1625), Shakespearova spolupracovníka a pokračovatele, byla věnována jen malá pozornost. Monografie analyzuje specifika her, které napsal Fletcher v období 1613–1625 a nabízí výklad v duchu raně barokního stylu. Poukazuje i na anachronistické požadavky, kterými byly fletcherovské hry doposud posuzovány.

Z buddhistického hlediska byl Milan Munclinger (1923—1986) osvíceny člověk. O jeho schopnostech hudebních je mnohé v předchozích textech. O jeho extrémní pracovitosti a obrovské škále humoru tam mnoho není; pražští „znalci umění“ mají v téhle oblasti poněkud temno. Ve sklepech Supraphonu a v archivech rozhlasu jsou Munclingerovy snímky, jež by mohly — s trochou dobré vule — vyjít na světlo dne. Texty v této knížce měly by byt inspirací pro hudebníky, radostí pro hudební laiky a povzbuzením k iniciativě skutečnym odborníkum. Hubert Krejčí